KDYŽ SPÁNEK NEPŘICHÁZÍ…

9.1.2001 - tahle je pro milovniky mých obzvláště dlouhých básniček a ja zároveň i varováním, protože je ještě krátká! :)

Myslím na Tebe bez ustání ode dne, kdy jsme se viděli naposledy. Věřila jsem, že to zvládnu, ale již vím, že bez Tebe se cítím sama a prázdná jen doufám, že to cítíš stejně. Bojím se dní jsou bez Tebe tak prázdné, Lásko ale ze všeho nejvíc se děsím nocí. Jsou tak chladné bez Tvých hřejivých dlaní. Jsou tak dlouhé jsou k nepřečkání, když myšlenky na Tebe jsou to jediné, mi zbývá. Když už i slzy mne opustily a já nedokážu plakat tak, jak jsem plakávala, takže úleva je v nedohlednu. Cítím, jak moc jsi blízko ležíš tiše a jistě už spíš protože to jen já trpím nespavostí. A když zavřu oči místo snů, které ke mne obvykle v tuto hodinu v tichosti přicházejí, vidím Tvou tvář. Tvé oči se na mne dívají jako by chtěly něco říct, ale slova ve Tvých ústech jako by vyschla. Jen se na mne tiše díváš a mlčíš jako tolikrát předtím. Tvé oči tiše křičí o lásce, kterou cítíš a pevně sevřená ústa vypráví o tom, jak se moc tomu bráníš. A já tu ležím a spánek nepřichází…

---