Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMYŠ
20. 11. 2006
5
14
3062
Autor
eleja
mno, povídka to moc asi není, ale vhodnější kategorii jsem nenašla.
Přestávám počítat dny, kdy slunce nad domy vychází a zapadá ve svém odvěkém monotónním rytmu. Dokud ještě dýchám (a zatím se mi to daří), spoléhám se na svůj vlastní čas. Večer uléhám do postele a bezesně spím, ráno vstávám s tváří oteklou únavou a vzpomínkami. Vrásky se prohlubují, oči matnou a já … jsem stejná a příběhy se opakují.
Často potkávám muže, kteří se usmívají (snad). Cení zuby, ale já ne. Vlasy (nebo jejich pozůstatky) pečlivě učesané, uzel na kravatě řádně přiškrcený. Nikdy na ně nedokážu promluvit. Mezi mnou a jimi je skleněná zeď, kterou jsem tiše postavila už dávno. Bariéra bez oken a dveří, která mě obklopuje a já se tu vlastně cítím bezpečně.
Ale včera … byl to jeden z nich, šedých elegantních mužů, které už z principu považuju za protivníky. Ve tmavých očích měl dravost mládí a krásně vykrojená ústa. On se neusmíval. Stál na rohu ulice a jeho vzpřímené držení těla byla výzva k souboji (na život a na smrt). Dívala jsem se na něj a byl mi odporný svou sebejistotou. To mládí, které bylo lačné a nenasytné, ty oči, ta ústa …
Nemohla jsem jít dál a minout ho jen tak, stejně jako jsem nedokázala zůstat bez pohybu a pozorovat jej. On si mě prohlížel zcela bez ostychu a já věděla, že si mě představuje nahou. Znervózňoval mě, vyváděl ze spokojené rovnováhy jediným krátkým bodavým pohledem. Teď jsem se už bránit musela, jinak bych se zalkla. Holýma rukama jsem roztříštila to akvárium, které bylo mou jistou existencí … a stala se jeho milenkou.
Když se probudím, vedle mě dýchá tělo vonící snad ještě jinošstvím. Mívá neklidné sny a já mu jako matka odhrnuji zpocené vlasy z čela. Konečně otevře oči a spatří mě, jak sedím s koleny u brady a jsem šťastná. Vždy je trochu rozpačitý a jsem to já, kdo má navrch.
Žijeme spolu, dohromady, jako bychom k sobě doopravdy patřili a on už neuteče. Z akvária se stalo terárium, on je bílá myš a já had. Jednou ho z lásky sežeru.
14 názorů
...kořist dostává svého lovce?...no a hadi se svlékají...je to docela pěkný...
poslednísklenička
21. 11. 2006
ty vis,ze se mi to libi:) hlavne to "jednou ho z lasky sezeru",to nema chybu;) tip