Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední z prvních... VI. kapitola

16. 04. 2001
3
0
3777

...

Amun se znechuceně podíval na nehybné zkrvavené pulčíkovo tělo, otřel o ně svůj meč a zasunul jej do pochvy. " Proč musí být smrtelníci tolik hloupí ? Tolik omezení ? Tolik zaslepení vlastní důležitostí ?" Ened, myslíc si, že na nej jeho bratr mluví, promnul v zamyšlení jemné, krátce strižené vousy, zdobící mu bradu. " Nechápou velikost našeho poslání, nerozumí tomu muj bratře..." Amun se na svého druha opovržlive podíval, ve tváři snadno čitelný pocit nadřazenosti. " Máš se ješte co učit, drahý Enede." " Ano velmistře." " Velmi jste mě zklamali, když jste nechali toho skírna utéci, nevím, jestli Ti mohu dál svěřovat důležité úkoly..." Ened sklopil oči k zemi. " Ano, zklamal jsem vás, velmistře.Překvapil nás ten trpaslík.Znal umění Wattasanu." " Pokud to měla být omluva Enede, pak věz, že překvapení neznamená prohru.Jen slabé srdce a slabá víra zapříčinují porážky." " Ano velmistře.Děkuji, že jste uchoval muj život." " Mužeš teď odejít, připrav ostatní bratry na cestu.Pár hodin budu rozmlouvat s Otcem." " Jak poroučíte..." Amun si odepjal opasek s mečem a odhodil ho do trávy.Pak rozepnul přezky zbroje a jemně ji uložil na připravenou kožešinu.Svékl se do naha, ruce namočil do krve zabitého hobita a počal si ji nanášet na tělo, tvoříc tak konjurační obrazce.Kruhy a čáry, spirály a překřížení... " Ptám se KAMPAK jdeš, skřítku ?" Jarwe si zacpal uši, přesto jej ta slova svou silou bodala do hlavy. " Ja nechci umřít...nechci umřít...nechi...nehci...umřít...ne...," svíjel se na zemi pulčík, dokud ho cosi nezdvihlo a velmi jemne nepostavilo na nohy. Jarwe otevřel jedno oko.Drak seděl na zadních, přední končetiny složeny na hrudi, křídla svěšená.Kdyby to bylo možné, myslel by si Jarwe, že se drak směje.A on se opravdu smál, svým zpusobem.Jarwe se trochu osmělil, sebral odvahu a vyloudil na tváři škleb, který vzdáleně připomínal sebejistý výraz. " Nesežereš mě, že ne ?" Drak vypustil oblak kouře. " Víš jak hnusně chutnáte ?" Jarwe pokl :" Takže si už hobita někdy jedl ?" " Když jsem byl mladší, dělal jsem spoustu hloupostí." " To jsem rád, že me nesníš...víš ja jsem o takových jako jsi ty slýchával pohádky.Starý pán Troubil říkával mnoho příběhu, ve kterých vystupovali velcí ještěři." " Ještěři ?!" " Ehh...teda, nechtěl jsem Tě urazit Velký, promiň mi to prosím." Drak cosi zamručel a převalil se na záda. Jarwe si sedl, pokrčil nohy a opřel si o ně ruce.Zvědave si prohlížel nádherné, ohnivě zbarvené šupiny, které se na slunci leskly jako žhnoucí uhlíky. " Co se mnou teď bude ?" Drak zdvihl hlavu a upřel na Jarweho své velké pronikavé oko. " Záleží na Tobe skrčku, buď mužeš jít se mnou, nebo kamkoliv budeš chtít, beze mne ovšem." Jarwe vypadal, že obě možnosti pečlivě zvažuje.Po dlouhé chvíli vstal, založil ruce na prsou a řekl :" Jdu s Tebou, ač nevím kam a proč.Myslím, že je to duležité.Týna by to jistě pochopila." Drakova tlama se rozevřela a plameny olízly nedaleké stromy. " Dobře, dobře," zaburácel Nassilith," pak tedy vyražme na naši dalekou a nebezpečnou cestu !" " Draku, chci se Tě zeptat.Opravdu by jsi mne nechal jít, kdybych se rozhodl jít svou vlastní cestou ?" " Ne." " Myslel jsem si to." Jarwe si nasedl na drakův krk, těsně před jeden kostní výrůstek a pevně se o něj zapřel.Nassilith se odrazil, máchnul křídly a vznesl se nad krajinu, plnou rozkvetlých luk a hlubokých lesů... Letěli dlouho.Jarwe několikrát na krátko usnul, vždy probuzen svíravou obavou, že se zapomene držet a spadne z té strašlivé výšky.Pominula jasná vláda dne, padla i tichá vláda noci.K ránu, za svítání, se Nassilith snesl k velkému skalisku, svým tvarem připomínající shrbeného starce a sklonil šíji.Jarwe pochopil, ztuhle seskočil a chvilku poskakoval střídavě na jedné a na druhé noze, aby do nich opět vehnal krev a s ní teplo a cit.Drak změnil podobu a stal se vysokou a oslnivě krásnou ženou, se rty rudými, lákajícími k polibku, vlasy černými jako peří havranů a pletí tak bělostnou, že by i nádhernou zářnou měkkost mramoru zahanbila.Jarwemu se rozšířily údivem oči, nevěřícně potřásl hlavou a usmál se na Nasse. " Jak ti mám teď říkat, ó líbezná paní ?" Žena zvedla obočí, uvědomujíc si lehký osten ironie v půlčíkově otázce. " V téhle podobě jsem Anna," řekl drak a nadneseným gestem si prohrábl dlouhé prameny kučeravých vlasů," nezapomeň na to !" " Nezapomenu, neboj," ujistil spíše sám sebe Jarwe," doufám..." " Proč se tak červenáš skřítku ?" " Víš mohl, tedy mohla by jsi si přičarovat i nějaké šaty, jsem trochu v rozpacích, když tě vidím takhle...ehm, no...nahou." " SAKRA, zapomněla jsem," usmála se Anna, mávla rukou a ihned byla oděna do volných modrých šatů s bílým lemem.Na prstech se skvěly jednoduché prsteny a hrdlo ji ozdobil jemný zlatý řetízek. " Jak vypadám ?" Jarwe polkl, rukou nahmatal v kapse Týnin zásnubní prstýnek, prostý měděný kroužek zcela bez ozdob a kvapně vydechl :" Božsky...opravdu božsky." Anna se potěšeně zašklebila. Ticho myšlenek přerušil první Jarwe, když si sednul na oblý kámen, poplácal se po břichu a pravil :" Mám hlad, zajímalo by mne, proč jsi tady přistál, nevypadá tu to moc obydleně." " Nevypadá, protože není.Musím tu najít mého dávného společníka a vyjde-li vše tak, jak předpokládám,budeme pokračovat v naši cestě ještě dnes večer." " Aha," zamumlal Jarwe," kudy ?" Anna se otáčela a zkoumala okolní krajinu. " Myslím, že tudy.Ano, určitě musíme jít tudy," ukázala k nedalekým skalnatým vrškům a rázně vykročila. Jarwe ji odevzdaně následoval, odkopávaje v zamyšlení malé oblázky... Zanedlouho stanuli u vysokých kamených sloupů, trčících porůznu z travou zarostlé země.Působily na pulčíka zvláštním dojmem.Jako by tu nebyly postaveny náhodou, ale za jakýmsi tajemným záměrem.Jarwe popošel blíž, natáhl ruku a dotkl se ohlazeného povrchu jednoho ze sloupů.Ihned ji však v zděšení stáhl.Sloup byl teplý.Cosi v něm pulsovalo, přelévalo se, sílilo a zase sláblo.Jarwe se otočil na Annu.Ta, ruce založené pod prsy, s úsměvem čekala až položí neyhnutelnou otázku. " Co to je ???" " Kamený sloup, co by to mělo být jiného," úsměv se prohloubil. " Ale ten sloup je teplý...jako...jako..." " Tělo ?" " ANO ! Je jako živý, cítil jsem pohyb.Ten KÁMEN se hýbal !" Anna kývla, přešla ke sloupu, dotkla se ho a řekla :" HANTHO ! PŘÍTELI, VOLÁM ŤE ! HANTHO !?!" Část kamene se změnila ve tvar mužského obličeje, ústa se zkřivila v napodobenině potěšení, " KDO MNE VÓLÁ !?? KDO RUŠÍ MNE V KLÍNU MÉ MATKY ??! ODPOVĚZ, SIC TĚ UVRHNU DO STRAŠLIVÉ A NEKONEČNÉ TMY MEZI BRATRY A SESTRY NICOTY !!!!" " To jsem já Hantho, Anna, tvá milá a krásná Anna, vzpomínáš si ?" " ACH ANO ! VZPOMÍNÁM SI NA TEBE Ó LÍBEZNÁ.ČEHO SI ŽÁDÁŠ DNES ?" " Tvé pomoci, neboť Koncil se vrátil zpět ze Zemí, které nejsou, aby soužil všechen život v rovinách Astolianu." " NEMOŽNÉ !!" " Přesto se tak stalo a času není nazbyt.Je třeba tvé moudrosti a mých schopností.Musíme znovu pozvednout plášť." " NE !!!! UŽ NIKDY !!! NENECHÁM NIKOHO ZNOVU TRPĚT !" " Není jiná možnost Hantho...ty sám to dobře víš." " VÍM." Jarwe zíral střídavě na Annu a na mluvící kámen.Nechápal o čem ti dva mluví. Kamený sloup se náhle zvětšil a vzápětí smrskl.Zmenšoval se a zmenšoval, až namísto sloupu tu stála vysoká a mohutně stavěná kamená socha muže, bez vlasů a vousů.Pokožku měl hladkou, kamenou, avšak teplou jako lidské tělo, tvář témeř skutečnou, ale postrádající vepsané radosti a strasti života. Anna uchopila ruku této sochy, vzala i ruku Jarweho a obě je spojila. " Jarwe toto je Hantha, Hantho tento malý muž postavou,ale velký svou odvahou je Jarwe." Kamený muž kývl na Jarweho a k Anně prohodil :" To je on ?" Anně přelétl po tváři chvilkový výraz smutku, vzápětí nahrazen chladným odhodláním. " Ano, to je on." " Kdo bych měl být," chtěl vedět Jarwe, ale to si už Anna špitala s Hanthem o něčem, co Jarweho uši něměly zaslechnout.Pulčík se rozmrzele natáhl do trávy a díval se na Hantha.Myslel na to, co všechno se během posledních dnů stalo, myslel na Týnu, na svého přítele Brana, na vesnici...myslel i na Annu, na to, proč je teď ženou ,když je ve skutečnosti drak.Přemýšlel i o tom, jak může kámen mluvit.Hlavou mu vířilo tolik otázek a on na žadnou neznal odpoveď.Z té velké námahy usnul tvrdým a ničím nerušeným spánkem.Ve snech se opakovaly stále stejné výjevy.Pobití přátelé před svými domy, Týna pláčicí a loučící se s ním, velké zlaté oko se svislou zorničkou... Probudil ho dotyk na rameni.Když otevřel oči vůkol byla tma a nad ním se skláněl Hanth, soudě podle hrozivé šířky ramen.Jarwe se posadil a protřel si oči.Kousek od něj hořel malý oheň a nad ním se opékal zajíc. Anna, sedící naproti, ukázala na jídlo.Jarwe, hladový jako nikdy nebyl, se nenechal dlouho pobízet a vrhl se na zajíce všemi silami.Mlčeli.Tichem se neslo jenom Jarweho mlaskání a polykání.Po chvíli ze zajíce nezbyla málem ani kost..Hanth strnule hleděl do plamenů, pěsti zaťaté a položené na kolenou.Pak se uvlonil, zvedl jednu pěst, přerazil s ní dlouhou kládu na dva menší kousky a oběma přiložil do ohně. " Pokud to chceš provést Anno, musíme najít Gemreta." Anna vrhla na Hantha pronikavý pohled, ale on se na ní díval stále zcela bez výrazu. " Ano to musíme, všechno popořádku.Nejdřív půjdeme do Benwishe." " Kde je Benwish ?" Hanth i Anna na Jarweho otočili, takže ten hned své otázky litoval. " Benwish je daleko na severu, za oceánem Slz a ruinami Zhurvashe, daleko za horami Ar," odvětil Hanth. Jarwe poděkoval. O Zhurvashi slyšel mnoho pohádek, naposledy mu o ní cosi povídal ten trpaslík jménem Lanti.Jarwe si ale nemohl vzpomenout co přesně říkal.Zhurvash bylo království plné zlata a drahých kamenů.Plné statečných bojovníků a skělých kovářů.Plné roztodivných věcí.Bylo domovem národa trpaslíků, sviftblinů, skřítků, gnómů a gryfů.Bylo mocné a silné.Než přišla temnota a s ním zrada.Pak nezbylo nic, jen tiché ruiny, připomínka dávno zašlé slávy.Připomínka hanby elfů a lidí.Jejich zrady...Tak se to aspoň povídalo za mnohých večerů, kdy si Jarwe ještě myslel, že svět končí za vrcholem Trojlístku a mokřinami Blat. Hanth vstal, pomohl vstát Anně a vytáhl na nohy i Jarweho. " Vyrazíme," řekla Anna. " Teď ?? V noci ???" " Ano, proč ne v noci Jarwe ?" Jarwe se na Annu zamračil :" Cestovat v noci je přeci nebezpečné, nebo není ?" Hanth se ušklíbl a pažemi je objal.Pak řekl :" Nebude to normálním způsobem." Jarwe zavřel oči.Ucítil jak ho strašlivá síla táhne pryč od Anny a Hantha...Ale věřil jim. Pak zaslechl něco, co ho vyděsilo... " HANTHE !!!! CO SE DĚJE ?" To byl hlas Anny. " NĚCO NÁM HO CHCE VZÍT !!! SNAŽÍM SE TO ODVRÁTIT." Hanhtův hlas byl chladný, dunivý a hrubý. Anna křičela...křičela... " HANTHÉÉÉÉÉ..."
Sklibo nemas za co :))))) bylo mi potesenim :)

