Pobřeží

Pobřeží:

 Srázy, do nichž moře bije,

dno nevidíš pro sepie,

příboj vyje – moře skučí.

 Úchvatné jsou scenérie,

dílo mořské opery je

tím, co vryje se, co učí.

 Turista to zrakem pije,

zmámen neví, jestli žije,

hyjé – vlnám neporučí.

 Nebyl tím, kdo z cesty tyje,

vášeň střídá apatie,

bez Pythie, beze žluči.

 Příboj útes pěnou myje,

žraloka zub, jazyk zmije,

aritmie ho snad mučí.

 Zážitek se silný vpije,

zanechá po sobě stryje,

ukryje se do náručí.

 Nespoutaná moře šíje

burácí a sebou šije,

nedá brát se do područí.

 Teskná moře melodie

bez vína a bez hostie,

kdo sije, plod nezaručí.

 V moři moře citu hnije,

zříš zem pevnou, bez mánie,

z fekálie vůně pučí.

 Přístav nezná fantazie,

oporou je bez razie,

nezlije, byť vichr fučí…