Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hrdlo šeříku

Výběr: Zbora, Print
06. 10. 2006
9
0
1327
Autor
protiproudu

Dalo to práci...

PŘEDZPĚV
 
 
vznik
vznik vznik
vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik vznik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik zánik
zánik zánik zánik
zánik zánik
zánik
 
 
 
 
 
 
 
ZPĚV PRVNÍ
 
Zahrada člověk a samet na postupu
 
I
 
Chladné jsou prsty ranní trávy
každý trs musí rozčesávat
                   jako indiánky
na bezobratlých základech ---
                                  
Tato zahrada těžce dýchá jako mravenec -
 
Oči řeknou lehký větřík v křesle
Oči, to jsou bílé skály na píšťalku
Dnes je to kus křídy nad kvetoucí loukou
 
Venku vonělo jaro jako obraz
a jeho zvuk měl koťata rád -
 
II
 
Inklinuješ ke své skutečnosti -
stejně tak neproveditelné a neskutečné
jako nerealita považovaná za dovolenou
 skutečnost
 
A hle, vybarvil se mi jasný pobyt
                                   onoho pocitu
kde se tramvajová křehkost hladí po těle
a vráží do svých útrob čísi nostalgii
 
Zvrací stále větší noc do oken
Ale již nyní lze pozorovat
                        a slyšet očima
jak nás listí bude opouštět
ještě nedostatečně mrtvé... 
 
III
 
A večerem prolézá vadnutí
Večerem prolétá žirafa na koni
Vše příliš efektivní je zasaženo vzhůru
                                                      na oblohu -
 
Ne, není noc -
Korunovační klenoty mláďat flory
Ještě šíří po zahradě propagandu vůní
 
Není podzim -
Jako sklo z pece jde slunce
A na cestě do výše si čistí zuby
Snědé kravaty do práce
                                  sálají naruby –
 
 
 
 
 
 
ZPĚV DRUHÝ
 
Flóra obsahuje nádherný žaludek
 
I
 
Podnes v básních voněly růže
                                     více než šachy
 
Při otevřeném okně do mrtvé zahrady
kde poblíž pějí tramvaje jako Gerbery
 
II
 
Čeho jsi dosáhla noci?
Z mostu ti visí hmoty nemoci
Jsou to oni, blázni géniů tvých srdcí
které odupal chybějící soucit?
 
Leopard dneška obrací tlapy
                                      kvůli tichu
Déšť dále zajišťuje znásilňování
                                           parapetů
 
 
 
 
 
 
 
III
 
Však
jak by mohla červená rostlina
opatřená květem
provést teroristický útok? -
 
Kdosi opatřený křestem
mluvil o absenci duše růže
 
Ještě jednou zamysli se
a skloň hlavu před svým Kristem
                                                    na kříži
 
Odpověď je ale jednoznačná:
Růže neublíží. Píchá
        však ne záměrně!
 
IV
 
Jak je znát na povrchu tmy
Hvězdy tak blízko oken strmí
že se příští noc dá očekávat
náraz panelu do luny ---
 
Doma je motýl ve vitríně mrtev
Vypreparováno vše živé
Jste-li lidští a kde?
 
 
ZPĚV TŘETÍ
 
Milostná rozmluva dvou květin zahrady
 
Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla):
 
Pod našedlou krajinou nebes
poznáš, že moc člověka
neumí řadit hvězdy
ani ovlivnit
věc vesmíru, která čeká
                               a připravuje se
až nás svým dopadem k smrti
                                             zanese
 
Durman (Andělská trumpeta):
 
Unesl bych nejtěžší růži
jen abych ji vsadil do věty o tobě
Slunce
ještě noc nevyzradilo ze svého žaludku
a po kolejích již jsou znát
lokomotivy s pohonem tvých očí –
 
Této noci rozjímání tapet
k níž jako vítězná fanfára přidruží se
stejně stupňovaný motiv důvěry
stavím tě bokem k vesmíru
a poznávám vaše sourozenectví srdcí
 
Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla):
 
Podobně však tomu je i v hudbě
Na nebi cirkulární ptáci
pohybem vody rýsují znamenité
     pěvecké prasíly
 
Durman (andělská trumpeta):
 
Chci dát zaznít razítku tvých rtů
dnes i pro všechnu budoucnost -
Jako bychom vstupovali v úplnost
                                    tvých ňader
 
Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla):
 
Unesla bych nejtěžší růži
jen abych ji vsadila do věty o tobě
 
Protančit večeří, jako měkký pěnový plast
jako voda, jak obouretná souhláska…
 
V okvětí telefonu byl samý nektar
a vše abstrakční obsahovalo jinou rozmanitost
 
Durman (andělská trumpeta):
 
Unesl bych nejtěžší růži
jen abych ji vsadil do věty o tobě
 
Malebnost oné krajiny lze počítat
od tvého příchodu
A tvá chuť měla pevná ňadra -
 
