Třinácté tajemství

poprvé my 

a v ústech slova   

kdo zabrání,  kdo neodolá   

v blízkosti být si blíž  

podruhé  vedle mne spíš      

doteky sbíráš do zásoby   

nemyj je, láska voní     

nad ránem oči otvírám  

potřetí nahého tě znám,

v objetí na pár chvil  

bolest jsi v krásu proměnil 

v nesmělé  

v té čtvrté noci probdělé 

světil  klín rosou jazyka

chvějících rtů se dotýkal

do vlasů šeptal moje jméno  

popáté nezměněno  

záplavě něhy odevzdán  

pošesté přivedl´s mne  v chrám  

v mých zdech  zpívali andělé

sedmkrát s ústy na ústech

s tělem na těle 

sbohem buď milá, milovaný

v slzách mých

poosmé tonul jsi na dně vany 

líbal jsi tenkrát jen můj stín

a svědomím

bezútěšně zněla

devátá  óda Beethovena

bez křídel nevzlétneme výš

doteky mění touhu v kříž

odbijí deset, jedenáct

k půlnoci  ústa od pelyňku máš

nepláču,  já nejsem tvou

partií šachu dohranou

a třebas nahou v cizím snění

v smíření věřím, v probuzení

v neměnné, v osudem dané

ve chvíli,  v níž nečekaně

dech tvůj  se znova smísí s mým

v třinácté  tajemství