Chlastáč
10. 06. 2001
Dát tip
Na to, co jsem zde napsal, jsem očekával spíše negativní reakce a mé očekávání se, jak vidím, naplnilo. Předem musím říci, že to, co jsem napsal a i to, co napíšu dále, netvoří jádro mého názoru na povídku Poslední z prvních ani na fantastiku obecně. To nejpodstatnější jsem napsal v první a druhé kritice. To, čím se zabývám nyní, tvoří pouze malou část mého celkového mínění o fantastice. Takže popořádku: Skleboun zde píše, že fantastickou literaturu považuje za „pohádku“ – dokážu z její (jeho?) kritiky vycítit, co má asi na mysli. Prostě že takové věci, o kterých jsem výše psal, nejsou důležité a škodí příběhu. Na to můžu říci, že někdy tomu tak je a jindy ne. Jak jsem psal na konci posledního odstavce, různé alegorické příběhy (jako je určitě i Prattchetova zeměplocha) taková zdůvodnění vskutku nepotřebují. Někdy je ovšem možné chápat ony příběhy nejen alegoricky, a pak úvahy nejrůznějšího druhu mají v takové tvorbě své místo. Co se týká fyzikálních zákonů, tak se mi z Vašich odpovědí zdá, že nevíte, o co se jedná. Fyzikální zákony a realita, v tom je zatracený rozdíl. Realitu bych chápal jako to, co prožívám, vidím a slyším. Fyzikální zákony nejsou „neochvějně pevné“; fyzika, to jsou pouhé představy o realitě. Od představ je dosti blízko ke slůvku představivost neboli fantasie. Proto se domnívám, že i úvahy tohoto druhu rozhodně nejsou zbytečné. Skleboun pak dále píše, že fantastické světy mají své vlastní zákony. Jistě tomu tak je, já nic jiného netvrdím. To, o co jsem se ve výše zmíněné kritice pokusil, bylo tyto zákony nastínit nebo alespoň ukázat, že i takovýmto způsobem lze o fantastických světech uvažovat. Zdá se mi, že Vám tento způsob úvah bere jakoukoliv krásu fantastických světů, dokonce Simon mi napsal, že když nad tímto uvažuji takovýmto způsobem, pak nemá smysl fantastiku ani číst. Musím říct, že tuto jeho poznámku jsem naprosto nepochopil. Když jsem výše napsal: „Představme si Annu a Nassilitha jako dva dosti odlišné systémy atomů, molekul a buněk“, neměl jsem na mysli, že by drak Nassilith byl pouze systémem atomů a buněk. Drak je drak, tajemný a nevysvětlitelný, což ovšem neznamená že o něm nemůžu uvažovat, a to jakýmkoliv způsobem. Jakékoliv poznání se mi zdá lepší než původní nevědomost, i když je toto poznání nedokonalé. Slova, kterými jsem své úvahy popsal, nebyla nijak hezká, že? Ale o to mi ani nešlo, šlo mi jen o ty myšlenky. Kdybych tyto myšlenky chtěl vtělit do nějaké povídky, zřejmě bych užil jiných slov (záleží to pochopitelně na okolnostech). Je mi záhadné, proč Simon mé úvahy odmítl jako škodlivé a špatné. Osobně si myslím, že každé přemýšlení o čemkoliv je dobré. V předchozích kritikách Simon dvakrát vysvětloval něco z tajů Myrrdu a jeho vysvětlení mě dost zaujala. To, co se mi při čtení povídky zdálo nejasné, se mi teď více osvětlilo. Jeho vysvětlení mi pomohla lépe chápat historii i božstva Myrrdu (dá-li se to tak říci). Tyto pohledy z hlediska historie a mytologie znamenají jednoznačně plus. Proč by ovšem pohled z hlediska fyziky měl značit mínus? A co botanika, geologie, kartografie nebo astronomie? Proč by jen některé náhledy mohly být přípustné a ostatní zakázány? Domnívám se, že čím více náhledů, tím větší bohatost světa a tím lépe. K Simonově protiúvaze, zda by Tolkien dokázal odpovědět na podobné otázky ohledně Ardy, musím říci, že ano. Úvahy v podobném duchu jsou vedeny v Nedokončených příbězích o palantírech, a to na str. 438 – 440, a rovněž se mi zdá, že Tolkien dosti uvažoval o tvaru Ardy, tedy o její kosmologii (bohužel momentálně nemohu najít, kde jsem o tom četl). Tolkien o různých obzvláštnostech příliš nepřemýšlí, to je pravda, to je ovšem proto, že v Ardě se takovéto atypické jevy příliš nevyskytují. Co se týká Sapkowského, tak jak jsem psal v kritice výše na konci posledního odstavce, toto dílo je alegorické, takže podobné úvahy až tak nepotřebuje. Přesto je jeho dílo podobnými úvahami přímo prodchnuto! To jsem se vždycky divil, co Sapkowski všechno nezná. Tak např. Milwa rozvažující nad luky (úvahy technického směru), anebo nezapomenutelné úvahy o dědictví Lary Doren! Tyto genetické úvahy přímo používají moderní terminologii a poznatky genetiky, jak mi potvrdila i má sestra, která tuto vědu studuje. Samozřejmě tím netvrdím, že správná fantastika musí být psána tímto stylem. Ovšem proč by se nedalo nad tím tímto stylem uvažovat? A výsledky těchto úvah nebo úvahy samotné začlenit do literární tvorby, přičemž by se pro toto použila nějaká vhodná vyjádření a vhodný jazyk?

