Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ivrit

Výběr: Armand, Milly
06. 01. 2007
24
41
6746
Autor
Nicollette

Věnuji Strachu, mému mocnému Učiteli a nemohu opomenout odkaz na<a href="http://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=10965"> malého čaroděje

 

 

A člověk se bude bát výšek

     a úrazů na cestě;

a rozkvete mandloň

     a těžce se povleče kobylka

     a kapara ztratí účinnost.

Člověk se vydá do svého věčného domu

a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají

                                                 nad mrtvými.

 

Kaz 12, 5

 

 

Ivrit se vzbudila do chladného svěžího rána. Uvařila si čaj a vyšla před dům. Od mala ji uklidňoval vlhký vzuch a šero. Proto vstávala vždy velmi brzy.

Rozhlédla se kolem a  na její tváři se objevil úsměv. Na dnešní den čekala dlouho. Téměř od dětství. Až se matka vzbudí, bude jí muset Ivrit oznámit, že odchází. Čeká ji daleká cesta.

Zatím natrhala květiny do vázy a ze studny přinesla čerstvou vodu. Poté seděla v šeru kuchyně a čekala, až matka vstane.

 

Světlo protančilo místností. Ivrit zvedla hlavu a zadívala se přímo na slunce. Vždy si při tom představovala, jak jí černají oči. Z druhé místnosti se ozvalo slabé vrznutí a matka po chvilce vešla do kuchyně. Dala vařit vodu a sedla si za stůl. Ivrit nečekala pozdravení. Od smrti otce žádná z nich nepromluvila. Matka nevěděla, co se děje s její dcerou a ta se radši toulala po okolí nebo si přivydělávala na živobytí.

“Odcházím,” řekla Ivrit do ticha. Zamíchala vychladlý čaj a zadívala se na matku. “Pozítří se koná Slavnost Poslední pečetě, budu tam tančit.” Nikdy zbytečně nemrhala slovy, v ruce mačkala cíp ubrusu a dívala se z okna. Bylo jí líto, že u matky nevyvolala žádnou emoci. Seděly vedle sebe a mlčely.

Když otec žil, rozléhal se po domě neustálý smích. Matka byla veselá, krásná žena a Ivrit chtěla být jako ona. Znávala od ní tolik pohádek a  příběhů. Co otce pohřbili, přestala se smát a mluvit. Pořád byla velmi hezká, ale její pohled byl jako vyplavený měsíc. Ivrit věděla, že uvnitř je už dávno mrtvá.

Podívala se teď na svou matku, kterou kdysi tak milovala a obě se tiše rozplakaly.

 

 

Šla po prašné cestě směrem k městu. Ve vaku jí tiše cinkala tamburína a trochu peněz. Nebe se zatáhlo, začalo poprchávat. Stromy se tiše nakláněly k obloze, kdosi jimi jemně třásl. Ivrit milovala déšť. Když otec umíral, utíkala z domu a nechala si deštěm omývat tvář. Déšť léčil.

Vůně prachu a mokrých šatů ji doprovázela až do města. Minula vysoký kamenný kostel a pokračovala k náměstí. Na dlažbě seděla žena a kreslila na zem obraz. Ivrit se sklonila a  klouby prstů zaťukala o kočičí hlavy. Zvyk z dětství. Klečící se podívala ženě do tváře.

  “Válečníci se skloněnými hlavami,” řekla žena. Ivrit se zadívala na tenké, komické a deštěm rozmazané postavy s meči a štíty. Okolo nich bylo několik světlých odstínů žluté. Vypadalo to, jako by stáli přímo ve slunci.

  “Vracejí se z bitvy?” zeptala se Ivrit

  “Není bitvy ani vítěze. Existuje jenom pokání.”

  “A jeden vítěz,” usmála se na ženu, “jediný.“

Neznámá vzala trochu černé barvy a nakreslila Ivrit na šíji symbol nekonečna.

  “Jdu tančit na Slavnost , nesu si bubínky a trochu tabáku.“

Žena pokývala hlavou a dál se věnovala obrazu. Když se Ivrit otočila k odchodu, hustě se rozpršelo.

 

Minula houf rozjařených dětí. Běhaly od přístřešku k přístřešku a přeskakovaly velké lesklé louže. Ivrit k jedné přistoupila a spatřila se v odraze. Uviděla vlnkovatou tvář s výraznýma smutnýma očima a dlouhé, deštěm zplihlé vlasy. Jako by se dnes viděla poprvé. Sklonila hlavu až nad hladinu louže a ve vlnkách vyhledávala své oči. Spatřila v nich příběh někoho cizího.

V tu chvíli si vzpomněla, jak jako dítě často plakala. Když byla maličká, plakala každou noc. Ačkoli nebylo v noci nic vidět, zírala do tmy a čekala, až přijde.

Maminka mu říkala Bůh. Ivrit se bála, že ji odvleče a v posteli po ní zbude jen vyhřáté místo. Tak se radši nehýbala a nikdy se neotáčela čelem ke zdi.

Jak se Ivrit dívala do louže, rovzpomínávala se a mezitím nepřestávalo pršet.

Klečela a kolem ní divoce pobíhaly děti.

 

Putovala tři dny, po tu dobu nic nejedla. Cesta jí sama ukazovala směr. Rytmus vlnící se trávy jí dával odpočinout, země byla po dešti druhý přítel. Často v dlaních přesývala kousky země, sypala si hlínů i do vlasů a to ji očišťovalo.

 

Třetí den se chýlil ke konci. Ivrit přišla k řece a lehla si blízko ní. Po chvíli začala usnínat.

Nad obličejem ucítila lehký závan, jako by se jí chtěl někdo dotknout. Otevřela oči a zjistila, že je na Slavnosti Poslední pečetě. Vesele vyskočila a šmátrala ve vaku pro bubínky a tamburínku. Kdosi ji chytil okolo ramen, otočila se a spatřila krásnou ženu v hnědých šatech, dlouhých až na zem. Nebyly jí vidět nohy a Ivrit poznala, že je to královna.

  “Sáraj,“ vykřikla. Byla to ta žena, co ji navštívila ve snu a řekla jí o Slavnosti. Políbily se na tvář a teprve potom se Ivrit rozhlédla po okolí. Řeka se proměnila v popraskané zrcadlo a stromy někdo nakreslil černým uhlem. Ivrit dětsky zatleskala rukama a Sáraj ji vedla podél vysokých plátěných stanů, na jejichž plachtách bylo vidět stínové divadlo. Všude okolo pobíhaly bosé děti s dřevěnnými meči a hrály si na bojovníky Poslední pečetě. Na hladině rozpraskaného zrcadla stál oltář z neotesaných kamenů, některé byly od krve. Ve vzduchu se vznášeli krásní bleděmodří draci a zcela zastiňovali oblohu. Tolik lidí pohromadě Ivrit nikdy předtím neviděla. S každým se zdravila a hrála mu na bubínek. Vzduch byl podivně sladký, protkaný písněmi několika žen.

  “Ach Sáraj, chtěla bych tu s vámi zůstat napořád,” řekla napůl smutně Ivrit.

  “Co to znamená napořád?” zdvihla Sáraj obočí a laskavě se usmála.  

  “Myslím, až do smrti. Chci tu zůstat, dokud budu živa.”

  “Jak víš, že nejsi právě v tuto chvíli mrtvá?”

Ivrit se podlomila kolena. V momentě jí došly podivné souvislosti, ale ten pocit okamžitě zmizel. Sáraj se usmívala tak měkce, její hlas nikdy nezanikal v hluku lidí, ačkoli mluvila celkem potichu. Jak by teď mohla říct něco takového. Ani ona nemůže být mrtvá, je přece tak krásná... Ivrit nestačila dokončit myšlenky, protože najednou někde v davu spatřila známou tvář. Rozběhla se mezi lidi a snažila se ho najít.

  “Tati. Tati!” volala zoufale a vrážela do ostatních. Rozběhla se směrem k popraskanému zrcadlu, kde bylo méně lidí. Otce však nespatřila.

Vkročila na zrcadlo a lekla se. Bylo úplně ledové. Chtěla se vydat na druhý břeh, Sáraj beztak ztratila někde v hloučku lidí. Šla a každým krokem cítila, jak se dělá větší zima. Nohy ji už téměř neposlouchaly, zastavila se a rozhlížela se kolem.

