Memento Mori

Memento mori

kostnaté prsty obrací prach v hodinách

zpívá si písničku na trůnu z kostí

velice křehká, když život protíná

losem si vybírá

smrt nikdy nespí

tančí u lucerny a chřastí řetězem

prochází pod oknem, když v noci spíš

čeká u silnice, v zatáčce za městem

hlídá tě kdekoliv a je furt blíž

v obrovském osudí, osud ti roztočí

nespočet duší se v kouli míchá

v prohnilém hábitu, bez tváře bez očí

jde nocí za dalším, kdo přesčas dýchá

pomalu

ve stínu

s úsměvem na tváři

oněmí tvou mysl

pohybem ruky

donese tvé tělo

ke svému oltáři

potom ho rozsekne

kosou na kusy

nevrátí se zpátky

není jiná volba

život není krátký

to jen smrt hrozně dlouhá

Nehodlám chcípnou žádnou vyšší mocí

když mocí nejvyšší vlastně sem Já

až potkám se s ní té osudné noci

uvidíme kdo z koho bude mít strach

kdo v oněch hodinách

obrátí se v prach

kdo z nás dvou

nakonec bude se smát

až v šatech bílých

bude za rakví stát

memento mori, však ona přijde

já se jí postavím, ač tomu nevěří

memento mori, později či dříve

do řitě jí nakopu a vyhodím ze dveří