Chlastáči,Chlastáči...ach jo :) Za prvé...nikdy jsem nenapsal,že jsou Tvé myšlenky či úvahy špatné nebo DOKONCE škodlivé (což si OPRAVDU,ale OPRAVDU nemyslím,naopak,Tvých kritik či náhledů/názorů si VELMI vážím)...cituji..."Je mi záhadné, proč Simon mé úvahy odmítl jako škodlivé a špatné." Já pouze napsal,že mne tento jmenovaný a zmíněný pohled nezajímá a že jej nehodlám a nebudu v nynější době rozvíjet...pro mne to nemá smysl :) zatím... A opravdu si nedokážu čtení Fan představit,kdybych si měl pořád něco promýšlet z fyzikálního hlediska,já na to prostě nejsem...je nadmíru jasné,pokud má někdo tendenci roznést mě nebo mou práci na fyzikálním poli...vítězství je na 100% jeho...a nebudu se ani bránit :) K Sapkowskému...nevím a nechápu,kde jsi vzal názor,že jeho svět a dílo je alegorií...dle mne je tento náhled naprosto zcestný a zcela mimo...ale jak se říká...proti gustu,žádný dišputát :) VŠE v dobrém...

Skleboun
09. 06. 2001
Dát tip
Simon:dekuji za vysvetleni :)) musim si to aqle trochu prebrat (moc informaci najednou :)) Jinak: vim, ze jsou to skirni, ale holt jak pisu rychle, preklep se obcas vloudi a uz si to po sobe nectu... znas to :))

Jak jsem slíbil, odpovím teď na otázky, položené líbeznou Šklebounkou :) AD 1 : Skírni (nikoliv skrini) nejsou žádné bratrstvo v pravém slova smyslu,anobrž plnohodnotná a mocná rasa.Skírn je kříženec, zrozený díky spojení Vashie Zorna a dračice Estellieny.Z obou ras získali to nejlepší a na svět Myrrd,respektive reálný Aserd,přibyla další skupina polobohů.Jak plynul čas, skírni se mísili mezi sebou a linie,odvozující se od Zorna,pomalu slábla.Přesto byli skírni stále velmi mocní a nebezpeční.Nemohli sice žit věčně,přesto se jejich věk počítal na stovky let.Stali se z nich vládci smrtelníků, tyrané a osvoboditelé,mágové a kněží.Až do času druhé války bohů...Tehdy ztratila tato rasa svůj lesk i slávu.Jejich državy byly rozdrceny a srovnány se zemí,byli pronásledováni a zabíjeni.Tisíce nájemných vrahů pátralo po jakékoliv stopě,jen aby mohli ulovit skírna a získat vysokou odměnu.Avšak smrtelníci,ať už vojáci nebo vrazi,nebyli pro skírny největším nebezpečím.Tím se stal Šedý koncil,dvanáctero synů Rothase, pána Imar a velitele Neživých legií...Skírni jsou vymírající rasa, dětem jsou zabíjeni rodiče,ještě předtím,než stačí své potomky naučit zvládat své nadání, rodičům jsou před očima mučeny děti...a pár přeživších se skrývá ve všemožných světech...neustále hnáni strachem z objevení...strachem z Šedého koncilu. Odpověď na otázku,kdo a proč skírny honí,jsem již zčásti uvedl výše.Pronásledovateli je,již zmíněný,Šedý koncil.Sestává se z 12 polobohů,synů Rothase,zvaného též Nezrozený.Tito válečníci jsou hybnou silou Imar ve všech světech Aserdu, její nejlepší z nejlepších...důvod jejich honby za skírny je velmi jednoduchý.Skírni by v další válce bohů mohli výrazně pomoci Vashiům,neboŤ by byli schopni povolat draky všech barev a velikostí a sestavit z nich mocné voje.A to je fakt, který zapříčinil jejich pád.Nyní již představa dračí armády nehrozí...Není kdo by ji mohl sestavit...Se smrtí Rylla,neboli Ezeweila, vymře rod skírnů,vládců draků,jak po meči,tak po přeslici... AD 2 : Wattasan.Sídelní město erynského patriarchy Yantura,země severních plání Ulistary,kontinet Erdel,svět Éos. Umění Wattasanu je v principu velmi jednoduché,avšak málokdo je schopen se jej naučit.Je to druh bojového umění,daný smrtelníkům Erynem Tharandem, jenž byl mnohými vyznáván jako patron války.Kombinuje v sobě válečnické prvky,spolu s magií knežích,což dohromady dává ultimátní zbraň,bohužel dnes již zcela zapomenutou.Tímto uměním bránili erynští bojovníci svá města před hordami pokřivených zrůd,vyslaných na ně Imar,nebo jejich nižšími služebníky,popřípadě odráželi nájezdy kalarijských barbarů a snežných národů,migrujících ze severu. K trpaslíkovi Leonovi...není to jeho pravé jméno.To jest Anwar a je synem Eryna Gurnuma a Kalari Serenel.Je jediná bytost,vzešlá z dvou rozdílných ras bohů.Ma nadání obou a pocity smrtelníka.Bude žít večně,dokud se Myrrd neobrátí v nicotu a bude zván Poutníkem,tím,který cestuje mezi světy... Pokud tohle nestačí,nebo je něco nejasné...dej vedět :)

sakra...zase Avi

Chlastáč
06. 06. 2001
Dát tip
Díky, Simone, za Tvou odpověď. Popravdě řečeno jsem nepochyboval, že dokážeš odpovědět na otázku, proč se drak Nassilith mohl změnit v Annu a proč Hanth měl tvar sloupu a pak se proměnil v živou bytost připomínající tvarem člověka. Přečetl jsem si životopis Jeremiáše Messiálského, z kterého je vidět, že tyto věci máš promyšlené. Spíše mě, zajímalo, jestli se na tyto jevy (a taky na všechny ostatní; ty, co jsem zde uvedl, sloužily vskutku jen jako příklady) dokážeš podívat v širších souvislostech. Zaměřím se například na onu proměnu Nassilitha v Annu. Tak za prvé: Drak má hmotnost několika tun, člověk pouze několik desítek kilogramů. Platí-li v zemi Myrrd zákon zachování energie (dále jen ZZE), pak se ztracená hmotnost nemohla jen tak ztratit. Mohla se proměnit na jinou formu energie, ale na jakou? Pokud se daná energie při proměně ztratila, znamená to, že při tomto jevu neplatí ZZE. A jen tak pro zajímavost, v tomto světě se má zato, že ve hmotě je skryto obrovské množství energie dle známého vztahu E=mc^2 , kde m je hmotnost a c rychlost světla ve vakuu. Tedy pokud by při přeměně Nassilitha v Annu platil ZZE a zároveň by ve hmotě byla skryta energie dle výše uvedeného vztahu (to všechno v Myrrdu může platit jinak, ale jak?) a tato energie by se při přeměně uvolnila do světa Myrrdu, pak by to byla taková exploze, že by Myrrd zůstal zcela zdevastován. A je zde rovněž otázka přeměny Anny v draka: Při této přeměně by naopak bylo třeba energii dodat. Je mi jasné, že jevy, které jsem výše popsal, při přeměně nenastanou, otázka, co se stane se zmizelou hmotností, ovšem zůstává. Za druhé: Řekněme, že drak i člověk jsou vysoce uspořádané systémy (no, je to sice taková fráze, ale myslím, že dobře vystihuje, co mám na mysli - každá molekula a každý atom a každá buňka má v těle Anny i v těle Nassilitha nějaké své místo, kde vykonává nějakou činnost), a tyto systémy jsou navzájem dosti odlišné. Pokud se Nassilith může přeměnit v Annu a naopak, pak v Nassilithovi musí být někde rovněž uložena informace o Anně a v Anně informace o drakovi. Při přeměně musí být jeden systém – drak – zlikvidován a musí se vytvořit druhý systém – Anna. Co se ale stane s informací o Anně, jeli systém drak, jenž obsahuje informace o Anně, zlikvidován? Informace o Anně by zanikla. Tato nesnáz se ovšem dá odstranit tím, že při přeměně vždy zůstává nějaká část (tato část se může nacházet v jiné rovině existence), která se nemění a která obsahuje informace jak o Anně, tak o Nassilithovi. Slyšel jsem z různých zdrojů, že draci se mohou proměnit v jakoukoliv bytost. A vidím, že Ty se toho zřejmě také držíš, když Nassilith měl předtím podobu Nasse. Tedy v této neměnící se části mohou být uloženy informace o všech bytostech, na které se drak může proměnit (ale zřejmě je jich konečný počet). Je zde pak také otázka, jak tato proměna probíhá. Zřejmě se všechny částice, z nichž se skládá drak, dají do pohybu, přeskupí se a vytvoří Annu (je zde onen problém, co s přebytečnými částicemi, jak jsem psal výše.). Tento pohyb však jistě nemůže být chaotický, každá částice musí přesně „vědět“, s kterou jinou částicí má vytvořit vazbu a jaký druh vazby to má být. Podobný proces probíhá i u člověka, když z embrya vyroste dospělý člověk, ale tento proces trvá neporovnatelně déle a také poněkud odlišněji než při přeměně draka v Annu. Za třetí: Jaké jsou vlastnosti Anny? Jsou její povaha a její způsoby odlišné od povahy a způsobů Nassilitha? Osobně bych řekl, že ano. Třeba při pohledu na mrtvou ovci by Anna zřejmě nepocítila buď nic anebo by jí zdechlina byla odporná, ovšem Nassilithovi by se začali sbíhat sliny. Většinou se má za to, že vlastnosti draka se při přeměně v člověka nezmění (nejsem si jist, zda je to tak bráno, mám jen takový nejasný dojem). Tedy řečeno mluvou Dračího doupěte, všechny statistiky zůstanou stejné. Osobně se domnívám, že to musí fungovat jinak. Anna musí podle mého náhledu být zranitelná stejně jako každý jiný člověk, rovněž síla jejích svalů je stejná jako u jiných lidí, a podobně to platí o všech jejích ostatních vlastnostech, i o způsobu uvažování. Tedy utkat se s drakem, který je proměněn v člověka, je určitě výhodnější než se s ním utkat v jeho vlastní dračí podobě. O této přeměně by se dalo uvažovat ještě hodně dlouho, výše uvedené úvahy jsou zde pouze na ukázku, co všechno dle mého názoru s vytvářením fantastických světů souvisí. Podobné úvahy by se dali vést i o teleportaci i o všech ostatních jevech v těchto světech. Často mám z fantastické literatury dojem, že jedna knížka kopíruje druhou a málokdo vymyslí něco, co by se odlišovalo od ostatních. Myslím si, že cesta, jak z toho ven, leží z části v podobných úvahách, které jsem právě načrtl. Možná vypadají poněkud zbytečné a může se zdát, že k vlastnímu příběhu nijak nepřispívají, ale to není pravda. Člověk se pak na ony světy může podívat tak nějak komplexněji a může tak vymyslet i věci, které by ho „jen tak“ nikdy nenapadly. K dobrému příběhu ale pochopitelně pouze toto nestačí, musí v tom být i něco víc, něco vlastního, vlastní život autora a takový ten jeho životní názor. Rozhodně si myslím, že takovéto úvahy není třeba vést, pokud je daný svět chápán pouze alegoricky (jako píše např. Sapkowski nebo Lewis), ale zdají se mi užitečné v případě, kdy i onen svět je chápán doslovně jako svět (jak tvořil např. Tolkien a jak tvoří i Simon).

Skleboun
06. 06. 2001
Dát tip
Chlastac: myslim, ze takhle je tvorena sci-fi, ktera se snazi opirat o fyzikalni zakony a o realitu, at uz v budoucnosti nebo nekde jinde. Fantasy pro me vzdycky byla spis "pohadka" - zni to trochu drsne a prehnane, ale myslim, ze chapes - svet, ktery ma sve vlastni zakony a omezeni a neni nijak spjat s nasim (typickou ukazkou je Prattchet a jeho Zemeplocha). Taky k tem uvaham - aby pro samotne uvahy nezanikl pribeh a aby to autora neodradilo (ja osobne myslim, ze neni vubec spatny se nad tim zamyslet a vyvarovat se nesmyslu, ale do takovych krajnosti bych to nebrala). pro Simona: mam dve otazky: 1) Kdo to jsou skrini a kdo (jakesi bratrstvo, jak jsem uz stacila pochopit) a proc je honi a 2) co je to umeni Wattasanu - nejake bojovne umeni podobne vychodnim nebo nejaky super trik pouze pro trpasliky... dik moc :))

