Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

sans la ponctuation

Výběr: martinez, Milly

29. 08. 2006

2737

Autor

tkadlec

1.9. vyjde v nakl. Protis moje sbírka Padavčata, program doprovodnejch večerů v Praze, Plzni, Brně a Teplicích najdete v sekci deník na mejch webovejch stránkách www.cermaque.wz.cz tak vás zvu, všeci, a hezkej den přeju

pohublý zápasník

celý den bdí

chodil jsem městy

měnil jsem přání

ve vzpomínky

teď z nebe visí ruka

ohnutým prstem odškrtává

přikázání

a vzpomínky se mění v přání

chytit tu ruku

do úst

a stáhnout k sobě z nebe

podivné zvíře

s velikým srdcem

které se utrhlo z chlopně

a hází sebou pod žebry

jak žába zavřená v okurkáči

splašeně zvoní v rozvlněném břiše

brzo se oba

promění ve veliké ryby

zápasník s ďábly

a drobná žena

milenka – delfín

s dvojitými ústy

na podlaze koupelny

se hýbají dvě těla

nějaká slova

se chvějí u nosů

jako světlušky

zápasník s ďábly

se dívá na dveře

podlité medem

mlčky si myslí

jednou tu škvíru roztáhnu

a utečeme

do dobré země

kde člověk může

zahrabat paty do hlíny

a žít jak strom nebo krmelec

nebo si hlavu zahrabat

a smutná milenka

má oči plné hvězdy

má fontánky

zápasník natáhne ruku

aby z nich vyškubl čerta

ale ruka se ztratí

a místo ní

vyskočí z ramene

stříbrný démon

a v prackách táhne cizí kustovnice

brzo se propadne hladina moře

pevniny zaplaví veliká voda

ztratí se ulice

dřevěné nohy

lumíci

červivá luna

i se dnem láhve

nateče do nosů

ale paměť se zas courem vrátí zpátky

ráno si pro ni přiletí

plechový anděl

posviť mi

na cestu svým

třetím okem

milenka – delfín

jediná může drobnou dlaní

vytáhnout srdce ze sklenice

ale nedosáhne na ni

zápasník s ďábly

a bůhví kudy do něj lezou

na těchhle rukou přece nosil planety

a pytle s kořením

mohl by ji vyzvednout

ale dívá se stranou

a zkouší přetlačit tvář

která se obrací dovnitř

z vědomí teču do vědomí

ani svést se nesvedeme

čistí na vzpomínce

dobří bez hrdiny

a krásní

pokousané piškoty

na hladině mléka

dokud se prsty neutrhnou od lopatky

a zuby od zátylku

dokud se po rtech nemihnou křídla

a černý drak

škubnutím ocasu neodtrhne stěnu od stěny

dokud se s kňučením neodplazí

pod shrnutou bundu

jakoby opouštěl vejce

potom se vrátí moře

a nedomilenci

vylezou dírou na střechu

a budou tančit

po naplavených lahvích

aby se ona smála

a pokládala dlaně na vodu

aby to jemu připomnělo

lekníny

skleněné molo se taví ve slunci

zápasník stojí uprostřed a váhá:

když půjdou dál tak uhoří

jestli se vrátí

moře se za nimi

vylije do domu

ryby se nemohou objímat

a lidi nežijí pod vodou

leda v porcelánu

stojí a váhá

molo cinká

kousek dál sleduje

schoulená žena

racky kteří hoří na nebi jak hvězdy