Zaslíbení...

My co na svět jsme přiváděni, sami jiné přivádějíc, přijímáme cesty za své, na povrchu těl, uvnitř marností, celí z pomíjivého a křehkostí, jsme stíny i vlákna na koncích paprsků hvězd, jsme pohybující se v nedotčenostech jen, v prstech necit, na okraji dne závrať, uvnitř cosi, jímáme slova chtějíc pravdu jakousi v kleci mít jen tak, a kámen, či hlína prostější vět je pod blanami trávy za jar a prachu, ve spleti mostů hledáme zda přejít a kam, a když zavřeme oči, patříme dlaním, a jediná naděje je ve všem, budeme se spolu plést, já v tobě, ty ve mně, a přesto neobjeveni se navzájem poběžíme starou horkostí dokud pták či smrt nezakrouží nad bosými stopami ve sněhu co zbyl tu z předchozích zim, a jen anděl se zastaví zbaven křídel tímto bohem, ach plameny, jsme vám zaslíbeni…