Byla sama. I kamenný oltář byl už příliš daleko. Uslyšela slabý výkřik a podívala se pod nohy. Jako by ji někdo prohodil písečným dnem.

Ivrit spatřila tisíce zčernalých těl namačkaných na sobě pod hladinou rozpraskaného zrcadla. Dlaně měly opřené o hladinu zevnitř, jako by se chtěly dostat ven. Úzké dlaně s nepřirozeně dlouhými prsty. Ivrit zaječela a jedno tělo se pohnulo. Byla všude kolem. Nahá těla s otevřenými ústy do výkřiku. Zohavená a k nepoznání, zda to byl muž nebo žena. Takový pocit strachu zažila Ivrit, když byla malá a bála se v noci, že si pro ni přijde Bůh. A teď poznala, že to on jim to udělal.

A ona tomu v dětství o vlásek unikla. Stála zkoprnělá strachem bez jakékoliv pomoci. V hlavě se jí míjely šílené představy, strach ji úplně ochromoval myšlení. Necítila tělo, ani sladkou vůni vzduchu a neslyšela žádné lidi. Jak tam stála, zešílela z toho pohledu na zohavená těla pod hladinou.

Ivrit ztratila rozum a v tu chvíli začínalo zrcadlo praskat ještě více. Kdosi po ní už natahoval ruce a chytal ji za nohy, které začaly černat. Ona to však už nevnímala.

Ocitla se ve světle a bylo jí nádherně. Neměla rozum, ale očima cítila světlo a hmatem příjemný teplý pocit. Bylo jí krásně.

 


41 názorů

Nicollette
11. 05. 2008
Dát tip
máš dobrý postřehy, s tim Hermannem jsi to, myslim, vystihl

NePoe_ta
10. 05. 2008
Dát tip
Smím-li, dle mého soudu, místy text šitý jakoby Hesseho nití mystického putování po rovinách mezi hansovními městy vylidněnými po černém moru. Dost zbytečně zatěžován nadbytečnou popisností, celkový dojem následně zbytečně strnulý. Pointa napovídá na tragédii šoa, nemohu jinak ... jak symbolika jednoznačně vymezuje. Pisátko hezky vypsané :) -t-

NePoe_ta
03. 05. 2008
Dát tip
Nečetl jsem, přelétl, pro tíseň v čase. Ivrit coby jméno? Je dívka jménem Čeština? Remark coby kotvička pro příští slanování, snad.

Milly
02. 11. 2007
Dát tip
Krásná...... Zatím ten -V- Ti dám.. vrátím se..

Pan Bukkake
27. 05. 2007
Dát tip
Pořád pěkně napsané, ale ne už tak dobře jako ta předchozí a co víc, obsah jde trochu mimo mě. I když, já to tak hloupě dělím... celkově to simply čtenáře moc neoslovuje... no, asi toho ve zdejší záplavě neřeknu moc nového, každopádně je to opravdu nadprůměr a opravdu by ses mohla pokusit o něco delšího :-).

Alojs
25. 01. 2007
Dát tip
neděkuj. píše ti to samo, a i když to kolikrát není ono, pořád je to dobrý. což ovšem nic nemění na tom, že na sobě musíme stále makat. a to všichni :) až si najdu více času, zkusím dohnat to, co jsem u tebe promeškal. zatím zdarec :)

Nicollette
25. 01. 2007
Dát tip
ó díky za návštěvu. měla sem to stihnout do termínu, byla to aková dohoda... takže do něčeho sem se tam vnutila a něco mi šlo samo s těma krátkejma větama nevim co dělat, už sem to psala Stvnovi, halt nejsem schopna plynulého textu v krásných souvětích.... a děkuju ještě jednou

Alojs
25. 01. 2007
Dát tip
začátek hodně dobrej, pak mi to přišlo místy lehce nucené (dopíšu to za každou cenu)a zbytečně vysvětlující. V některých momentech bych nechal skutečně myslet čtenáře. Byť by tady bylo riziko, že by to nepochopil vůbec. V globálu určitě tip, protože je to nadprůměrné dílko na zdejší poměry (navíc se to dobře četlo, navzdory návalu krátkých vět). Snad jen... možná jsem čekal trošičku víc :)