Kráčelas‘ jako dveřní závěs
                                    abych byl orel
který tě abnormálně pojme něhou -
 
Jak jsme tak tekli do sebe
při zahradách pávů
holčička tvého těla byla cítit
jak Fryné s kráčející délkou
                dokonalé představy
 
Tebe pamatuji jako prudké schody
Otevíral jsem tě jako sešit
 
Hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla):
 
Geniální vnady našeho Navždy svoji
(bílé labutě)
 
 
 
 
 
 
 
 
 
ZPĚV ČTVRTÝ
 
Člověk u prsu flór skloňuje čas
 
I
 
Chladné jsou prsty ranní trávy
každý trs musí rozčesávat
jako indiánky
na bezobratlých základech -
 
- K večeru pokračuje můj dech ze skály
Mám potřebu udržovat jeho symetrii
 
- Po kobercích jdeš mé srdce
Jsi téměř rovno mechanické něze
 
- V lóži zahrada a ticho
Bombastické Heleny mocných rtů
vyvolávají sršně větru
 
- Zahrada mlčí strašně
 hrdlo šeříku
 
 
 
 
 
 
 
II * Intermezzo (kniha života)
 
 
 
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
H2OCO2H2OCO2H2OCO2
                                 ( _______________________(
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
III
 
Již třetí den vydatný déšť
smyl hrající si děti z ulice
A z automobilu se vyvrací
muž s krví ve vibraci -
 
Podobal se
prvnímu letu orlích mláďat
vedl své tělo, jako vítr řeku
narážeje do stesku a migrén výloh
 
Aby doběhl v ústa tramvaje
právě polykající soumračné halo barvy
shlédl, jak na věži tleskaly chřtány hodin
A mohl pomyslet
na vzrušené davy deštníků
svého náměstí srdce
 
Mohl se jen držet madélka
                            jako dítě prsu
a mít oči celé od bouřek
 
IV
 
Déšť - byl celý ze špagátů
a na list papíru, který je
tolik podobný duši králíka
před popravou
 
poznamenal si: „posunut
za bod sídlišť s oknem do zahrad
kde jeho zvuk má koťata rád
když líce žen připomínají voskové lilie…
ale tvář zahrady má daleko do výrazu ňader…“
 
Náhle
v obavách ze smrti
stromy v pochodu
žádaly o své životy
                 v kleče před pilou
 
 
 
ZPĚV PÁTÝ
 
Básníku, tvůj závěr s červánkovou pecí…
 
I
 
Je noc - páchne slzou
a slza nocí páchne
V naději beznaděj
a v soli cosi sladké
Varhany želez u zahradních vrat
čelí příchodu holičského vraha -
 
Chladně jak mraky řežou vršky hor
vysadí život mláďatům těch flór ---
 
II
Čeho jsi dosáhla noci?
Z mostu ti visí hmoty nemoci
Jsou to oni, blázni géniů tvých srdcí
které odupal chybějící soucit? -
 
III
 
Smyčcem na holou harfu
je jedna z měkkých stupnic člověka
(Šílenec génius ad absurdum)
Výjimka nezničena ve prospěch většiny
                                               výchovou
líbá v sobě zdravý pesimismus
a nad soumrakem zdánlivě nejvyššího druhu
                                                                 mne si ruce
 
a považuje to za rozkoš
 
 

Print
10. 10. 2006
Dát tip
Moc*!

protiproudu
08. 10. 2006
Dát tip
Všem děkuji za kritiku! protiproudu.

Miniatur
08. 10. 2006
Dát tip
Souhlasím se Zborou, tato bás. kompozice v něčem připomíná Nezvala, což je obdivuhodné, vzhledem k tomu, že je autorovi 20 let a dokáže napsat něco takového. Jsem nadšen... Nemám slov... * * * * *

Ivo Koivo
06. 10. 2006
Dát tip
líbí, ještě se k ní vrátím*

Zbora
06. 10. 2006
Dát tip
Jako bych četl Ženu v množném čísle :o) Na některých obratech je sice patrná jejich "vymyšlenost" a chvílemi text působí těžkopádněji, než by se pro tento útvar hodilo, ale velmi oceňuji imaginaci, práci se slovy a významy a nápaditost metafor. Chvílemi se mi doslova zastavoval dech. I když musím přiznat, že mi báseň příjde možná až přehnaně dlouhá...čtenář už se těší až ji dočte, avšak odložit mu to nedá (což je také určitá deviza) :o) Přestože si nemyslím, že je text naprosto bezchybný, doporučuji ho pro další čtenáře, neboť za přečtení bezesporu stojí a také proto, že se surrealistické útvary v této formě a takto "čitelné" na P. vyskytují opravdu jen sporadicky. P.S.: Kniha života je bezva :o)


Deni
06. 10. 2006
Dát tip
moc pěkné a věřím, že to dalo práci... výsledek excelentní, oceňuji *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru