Vzpomínka

/Jaroslavu Hutkovi/

Zahořel oheň struny zaplakaly zdali si ještě vzpomene mysl na chvíle vzdálené v akordech tónů kolébali že jsme se k samé půlnoci kde vůle není pomoci se nedostane a přijdou noci bezmoci a noci proplakané a možná život právě tam kde srdce být vždy chtělo je klam se řídit nadějí svou pravdu lépe tělo zná - ať se plouží po cestách či řídí kroky svoje svůj klid a radost bolest strach i rve se s nepokojem až ze směsi té narodí se nesmrtelná píseň člověku aby došlo snáz že tíseň je jen dojem

---