Armand
24. 01. 2007
Dát tip
Ty umíš předně atmosféru, jsi jako malířka, a to co píšeš se čte bez dechu. Jsi podobný talent jako Sapkowski (určitě si ho přešti), ale umíš být víc mystičtější, vnitřnější. A řeknu to znova... pokud bys takhle dokázala psát o jedné nebo vícero postavách ... ať už román nebo povídky an pokračování... bylo by to úžasné a já osobně bych se moc těšil. Z povídky mě zaujalo pár momentů... strach, že si pro mě přijde Bůh... setkání s ženou co kreslila na zem, pohled z blízka do hladiny louže a spatření "příběhu někoho jiného"... používáš velmi silných symbolů a dokážeš k nim dát koření... špetku, pár slov o minulosti, pocitech postavy, ... celkově: prostě žeru cokoliv píšeš! :) ******

Nicollette
17. 01. 2007
Dát tip
ou to děkuji za kompliment ! já slyšela že tady válcuješ zaběhlé básníky :) !

Spirit
17. 01. 2007
Dát tip
taky se nikdy neotáčim ke zdi. jsi tu nejlepší autor povídek ano, tak

Kytiii
14. 01. 2007
Dát tip
Jsem úplně uchvácená! Čte se to úplně samo... jsi fakt talent :o) Přidávám s chutí tip... více takových dílek!

bestye
12. 01. 2007
Dát tip
líbí se mi, jak umíš myšlenky poskládat do krátkých úsečných vět - a stejně jim ponechat skrytě košatý smysl. Tohle já nikdy umět nebudu - proto jsem si tuhle povídku s chutí přečetla :c)

guy
11. 01. 2007
Dát tip
ono když ta hlaveň je pět metrů od hlavy, tak se dost blbě říká něco vzletnějšího .. :-)

Nicollette
11. 01. 2007
Dát tip
ačkoli TO neni na smích

Nicollette
11. 01. 2007
Dát tip
si řekl čau :) to sem se pousmála, ačkoli ti neni vůbec na smích.... zajímavej sen, očekávej změnu.... a možná bude rychlá jako střela.... díky díky pane, mam vás ráda (vímejak)

guy
11. 01. 2007
Dát tip
mně tvůj styl psaní prózy vyhovuje a co se týká tématické nebo obsahové stránky, tak se mi u tebe dobře vciťuje .. to asi víš ale v souvislostí s tímhle je docela zajímavý, že zrovna někdy předevčírem se mi zdálo o tátovi, co už umřel, jak mi říkal, že taky umřu a abych se nezapomněl rozloučit a vzápětí na to mě někdo zastřelil, viděl jsem z blízka, jak ta kulka vylítla z tý hlavně drážkovaný, takže jsem stačil už jen říct čau nebo ahoj nebo něco takovýho krátkýho, ale byl jsem spokojenej, že jsem stihl aspoň tohle .. trefilo mě to do hlavy, rozsvítilo se mi v ní rudě, pak to zčernalo a pak jsem se vzbudil .. docela milý probuzení, kdy jako nevíš .. :-)

johny45
07. 01. 2007
Dát tip
Velmi pekne...super atmosfera...krasa...uplne som si pochutnal na tej poviedke... Aj to, ze sa bala, ze si pre nu pride boh...sa mi strasne pacilo...* Super, keby som bol redaktorom, dal by som ti zlaty vyber...:)

StvN
07. 01. 2007
Dát tip
Delším souvislým textem jsem měl skutečně na mysli spíš román nebo novelu. Jak se zbavit románovosti? Předně si odpustit omáčku, která zabíhá do minulosti. Povídka by se měla soustředit na přítomnost. Když má nějaká postava ráda déšť, tak není důležité, co ji k tomu vede a jaká příhoda z dětství to zapříčinila. Já jsem se opíral pouze o šablony lidí, dá se říct. Ovšem, že vždycky se nějaká šablona najde.

