řev

míjím ležící milence rozprostřené
                  od úsvitu k soumraku
 a dál již sedí s knihou na kolenou
          rozevřenou mladá maminka
            s dovádivě spící ratolestí

  a před očima bělostně rozkvetlý
                  planý třešňový strom
       pohlcuje sojčí souzený si pár
        jemuž jaro odepřelo volnost
               myslet na cokoli jiného

   je někde v koutku schoulen jiný
            ve větvích dávno osamělý
                                    toužící?
      jak vejde se v tak malou duši
                                 tolik řevu
                        lásky
           nenávisti

nebo je to všechno jinak?