dubnové číslo pánského časopisu

„Řekni-co on má a já ne?“
„Hm,velkýho ptáka
Motorku,
byt,prachy a ty jeho vždycky naleštěný boty z krokodýlí kůže,voe“
„Skvělý,vážně jsi mi pomohl,kámo“
„Si to neber,máš zas jiný přednosti“
Umíš bejt fakt romantickej,ne
S těma svejma smutnejma očima
„Fajn,to stačí,že sem s tim vůbec začínal“
Loudavým krokem se blížili k plechové budově,rána byly chladný a celá továrna na třídění odpadků mlčela v naději,že už ji nechají spát po noční směně.
„můžou tudy aspoň víst nějakou cestu,krademe se sem jak zloději těmahle křovinejma stezkama“
-„jo,ukrást strašně moc respiračních roušek“
„já už cejtim karton,ten smrad mi leze krkem“
„no počkej až ti přijedou polomáčený noviny,taky lahůdka“
Před buňkou,kde se třídiči převlékali do pracovního,kde svačili a čekali se už sešli-dříč Karel,pracant od přírody,nikdy neřekl víc než jen“zkurvená práce",nikoho tím ale neoblafnul.Svou práci miloval.
Vedle něj postávalo pár nováčků a jako každou směnu,neholení a otrhaní chlapi,co je život fackuje až mají opuchlé tváře a rudé oteklé nosy.
„dobrej“
„dobrej“
„Kluci,nemáte cigárko?“,zeptal se jeden z fackovaných.
Sorry,nemáme
„hmm,hmm“
„Zkurvená práce"
Už bylo skoro pět,čas začít.
Nejhorší flek,který jste mohli dostat bylo odhazovat karton z hromady bordelu.
„hej vy dva,půjdete na karton,jasný?“
„hele dneska to bude fakt nahovno“
„že váháš,přesně tak to mám rád“
Plechová hala se začala plnit pestrou směsicí znechucených a rozespalých tváří,jen pracant Karel jí maskoval nepřípustný optimismus.
„Nemáš cigárko?“
"Hej,fakt ne,už ses ptal“
Odloudal se opodál a koukal na hromadu nevytříděného papíru.
Jeho tvář byla bez výrazu. tupý a vyhořelý.Neměl cigárko.
A nikdo z nich neměl prachy.Každý měl naději,snad.
A každý ji přiživoval po svém.
Někdo obdivně zapískal a otočil na další stranu.
„ta má vrata jak do hangáru“
Kolem stojící fackovaní se zasmáli,čekali co bude dál
"Ty vole,ta buchta má péro".zahvízdnutí.smích.naděje žila
„až ji příště uvidíš,řekni jí,žes viděl ženskou s pérem na třídičce odpadu,
Vsadim se,že to ten její říct nemůže“
„hm,vtipný voe“
-Tak chlapi,jedeme..práce nepočká.Karel o tom věděl své.
Stroje začali pomalu nabírat dech a všichni už byli připravení na svých místech.
Dva kartonáři,osm lidí na pásu,lisař-ti se zpravidla měnili nejvíc,ještěrka a mistr,který seděl ve své kukani a koukal,zdálo se,že věděl proč.vše se dalo do pohybu.hromada smetí se nakládala na pás,kde ji postupně zbavili papíru.recyklace.při první pauze stáli všichni před plechovou halou a mlčeli.slunce už pěkně hřálo,když Karel řekl:
„Zkurvená práce,našel jsem ruku“.nic víc.
Nikdo tomu nevěnoval pozornost
„vole,slyšels,co ten typ řek?“
„jo,řek,že našel ruku a co?
„nic,jen že by mohla bejt zábava“
„jako s rukou?“
„chápeš ne,jestli je ta ruka něčí,pak by mohlo bejt padla“
Karel beze slova odešel do haly.
"to je fakt prdel,ten chlap je vostrej“
Měli ještě pět minut.Karel se vrátil s igelitovou taškou Lidl,něco v ní bylo,snad protéza,vystrkovala prsty.Držel ji v pravé ruce,levou otevřel ledničku a tašku s obsahem dal na mrazák.
„co myslíš,že v ní bylo?“
„Nevim,snad si nemyslíš,že jako lidská ruka“
„kouknem se?“
Koukli se
a bylo jasný,že dnes půjdou domů dřív.

 „zavolám Lence,půjdem do kina a já jí všechno řeknu“
„co jako?“
„že sme našli něčí ruku a já si uvědomil,že o to právě jde,jestli s ním odjede,přijdu o tu svoul“
„fajn,fandim ti“
„tak pojď,skočíme ještě na pivko“
Bylo dobrý mít naději,najít kuráž
pomocnou ruku
zkurvená práce,řekl by Karel.