emeraldine eyes

Vracel jsem se domů a anděly jsem nechal

u řeky na louce,

šli domů nebo za svými milenci,

o tom jsem nepřemýšlel.

Můj anděl je mi nejspíš věrný, ale

matka mě  v ní  nechce vidět.

Tak smutně se Smutně ploužím městem,

 mokrým jako ty snídaně ve zrosené trávě,

které jsem tolikrát chtěl prožít jen s tebou.

Vítej do mých malých světů, kde láska

trpí a malicherné pocity rostou v zákony.

Proplakané vánoce a city utopené v slzách

mořských koníků.

trápit se nemá cenu, raději budu dál

sledovat hladinu řeky a poslouchat ty staré

uplakánky, až se jednou stanu jejich dalším

příběhem.

Protože „miluju“ a nikdo mi nevěří, jen ty

a malá skleněná vitrína tvých snů,

tak jsem rozhodnutý, že Montek už dlouho

nebudu.

Hledám marně něco, co by mě

Tebe zbavilo a vymazalo.

Jen ten vítr a smaragdový pohled mých očí

složených ve tvém klíně.

A bojovat za tebe jako každé století

před námi.

Požádám o radu všechny sny rozlitých vín

a uteču do kraje mé mysli..

Budeme spolu napořád,

Moje krásko v pruhovaném svetru.