Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJsi byla...
12. 11. 2006
5
4
2377
Autor
MAJKL65
Já vězeň času
až smrti ochutnám
vrátím ji v polibcích
na hřbety skel
vezmu do prstů střídu země
ptákům nadrobím
a mé maso na kostech z mlhy
zestárne mi
a mé oči svlečeny z víček
volně se
ve skývě vteřin
jakýchsi
zasní
když tma i hlína
těla berou
patřím ti
viděl jsem dnes déšť
za soumraku
mé srdce je rudé
jako včerejší slunce
já tmavnu
když voníš
jako popel
v plamenech mých dlaní
jsi byla
ohněm
4 názory
viděl jsem dnes déšť
za soumraku
mé srdce je rudé
jako včerejší slunce
já tmavnu
když voníš
jako popel
v plamenech mých dlaní
jsi byla
ohněm
každý začátek sloky se rozvíjí a každým koncem je sražen - a to mě ruší - text se mi zdá (slohově) nejetnotný - takové hop nahoru a hrc dolů...
jinak: rozhodně zajímavé!*