Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ZAKLETÁ aneb Sladkosti úniků (1)

15. 12. 2006
8
6
1636
Přišla ke mně jednoho pozdního podzimního podvečera. Dlouhá rezavá sukně, půlící silná lýtka přesně v jejich nejširším místě, umocňovala dojem nateklých končetin. Oproti výšce celého lehce shrbeného těla zdály se být její paže nepřiměřeně vytažené z ramen. Prošedivělá prostovlasá hlava se zbytky stop po někdejším tiziánu připomínala mrtvou labuť se zlomeným vazem. Nebyla jsem příliš překvapená - chodili ke mně různí lidé. Vyzvala jsem ji k posazení do své béžové chlouby z mikroplyše a nabídla teplý čaj a černou kávu. Kývla na ni. Čokoládových sušenek se netkla, třebaže jsem se nemohla ubránit dojmu, že bohaté sliny polykala právě díky jejich blízkosti. A voněly tak silně po vanilce, až očividně nedokázala potlačit rozšíření nosních dírek při každém druhém, třetím nadechnutí. Alžběta. Jméno bezmála královské. Za dvěma čerstvě okousanými nehty černozem. Přitom krásně voněla. Žádný odér za pár korun ze smíšeného zboží. Parfém vybraný s dokonalou pečlivostí, jak se patří na skutečnou dámu. Když usrkávala tradiční nápoj ze starobylého čínského porcelánu - pár vzácných kousků mi ještě zbylo - objímala šálek oběma dlaněmi, jako by v nich schovávala z hnízda vypadlé ptáče s láskou, aby před smrtí nenastydlo. A dost možná, že zahřívala jenom samu sebe. Zamlada musela mít krásné oči. Modré a hluboké. Moc hluboké. Zůstaly v nich slzy a každou chvilku se mi zdálo, že z každého z nich jedna spadne a skutálí se jí po tváři - bůhví jak je to možné, že za celou dobu nespadla ani jediná. Marně jsem hledala řasy. Byly tam, ale slabé, jemné, krátké. Rozprostřela jsem na černou plenu se zlatým potiskem vějíř karet. Neváhala dlouho - ukázala prstem na deset, aniž se dotkla jediné, a už z nich nespustila oči. Zvlažené rty přitom přitiskla na okraj hrnečku a krk dám na to, že se chvěla. "A za měsíc mohu?" "Vy si myslíte, že už za měsíc se něco změní? To je dost krátká doba. Minimálně tři, půl roku je optimální." "Tak dlouho to nevydržím." "Tak přijďte na kafe, jen tak. Můžeme si povídat." "Ne, to nechci. Nemohu krátit váš čas. Chci výklad." "Přijdete a uvidíme." "Ne, chci se domluvit už teď." "Paní Slámová, ale já vám skutečně nic nového nepovím. Moje zkušenost, věřte mi." "To nevadí, tak si to poslechnu znova." "Chcete mě zkoušet?" "Ne, to vůbec ne. Chci to slyšet." "Vždyť vám neříkám nic veselého." "No právě." "Co právě?" "Jak mám s tím smutkem žít sama? Víte vy, co to je, každé ráno se probudit v prázdném pokoji do chladu a vzduchu plného těžkých snů? Nechci si stále klást tu zbytečnou a hloupou otázku - a nedá mi to, musím. Podívám se na sebe do zrcadla a hledám, nevím co, vím jenom, že jsem to ztratila. Dovedete si to představit?" "Nedovedu," "Tak to vidíte. Je to vůbec ještě život? Řekněte!" "Tak to nesmíte brát. Zkuste věřit, že se to všechno v dobré obrátí." "Neobrátí. Vím to." "Proboha, platíte mi víc, než po vás žádám. A nic vám to nedá?" Jak jsem si mohla myslet, že její jizvy znám. Má ještě poměrně hladkou tvář. Zvláštní, v jejím věku. Moc mi toho nepoví. Nechává to na mně. Jako by mě chtěla přistihnout při lži. Nelžu jí. Karty dávají najevo jasnou naději. Ještě bude milovat, bude ...

6 názorů

physis
29. 12. 2006
Dát tip
líbí se mi čte se lehce jazyk mi přijde přirozenej to rozhodně a vzal mě hlavně začátek vtáhl mě dovnitř*

Nickyx
26. 12. 2006
Dát tip
:)

Já nerostu na tipech, to vážně ne. Vážím si tvých slov, stály tě energii a zájem. Krkolomý úvod - budiž. Není to pokus o vznešenější jazyk, naopak. Navíc je můj - psaný přirozený. Co se týka té spojky, ta je v pořádku - koukala jsem do slovníku synonym. A díky moc.

StvN
17. 12. 2006
Dát tip
Aha, takže pět tipů a dvě kritiky, bezva. Jinak já ti nevim, ale ten popis hned na začátku je poměrně krkolomný. Nechápu například, jak může hlava přopomínat labuť. Snažíš se vložit příliš mnoho informací do jedné věty a to dělá zmatek. "Vyzvala jsem ji k posazení...." Není lepší třeba: vyzvala jsem ji, aby se posadila.... "Kývla na ni." To jako na kávu, která tam ještě nebyla? Nebo na nabídku? Nemůžu si pomoct, ale tady: "Čokoládových sušenek se netkla, třebaže jsem se nemohla ubránit dojmu...." spojka třebaže spojuje cosi nespojitelné. Ona se jich netkla, třebaže ty ses nemohla ubránit dojmu? Neřekl bych, že dojem nějak podmiňuje její dotýkavost. Celkově vidím snahu o vznešenější jazyk, která ztroskotala už na mělčině. Sry za krutou kritiku, ale když vidím dvě kritiky a pět tipů, nedá mi to.

oleandr
15. 12. 2006
Dát tip
hmm...super

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru