Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Stroj (mého) času
datum / id01.11.2006 / 221686Vytisknout |
autorIkkju
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno1550x
počet tipů0
v oblíbených0x
Stroj (mého) času
Naše společnost je přetechnizovaná. Mám rád science fiction, to ano, ale mimo jiné proto jak autoři popisují pocity hrdinů kteří přes všechnu techniku která je obklopuje bojují s osudem a sami se sebou. Nedávno jsem si koupil knihu o cestování v čase a moc se mi líbila. Píše se v ní o principech, časových paradoxech, předmětech které nikdo nevyrobil (hodinky které předá muž cestující do minulosti ženě z minulé doby která mu je ve stáří zase vrátí). Rád si v ní čtu a představuji si situace které popisuje. O principu který by šel jednoduše použít ale nemluví. Fascinují mě studie které popisují jak vědci z harvardu nebo oxfordu dokázali to nebo ono, většinou mám ale pocit že spoustu věcí o kterých mluví ví dávno každý i bez pokusů a techniky. Ale abych se vrátil k tomu cestování v čase, jsou věci které vám přijdou cizí ikdyž se vám líbí a věci které cítíte jako by vám byly přirozené. Já se pokouším cestovat v čase. Ne stroji ikdyž je mám svým způsobem rád, ale vůlí a vírou. Jenom tyhle dvě věci jsou k tomu nezbytně třeba a každé hejblátko nebo strojek jsou zbytečné. A je to tak jednoduché že jsem na to přišel sám aniž bych navštěvoval oxford; zarážející je jenom že jsem na to přišel jenom já. Ikdyž možná kdoví, pro mě je to věc soukromá o které píši víceméně jen pro sebe, co když to stejně bere i někdo jiný?
Můj stroj času je ale ve vývoji, vím jak na to, ale ještě ladím nutné prvky. Ale abych byl konkrétní, mám problémy s dochvilností. Ne že by mi ujížděly vlaky a chodil jsem pozdě na jednání která jsou důležitá, ale leta se snažím přijít do práce včas a léta se mi to nedaří. Bývalý vedoucí mi vyhrožoval prémiemi a jinými tresty a stejně to nebylo nic platné. Moje současné šéfová to toleruje, jenom občas je moje slabost předmětem její ironického humoru na téma co asi dělám po nocích. Nic z toho není ale pravda, po nocích si jenom klidně programuji, čtu nebo odpočívám s dýmkou na balkóně; jsem prostě noční pták.
Cestou do práce míjím stejné lidi v protisměru, na kole se vyhýbám cyklistům a chodcům kteří mi kříží dráhu nebo které předjíždím. Podle toho kde je potkávám vím jak pozdě zase přijdu. Je mi třicet let a jak jdou dny jeden jako druhý, zdá se mi že život rychle utíká a dny se podobají jeden druhému, až na drobné detaily.
Ranní proplétání s ostatními když se ještě moje smysly probouzí patří k věcem kterými se většinou dny odlišují. Vím že v práci mě po příjezdu nečeká většinou nic nepříjemného ale občasné poznámky kolegů nebo pocit že bych s tím měl něco udělat už sám pro sebe mě občas vybudí k výkonu. Potom nastavuji svůj budík dřív a dřív a pak bojuji s jeho zvoněním abych obelstěn vlastním pocitem výhry nad tím že jsem zvítězil a vzbudil se o hodně dřív než je třeba zase zmožen usnul. A tak se špalír lidí mě ráno míjících posunuje chvíli po směru, chvíli proti směru jízdy. Vím ale že existuje stroj času, stačí jenom věc uchopit správným způsobem a přimět proud aby se otočil a plynul jako ve spomaleném obráceném sledu zpět. Vůle a víra, jako by dvě věci které k tomu potřebuji stále řadily na špatné místo a působily tak proti sobě místo aby se spojily a pomohly mi toho dosáhnout. Vím ale že to funguje, a vím taky že to není otázka času :). Přesto věřím a přesto se snažím, a někde v hloubi duše vím že jednou přijde čas kdy do práce dojedu před sedmou hodinou.



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor