Kremace mnohozvířete

Varuji vás.

Nostalgie mi stříká

z očí, uší, úst

i jiných tělních otvorů,

(no co, jsem holt sentimentální

jak stará indiánská squaw,

potajmu bulím -  jako většina

„drsnejch“ chlapů)

rozlévá se, zaplavuje

louku u Jizery, ulpívá v loužích

štika tlustá jako stehno

tučné bohyně.

V křečovité snaze nemyslet co dál

pálíme krabice, stoly, lavice,

nástěnky, košile, boty, fetiše.

V Kristových letech holocauston

čili celopal

popelní co měl jsem, a mám rád.

Jen zvolna, plíživě

dochází mi slovo

„renegát“.

Nad věží krouží čas a vítr jako by zakrákal

Never more, never more  ...