Nevěra

Seděl na břehu moře a zamyšleně se díval do vln rozbíjejících se o pobřeží. Přemýšlel nad událostmi posledních několika hodin a nechápal, jak se to všechno mohlo seběhnout tak rychle. Vždyť se měli tak rádi. Milovali se navzájem několik let a nikdy mezi nimi nebyl jediný spor. Jistě, v posledních několika měsících si až tak nerozuměli, ale stále udržovali vzájemný respekt i přes určité neshody. Nikdy nebyl cholerik a nikdy neholdoval násilí. Vždy se snažil věci řešit v klidu a s rozvahou. Až do chvíle, kdy se dneska vrátil z práce a uviděl ji, svou životní lásku, jak to dělá s tím chlapem ze sousedství. Nejhorší na tom byl ten její výraz. Tvářila se jako nadržená děvka, která si právě užívá sex se svým nejlépe platícím zákazníkem. Nechtěl jí ublížit, ale neměla se takhle tvářit.
Nikdy by si nemyslel, že je v něm ukryto tolik zlosti a brutality. Jeho poslední soudná myšlenka byla, že tohle přece nemůže být pravda. Pak mu mozek zahalil rudý opar a ani nevěděl, jak se to všechno seběhlo. Vzpomínal si jen na útržky událostí. Odložený kuchyňský nůž, zlost, vztek, křik, krev, chuchvalce vlasů na polštáři...
Co se to vlastně proboha stalo? Nebo to byl jen zlý sen? Určitě se mu to jen zdálo a v nejbližší chvíli se musí probudit.
Začal se tiše pochechtávat. Jistě, takových snů se mu přece zdávaly spousty. Nevěrná manželka, její milenec, násilí, brutalita, spousta krve, zohavená těla... Že ho to nenapadlo hned.
Smích nabíral na intenzitě. Jak si jen mohl myslet, že by něco takového udělal? Byl to přece jen další z jeho divokých snů. Smál se té myšlence, že by to mohla být realita. Chechtal se. Smích přecházel do zběsilého hýkání a on se začal smíchy válet po zemi. Takovou úlevu nikdy nezažil.
V povzdálí se ozýval zvuk přibližujících se sirén, ale jemu to bylo jedno. Vlastně je ani neslyšel.