Nicollette
06. 01. 2007
Dát tip
StvN: v napsání delšího souvislého textu? vložila sem 6stránkovou povídku a nikdo se jí ani nedotkl znovu jí přečetli snad 3 lidi ten románový ráz beru, o tom vim.... nevim zatim jak se toho zbavit a román se mi psát nechce takže ty když si napsal povídku ze squatu tak ses opíral o berličky a šablony? :) diks

StvN
06. 01. 2007
Dát tip
Nechci bejt zlej, tak jen poznámka k povídkovosti textu. Používáš literární postup spíše románového rázu, takže tento text nakonec skutečně nežije, jak napsal ceder_john, i když by při větším rozsahu působil poklidným a jistě i evolučním dojmem. Inspiraci z vnějšku vnímám tak, že když autor není schopen vymyslet a vytvořit něco vlastního, uchýlí se k různým šablonkám, opůrkám, berličkám a mantinelům již vytvořených, ať to jsou jména známých osob, citáty ze známých textů a tak dále. Celkově mi povídka přijde vynucená. Mimochodem ať jste tou laťkou mysleli cokoliv, já bych ji viděl v napsání delšího souvislého textu.

líbí*

Damné
06. 01. 2007
Dát tip
budem plakat někdy spolu?

pozorovatel
06. 01. 2007
Dát tip
znáš tu poučku, že by autor neměl být ideolog, ale měl by nechat myslet čtenáře (někteří řikají "učit čtenáře")?:) muslimskou?? ježiš, napiš radši něco erotickýho.. to má větší smysl ten vlk se mi docela líbil, ale moc jsem ho nečet, některý pasaže mi přišly přehnaný já mačisticky tvrdim, že by holky měli psát o svých zažitcích bez emocionálního výplachu mě by třeba moc zajímalo, za co nás kluky máte.. takovou cynickou mrchu jako hrdinku si představuju:)) ale tak to jsou mý soukromý sny, že ano..

Nicollette
06. 01. 2007
Dát tip
působilo na mě to slovo idologie jak si ho použil ty v negativnim smyslu myslim, že všechno má svý pro a proti no trvá no, na zátah se psala třeba na vlkovi, takový ty deníkový záznamy, ale tohle mi moc přes hubu nejde, proto to někdy působí přehnaně lítostivě a nevim jak možná příště napíšu nějakou muslimskou !

pozorovatel
06. 01. 2007
Dát tip
nojo, já to házim na jednu hromadu.. prababička byla jehovistka,ale vyprávěla mi všechno..

pozorovatel
06. 01. 2007
Dát tip
ale jo, dotýkání beru, ale proč si to sype do vlasů? víš, kolik je tam mikrobů? řikali nějaká uvězněná rodina, že jednou zmagořili tak, že se umývali hlínou a připadali čistí, druhej den opuchli náboženství nemá ideologii? fakt ti trvá napsat větu? působí to docela plynule to já píše na zátah, ale neumim si opravit nebo se vyhnout krkolomností.. ty tu moc nevidim

Nicollette
06. 01. 2007
Dát tip
pózo je to inspirovaný výlučně judaismem ničim jinym a Bible je dost širokej pojem

Nicollette
06. 01. 2007
Dát tip
Ivrit znamená Hebrejka Proč Slavnost Poslední pečetě... nenapadl mě jiačí název pro konec světa, vim, trochu debilní, leč mě prostě nenapadlo nic lepčího když chce mít někdo kontakt se zemí, tak se dotýká hlíny... jakkoliv, nazvat to magorstvím je věc názoru... o ideologii nic nevim, je to povídka zasazená do určitého prostředí a náboženství, nazývat to ideologií je další věc názoru se stylem mam problém celou dobu co píšu, u mě žádná novinka, já než dam dohromady větu, tak bych z toho brečela... konec odpovědí únava dík za přečtení všem o nic nešlo... ď.

