Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

..de lierre..

Výběr: Print
29. 08. 2006
4
1
1736

hledá se planeta pro rozcuchaný měsíc.. what's the time? seems it's already morning. i see the sky, it's so beautiful and blue. the tv's on but the only thing showing is a picture of you. oh i get up and make myself some coffee. i try to read a bit but the story's too thin. i thank the lord above that you're not here to see me in this shape i'm in. spending my time, watching the days go by. feeling so small, i stare at the wall, hoping that you think of me too. i'm spending my time. -roxette; spending my time; joyride(1991)

po dvorech starých čtvrtí,

-zvlášť po těch s pavlačemi a balkóny-

po  kavárnách porostlých břečťanem,

u sklenek bílého a s trpkou palčivostí mouder mexický románů,

se psem u nohou,

rychle ubíhá mi rozhalenou košilí vzácný čas

po nožkách v tisících treter

 

 

tak běž, jen uháněj,

nožičko hodin k poslednímu přelíčení.

jako řeka žeňte se okamžiky po okruhu,

když tu není

nikoho kdo by se vám postavil do dráhy,

kde stojím sám,

jednodušše obíhán..

den za dnem ubývá z polic v komoře,

jak stárnu, čeká již v přístavu bárka co převeze mě přes moře.

v podvečer , se v dáli maják rozhořel,

dalších z těch co mi mají svítit na poslední pouti..

slepý, prsty hledám díry v proutí,

jenže..

z tohohle se nejspíš nevykroutím

 

 

v průběhu déštné postranní neděle,

vešly do města naděje

a dveře ven z dešťě zůstaly nad polem za městkými hradbami otevřené..

tak tedy vím že sem oním surrealismem

spadla i moje hvězda

bez kráteru, bez  ohně při průletu atmosférou..

zvednu oči od knih a rty od pití,

upravím si svou nedospělou

tvář..

 

krátce před nočním polednem vydal se zapomenutý princ plnit si svůj snář..

 

v setmělých ulicích najdu Tvůj dům,

na bránu zaklepám každou svou řasou,

poplaším volavky co se pasou

na nočním světle v trávě,

přímo pod okny Tvojí ložnice..

vyhodím  černou kočku

co snaží se vlísat se Ti do klína,

do pohádek co si zdáš..

skloním se a Ty ochutnáš

rosu se stopou po víně..

o nevině vyprávěj

nočním můrům,

co noc co hrají šachy po kominických lavičkách

na sousedních střechách..

nespěchám když mi neutečeš..

kapička steče po vnější stěně číše,

jako polibky po vzbouzené Psýše,

dolů

..

 

 déšť snáší se na vlny listů,

parčíku v zapomenutém zátiší,

z dáli nese se symfonie gramofonu v posledním ražení..

opatrné svítání

pomalu barví celou scénu,

našlapujíc po špičkách,

aby nevzbudilo

vílu zapadlou do saténu

 

 


 

 


1 názor

Narriel
03. 08. 2008
Dát tip
Vytisknu a schovám za lahev absinthu...

Sunmoon
03. 09. 2006
Dát tip
naopak, chlapče,,,mně se to moc líbí. Opravdu zas hodně...jo, já vim, že chválim pořád ty samý dílka (obsahově..) ale nemůžu si pomoct...usmívám se, děláš mi dobře...;))

je to děsný, chlapče.. radši bys toho měl nechat a jít na učňák..;)

Print
30. 08. 2006
Dát tip
Tak ještě jednou*!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru