(obraz 29)

(zatemnělá scéna, feld sedí obkročmo na židli)

...prožil jsem půlku života bez boha…

(vstává, roztahuje paže)

každým dnem…vpravili do mě hrst prášků…po kterých jsem se cítil

…vždy tak vláčně

(přichází až k okraji pódia, balancuje na jeho kraji, první řady mají pocit

ohrožení)

deset let…deset dlouhých let…a v každém okamžiku těchto deseti let

mi běžela hlavou pouze jedna věc…

(scéna se rozsvítí)

přeji si jen…dozvědět se pravdu… o nás…o nás všech…

těch deset let slyším jen…tvůj křik…vidím..

fotky z prvního svatého přijímání...na kterých jsi i nejsi ..vedle mě..a vždy tak krásná...

(v pozadí na plátně panoptikální záběry z třetí světové války: rozbombardovaná

bratislava, islandské tanky rozjíždějí vše živé v ulicích vaduzu)

vím jak silný pocit je umlátit psa klackem…ale člověka jsem dosud nezabil…

…to se brzy změní…

(fragmenty násilné povahy střídá nádherná barevná scenérie, smyčce barví vzduch

do fialova)

…až se vzbudíš, budeš tu se mnou..

nikdy jsi mi neodpustila…nikdy jsem ti nedokázal říct…ach maríno

(šimrá tygra)

zapamatoval jsem si tě z toho filmu…v mé hlavě…

(v pozadí změna: záběry z předloňského sjezdu včelařů v sachsenu)

…a dnes konečně nastal ten den…kdy všechnu hnilobu světa…

vezmu na svá bedra…

…nejdřív zabiju tebe…a pak i sebe

(zvony)

…a pak tebe…

(ukazuje na libovolného diváka v sále (nejlépe dítě))

(finále: hudba s dočasným názvem „finálovka“, feld tancuje s tygrem, včelaři hajlují)

(opona)