Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZem se neptá, to jen my
10. 12. 2006
8
4
1520
Autor
Vejmel
Ty podzimní stavy...
Jako bych stál snad na počátku všech cest
a viděl to malé světlo v dáli
které planulo, když my jej nehledali
dnes už vyhaslo a není, kdo by rozžal
plameny
Hory mají paměť jako lidé v nich
a ač rozdrtit by mohly
přece přijmou každého
a neptají se
Z košile na plotě zbývají cáry
a okenice zatlučené
Jablka ještě nikdo neočesal
nikdo nepřišel s pozváním
"na tú pravú trnkovú"
Dým se jako milostivý soumrak z údolí zvedá
tak malá výmluva pro slzy
Zem má paměť jako lidé v ní
a mnohem delší
Čeká, až přijme každého
a neptá se
To jen my
4 názory
zblblýptáček
01. 10. 2009
Ano, i mně to potěšilo a dokonce se mi líbil i ten prolog. Proč by v něm měl člověk lhát? Dokonale vystihuje to, jak se cítím na podzim i já (a myslím, že nejen já), bez nějakého zbytečného pathosu nebo sentimentálních krajek...
A dílo samo, no, zkrátka zvlášť ten konec mnou pohnul a tak díky (i Flavii za avízo)!
Nádherné! Daleko víc mě osloví tohle, než ty tuny rádoby uměleckých keců, co se tady na Písmákovi tak často objevují.
Světlo, které planulo, když my jej nehledali...
Přijme každého a neptá se... To jen my...
-prostě krásné, plné takové hloubky a pokory!
PS: Poslechni si písničku Masopust od Nohavici
trochu jsem se po tom prologu bála, co z toho vyleze.. překvapilo.. příjemně