pozorovatel
06. 01. 2007
Dát tip
jo, jinak mám pocit, že to je spíš jen inspirovaný biblí a jinejma náb. nehledal bych spojitosti za každou cenu

pozorovatel
06. 01. 2007
Dát tip
moc nevim, jak se postavit k tvýmu pojetí okolí jakožto součásti postavy proč si sypala hlínu do vlasů? holka trochu magor pořád mi to připomíná tvý dřívější povídky jakobys tim dojímala hlavně sebe, nevidim tam spolupráci se čtenářem.. a tu já moc rád u týhle povídky je dost cítit i ideologie na pozadí, to mě dost odrazuje přijde mi, že se víc snažíš o propracovanej příběh a odkazy, to je pěkný, ale přijde mi to rozháraný a jak psal MeTB.. u spoustě věcí nevidim odůvodnění struktura mi přijde nestabilní a styl jednotvárnej vývoj mě nijak nepřekvapil, pointa už vůbec ale ty víš, že já ženskou prózu moc nemusim.. leda ty upřímný příběhy ze skutečnýho života přečetl jsem si to kvůli MeTBovi.. jsem myslel, že máte nějaký fajn téma:) no nic jo a koukám, že jsi vypsanej autor.. to ti závidim, do toho mám daleko

overflow
06. 01. 2007
Dát tip
strach, jo někde se dotkla, i když spoustě věcí nerozumim a jsem biblickej nevzdělanec- Ivrit je hebrejština, ale jako jméno nevím, co znamená a Slavnost poslední pečeti je nějaký symbol pro apokalypsu? nebo nějaká slavnost mrtvých? nebo jenom tvoje? ta řeka je šílená (i tehdejší pohled do budoucnosti?) ten ne-osvětlenej konec mi (paradoxně) ale nenechává moc prostoru, naděje (rovzpomínávala)

sidonia
06. 01. 2007
Dát tip
celkem prisny cteni teda, to ti povim

HV
06. 01. 2007
Dát tip
mena ako take tvoria atmosferu pribehu, ale ono to znie dost neprirodzene niekedy...ustat meno nie je take lahke ako by sa na prvy pohlad mohlo zdat...ivrit, hmm, saraj (to je aspon s tym biblickym motivom previazane), ale... slavnost hladania pecate znie ako z fantasy, dava to textu uplne iny nadych...celkovo vsak rozpravacsky tok zvladnuty na dost vysokej urovni, ziadne kriciace a do oci bijuce stylisticke lapsusy...na tip ano:)

fungus2
06. 01. 2007
Dát tip
Dobré.

physis
06. 01. 2007
Dát tip
dobrý*

ceder_john
06. 01. 2007
Dát tip
ve škole by si určitě dostala jedničku ze slohu..vypravuješ to tak..že ten přiběh vůbec nežije..je to jen věta za větou..která popisuje a popisuje..jak kdyby si to psala podle nějaký příručky..teď napiš tohle a tohle..taková instantní polívka..

solomon
06. 01. 2007
Dát tip
“Jak víš, že nejsi právě v tuto chvíli mrtvá?” Ivrit se podlomila kolena tohle mi příde jako jediná slabá část která trochu narušuje tu krásně lehounkou linii příběhu je to moc dobrý

MeTB
06. 01. 2007
Dát tip
Mno já myslím, že můžeme laťku sebevědomě prohlásit za zvednutou. A potřást si k tomuto digitálně a česko(ne-li-slovensko)-holandsky pravicemi. Co mě tak napadlo k povídce... Je poznat, žes tam zakomponovala docela hodně různých náznaků. Ale já nepřišel na to, jaký mají smysl. Ivrit ... to je slovo pro novou Hebrejštinu, že jo? Sáraj ... to je podle všeho Sára od Abraháma, než spolu přišli do Egypta. Kazatel 12 ... začíná "Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení"; než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. (...)" To mi čistě subjektivně připadá víc-se-hodící k téhle povídce, než to, co jsi dala do úvodu. Ačkoliv...možná ne. Máš tam ostatně ty úrazy na cestě. Hm. Proč "Slavnost poslední pečetě"? O čem je konec? Dostane se na chvíli do nebe, aby přišla do pekla? No otázek je celá řada. :-) Jinak, když já byl malý, nechtěl jsem spát otočený ke stěně, protože dveřmi mohl přijít někdo zlý, ani ke dveřím, protože ve stěně žily stěnové víly a mohly mě tam vtáhnout, kdybych nedával pozor. No a dveře od balkónu byly *samozřejmě* strašidelné. Hm, nejsem si jistý, jak jsem vůbec dokázal usnout. :-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru