Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNěkolik krátkých básní Razmika Davojana (malá ukázka z arménské poezie)
Výběr: romále, Print, a2a2a
04. 11. 2006
14
18
4300
Autor
alternic
Razmik Davojan se narodil 3. července 1940 ve vesnici Mec Parni na severu Arménie. První knihu básní vydal v roce 1963. Zde (bez jakéhokoli dovolení, samozřejmě) publokované básně jsou ze 70. let, převážně ze sbírky Otevři svou kůru (1975, přeložil Luděk Kubišta). Většina básniček je bez názvu. Snad se vám budou líbit.
/ / /
Noc se noří co možná nejhlouběji.
Na listech těžknou kapky rosy
a z očí mých se kutálejí.
/ / /
Viděl jsem
Pár knih na sobě poskládaných
a na nich
krabičku od sirek celá léta prázdnou
a vedle
stínidlo na lampy s hlavou nakřivo –
a jednu bezpohlavní opici,
která z výše těch knih, sirek a stínidla
s šíjí
nazad zalomenou
chechtala se jako posedlá
mé minulosti
a své přítomnosti.
/ / /
Život nám v duši zanechává
svůj cejch, vše zpečeťující.
Nad touto zemí
jsem se rozesmál –
jdu za ozvěnou k měsíci.
/ / /
Elegie
Kde je to nešťastné
hejno tažných ptáků,
z něhož mi hádali osud
oči cikánky ?
- Ti odletěli
rozklovat
ostrými zobáky
na stromě oběšence.
/ / /
A ráno zas na mém prahu stálo –
to ostatní nestojí za řeč,
mé srdce ve světle vykoupalo,
to ostatní nestojí za řeč,
vší vřavou, všemi úzkostmi
tohoto šíleného světa
uši mé duše ohlušilo –
to ostatní nestojí za řeč.
/ / /
Už jsem se nemohl nesmířit
s tvou lží,
jako by všechny vzruchy a stesky byly už
za mnou.
Kdosi líně přežvykuje jakousi píseň
a noc činí jednotvárnou.
/ / /
Mé dny uběhly jeden za druhým,
jako jízda odcválaly,
a já, který vládnu jejich průběhu,
zřítil jsem se jak z nejvyšší skály.
…Jak smutná je ta stará historie,
ostatně jako i mnohé jiné.
Každý věděl, že tě mám rád,
jenom ty ne.
/ / /
Tak nadlouho, tak tvrdošíjně umlklí,
do sebe jsme se stáhli, skryti očím,
a zatvrdili se a zavrhli
pravdivou myšlenku i nesmyslný zločin.
Sotva však slunce rozevřelo obrovský
květ růže nad světem, sálajíc rozjásaně
pospravovalo svými paprsky
mlčení naše potrhané.
/ / /
Ticho není znát
znát jsou hluky
Ticho je znát
hluky neexistují
Na klidném poli minulosti
nevím už které
zní však každodenně
hlas anděla
Zažloutlé stesky
šustí ve větru
Utkvělý tón vzpomínky
krášlí okamžik
Není znát minuta
hodina, den ani rok
ale budoucnost ano
Jako smrt
/ / /
Nikdo
nikde
nikdy
nebude již poražen
Budeme žít s vítězstvím
a ze snů
Černé rakve ze slonoviny
přetavíme na světlo
…Jakápak porážka
jaképak vítězství
když ty sám jsi už nyní poražen
pod svými vítěznými prapory
18 názorů
a poslední
//
Své trápení sis vzala s sebou,
nechalas mě tu samotného -
rozdupaným srdcem mlčících věků
nad bolestmi tohoto světa lkám.
Bolestí světa se trápím,
i tvou bolestí, duše,
tvým trápením,
a v hrudi cítím bohatství,
že tě mám.
a ještě jedna:
Slunce oddělilo od stromu
jeho stín,
jeho podstatu,
a vrhlo jej na chodník,
který byl modrý a taky trochu černý.
A strom pokorně pohlédl
a podivil se:
kdypak sám sebe
takto viděl?
Pádím
jako kola
běžící stále touž cestou
s párem nezkrotných koní.
Trápím se
jako nevyřčená slova.
(Razmik Davojan, Pergamenová hora)
Obrázky z mého oblíbeného arménského filmu - jen tak pro ilustraci k básničkám.
(a ač to tak možná vypadá, ten film není žádný eroťák)
Na Arménii, byl jsem tam jedinkrát asi před 20 léty, mám nádhertné vzpomínky. A výběr básní se ti povedl, a pro mne zaznamenal svátek i osvěžení. Děkuji.
Prostě jsem to sem musel hodit - už kvůli mé platonické lásce k Arménii (a kvůli Romálovi). Aspoň se jesnou za čas na Pímáku objevilo něco kvalitního. Škoda, že tomu sám nemůžu dát tip.
:-)