Hlídač

..řekla si, že tam ještě zůstane.Alespoň na chvíli se vymaní z týhle světloplachý dimenze a nechá se unést parou.Bylo to fajn.Takovej rituál.Už od rána ji těšila představa večerního probuzení v koupelně.Vysmýčená hlava odporovala všem předsudkům  (ale kdo by se staral o hlavu, klasicisti dávno pomřeli).
    Nikdy před svlečením nezapomněla omotat kolem očí šátek.Byl hodně do tmava, z jemnýho mikrovlákna, takže nebylo nebylo nic vidět a škvírka, která se vždycky tak drze dřív otevírala těsně pod kořenem nosu zůstala už navždy bojácná.Když už nahá, tak alespoň neviditelná, říkala si před uzavřením smyčky. Zraku nebylo třeba, orientace pro tak známé místo byla stejnou rutinnou jako si vlézt večer pod deku. Oslepená.A ve vaně.
„Bravo,“ zašeptala kočka na etiketě šamponu. Oslepená ji neslyšela.Myslela na kýč vanový scény, i když si sama něco podobného právě užívala.
…mimo jiné-řezání žil-ve vaně..nemyslela na prožitek podobných patetických výlevů.Vzpomínala na dnešní procházku a plánovala zítřejší..

 ..zatím ve spáře mezi okrovejma dlaždicema seděl komár.Dnes neměl hlad.Dnes se chtěl jen dívat.Mezi pauzami, kdy přes pěnu nebylo vidět ani kousek JEHO živý, lidský mapy bojový stezky a zároveň nejmilejší cesty pro potravu, uvažoval, jestli by místo chvilky čekání nebylo lepší přehoupnout se přes okraj spáry a zhoupnout se po dlaždici.Mohl by se zase cítit lehce, ne neohrabaně, a možná ukojí svou touhu zkusit se nechat zabít předním sklem auta a vypátrat, zda by se příště nenarodil jako bruslařka se stejnými schopnostmi žít z modrý a klouzat po hladině. Závist se rozjímáním ale nezmenšila..zatím pěna stekla dolů.Tak odložil uvažování na později.Dnes se chtěl jen dívat.Kočka zavrněla a usnula.Zdálo se jí o savaně, velkých tlapách a zádech zpocených z dychtivýho slunce.

 ..vlastně bylo hezky, už od rána,usmála se když se ručník sám a ochotně obtočil kolem jejích boků.Vím, že se třídala spousta teplejch barev, odstíny hnědý a červený, a taky žlutý.Hlavně žlutá všude září..Ne ta, která vypadá jako obal od lepidla, který se stejně musí nanášet štětcem.Tahle hřeje, od okrajů do středu a zpátky k zelený zrovna tak...Pamatovala si pěšinu kolem polí, širokou tak na dvě stopy zmrzačený Japonky, možná kousek víc.Šla s pláčem pro stébla trávy, která se letos nestačí už narovnat.Jedno z polí spílalo všemu co chodí po dvou, další jen mlčela do oranic.Kromě spílání nechalo proud vrásek sežrat své záhyby a začalo broukat třesením kamení klidu zimy.Kroky dál..Kolem potoka ji nostalgie napadla zezadu a nečekaně, tupý náraz byl horší než blesk do jater.Vnukla jí myšlenku všech unavených, až si ji dokonce i připustila a chvíli ji nesla dál.Pak jí seskočila ze zad, udělala piruetu a běžela vyplenit další štíty v duších…

 ..zítra se projde zahradou..

 ..komár se probral z letargie.Sundal obvaz ze sosáku.Místo ukojení touhy došlo k nabobtnání, teď v něm závist vřela jako popcornová kukuřice.Schoval fáč pod blanku na křídle a napadlo ho, že se právě teď narodil Kristus.Ta chvíle, do které vtěsnil celou svoji maličkost a ve které se taky nechal ukovat by mu možná jindy stačila na zbytek krvavýho soumraku.To bylo ale včera.Včera chtěl bruslit.Dnes stačí jen o kousek víc než málo.Najednou mu hlavou prošlo světlo, nechal deprese spadnout do odpadu s tím, že si pro ni někdy přijde.Zhrzená milenka plakala.Byl pyšný, narovnal se a pak odletěl ventilací na místní pitevnu.Pes patoložky měl krev tmavou jako višně, jen sladší.Nedíval se.Rozhodl se..

 ..kočka zívla, ukázala světu, kterej se rychle schoval, ostrej jazýček a pak se převalila.Vůně už bylo dneska dost. Zatím  žena-rituál čekala na půlnoc. Ta, když stačila spáchat sebevraždu tikotem hodin a zlovůlí zvoníka, dala prostor dalšímu stárnoucímu ránu.Ručník si prohlížel výhled z okna. Žena, nebo rituál, nebo oba, hledaly skleničku od marmelády.Rozhodla se, že bude zatím ona.Rozhodila ruce do stran a zvrátila hlavu. Od ramen se rozběhlo zlatý klubko a začalo putovat.Projelo rukama a dostalo se do nohou, a potom zpátky k hlavě.Vyplivla ho do sklenice.Zavřela se zapraštěným zbytkových článků prstů. Na pásku s obtížemi napsala včerejší datum a nalepila na víčko.Uložila jej do jedný ze čtyř beden (zlatá, stříbrná, trávová a purpurová).V každý z těch čtyř byla sejně barevná klubka.Tedy téměř v každé.Jedna byla prázdná..

 ..kočka se rozhodla, že ji všechno bolí.Tak se zvedla na čtyři, obešla etiketu, protáhla se a šla pohlídat radost.Košík s jarem stál pod policí a byl plný klubek, která se měnila ve sklo a prosila o slitování.Ještě si počkáš, ušklíbl se hlídač.Nesl na hlavě dva trojúhelníky z fosforovejch písmen, jedinou upomínku na minulých pár hodin. Hlava šelmy, ocas chřestýše.