Ples

My šli tři a muž - Rus.

Ten Rus

byl jak Rus, tak i Čech,

neb děd byl z Rus, však on již z Čech.

Byl blond a mlád a moc pil, pil jak Dán.

Tak pod stůl spad.

Však o tom ne teď, to až pak.

Šli jsme tmou a chlad až mráz nás fakt žral.

My však šli přes mráz a tmu.

Vždyť byl ples, byl náš den.

A již tu sál, pln lamp, pln dam a rób.

Kol nás rej a hluk a smích.

Však kde je Rus?

Víš to snad?

Teď tu byl, kam moh jít?

Já už vím, kde je, chlap.

Vždyť je Rus, tak šel as pít.

Kde je bar!

Bar je tu a tu i Rus a s ním i kluk.

No spíš muž či chlap.

Má zlou tvář, na rtech škleb, chce se rvát.

Teď pěst směr zrak už zná směr.

Však co zřím?

Jak Rus pil, nic jed a pil moc (jak Dán),

tak tu a teď on pod bar spad.

Však pěst má směr a směr má cíl: je tu sloup.

Bum, křach, prásk!

Znám zde krev, ne však z Rus.

Zřím teď tvář, v ní už ne zlost, teď jen bol a vztek.

Máš, cos chtěl. Chtěl ses rvát, teď krev tu máš.

A co Rus?

Ten šel dom a na gauč pad.

A jak byl mlád, tak hned spal.

A spal a spal...