teď do minulosti tupě hledim já 

(oblíbená kratochvíle)

mi to jde

Co tu zase děláš? Měl jsi zmizet

Jen technicky. Nejsem psychiatr. To je medicína. Pracuji jako psychoterapeut, to je psychologie.

A k patnácti letům tvého psaní zde ti gratuluji.

Milý psychiatře, opravdu neuč orla létat. Jsem tu 15 let. Ahoj. Zmiz mi z očí

Jsem blb? To ty nemůžeš vědět,

protože jsi četl jen pár řádků ode mě. Kritiku tvých konkrétních děl, o ktrerou stojíš, autore!

Nemáš nejmenší tušení co jsem zač. Neznáš mě ve vztazích, v práci, v ničem. Nikdy jsem u tebe nebyl ani na psychoanalýze, ani na IQ testech. To, že jsem blb, ví tak leda moje paní, moje děti a kolega, se kterým 25 let úzce spolupracuji. Neví to ani naše vnoučata, jsou ještě malá.

To, co znáš o mě, je asi jedno promile z toho, co bys měl znát, abys poznal, že jsem skutečně blb.

Pokud bych se chtěl zviditelnit, nebudu to dělat v pořadí cca třicátým komentářem anonimního autora, který si říká Norsko 1.

Dám ti radu:

Nešermuj (hlavně u jiných autorů) "blbama" a dalšími dehonestujícími výrazy, protože je opravdu neznáš. Soustřeď se na to, co je ti hmatatelně předloženo, a tím je jejich báseň. Odděl ji od (třeba i snadno) se nabízejících představ o osobě autora. 

Bezpečně se tak vyhneš možné reakci na své komentáře, že mají (právě díky zmíněným slovům) adolescentní úroveň. 

Tak se drž, Norsko1. 

Voříšku, Voříšku. Tvůj pokus o zviditelnění neskončil šťastně. Jsi blb, nebo to jenom hraješ?

Přijde mi to (laicky) takto:

pokusy o zajímavé (nekonveční) dělení textu na sloky či vy dělení jednotlivých veršů neskončilo úspěšně

vsuvka v závorce - jak odešlo dveřmi - sice vybízí k dumání, jakáže to geniální myšlenka se v tom ukrývá, ale pravděpodobnější mi přijde, že to tak nebude

závěr je dobrej (až na to odskočení posledního verše, kde platí, co tvrdím na začátku