Loutka

Loutka

Robin Roland Hauser

Sedím si na schodech s cigárem v koutku,
na chvíli měním se v bezduchou loutku,
lhostejně vyčkávám, napne se nit?
Nebo mám dále hnít, umírat, tlít?

Že prej háv roztrhán, sedřenej lak.
Proč v koutě zahálím? No jenom tak...
Svět mě tu zapomněl, pověsil na hřebík.
S rolničkou v čepici! Tak za to teda dík!!!

V dřevěné ručičce pavouček skrývá se,
jak šašek šaškuje, tak na to dívá se.
Napni se provázku, napni se nit!
Já bych chtěl chodit a mluvit a žít!

Típnul jsem cigáro, domů teď spěchám,
na hřebík v koutě zas věšet se nechám.
Šaškovskej obleček, sedřenej lak,
Dál žiju-nežiju. Proč? Jenom tak.

Jen tak.