Chlastáči...upřímně...nebudu na Tvůj ohlas nijak výrazně reagovat...nevím jak...snad jedině protiúvahou.Když se tu opěvuje pan profesor Tolkien a jeho svět...polož na ně stejné otázky a myslím,že by Ti na ně chudák pan profesor dal asi tak stejně zmatenou a laickou odpověď jakou bych Ti mohl poskytnout já,nemyslíš ?... Ale já tak neučiním a učinit nehodlám.Diametrálně odlišuji svět realný a svět duchovna...tvořím svět duchovna,kde ať chceme nebo nechceme prostě některé věci popírají nebo přesně nenaplňují "neochvějně pravdivé" fyzikální zákony...když uvažuješ takhle nad světy fantasie,nemá je snad ani smysl číst...jak bych se mohl radovat nad Sapkowským,když se v něm vyskytují kouzla a čáry ? Kde je jejich vědecké vysvětlení...co je to konjunkce sfér,portál,komunikační zařízení ...hmmm ? Nevím a popravdě...ani mě to nezajímá...ja hledám fantasii,nové myšlenky, neuvěřitelnosti či šílené abstraktnosti,chceš-li to tak nazvat :) To je to,oč mi jde...fyziku zůstaň si za dveřmi :) Nevím co víc říci... :) Odpovědi na otázky dané Sklibou dodám zítra....dnes nemám již sil :)

Skleboun
04. 06. 2001
Dát tip
huh..... to je debata. Ale docela zajimava, potesilo me i Simonovo vysvetleni (to bylo to, co mi chybelo napr. u Gillderana, ktery taky psal knihu...) o dalsim snad priste, az me napadne nejaka otazka, muzu se zeptat? :))

Sklebi jiste,rad odpovim na jakykoliv dotaz...

Ageran
03. 06. 2001
Dát tip
Simone: Huhhhh... To jsem ani já nečekal... Chlastáči: Když jsem přečetl Hobita, bral jsem ho jako skvělý pohádkový příběh, ale vůbec mě nenapadlo přemýšlet nad tím odkud přišel Gandalf a trpaslíci... Pak ale šel čas, a já přečetl Pána prstenů, pak Silmarilion, a pomalu jsem pronikl do tajů Tolkienova světa... A teď na Ardu pohlížím jako na svět, který existoval... Nechápu, jak jeden člověk mohl popsat historii celého světa za 6000 let... O tom jindy... To s Nedokončenými příběhy je v pohodě, každý se může mýlit... :-) Co se týče Simona, vysvětlení už jsi dostal, takže nemá cenu se k tomu vyjadřovat...

Tačúd
02. 06. 2001
Dát tip
No, myslím, že bys měl prodloužit nejen některé popisné pasáže. Třeba už to zmíněné bezproblémové setkání s drakem. Je to na můj vkus moc krátké a něco tomu chybí. Člověk se do těchto krátkých scén těžko vžije, a to je prů... ! Jinak když to rozpracuješ, snad se mi to začne i líbit.

k otázkám,zda-li bych dokázal odpovědět,proč se sloup změnil v Hantha a drak v Annu, odpovím...ano,dokázal.A hned tak učiním,i když chápu,že dané příklady,byly použity opravdu JEN jako příklady...ale má "autorská hrdost" :) mi nedá jinak... K drakovi...drak Nassilith je zelený drak, jeden z velkých draků prvního vrhu,který byl zplozen na počátku prvního věku Vashiem jménem Reek.Tito draci,pocházející z první dračice a draka,jenž v sobě nesli část božské podstaty Vashiů, měli mnohé,ve výsledném efektu zmenšené,schopnosti Vashiů.Proto není problé pro jakéhokoliv draka z prvního až desátého vrhu používat takové schopnosti. Změna v ženu (Annu) je čiste maskovací akce a v tomto případě ješte odůvodněná tím,že Hanth (o něm níže) Annu jako takovou znal z dřívějška a bylo pravděpodobné,že se nejdříve zeptá co chce,aniž by ihned bezhlavě zaútočil (vysvetlení níže)...to by myslím k drakovi stačilo. Hanth je bytost dosti složitější.Předně kvůli tomu,že tato rasa, zvaná An - Atua, je mým vlastním výtvorem,nikoliv obecně známou (na poli fantasy a ne jenom tam) a zavedenou rasou, jakou jsou draci... An - Atua, otroci Kalari, třetího z božích dětí, byli vytvořeni pro předem daný úkol.V dobách čtvrtého věku se vedla krutá a nelítostná bitva o přístup na centrální planetu a její zdroje životodárné energie (prach Lur), známá později jako bitva Pánů a otroků.Kalari nehodlali v bojích ztrácet příliš mnoho sil a rozhodli se podniknout jeden překvapivý a drtivý útok, přímo na síň Prachu, kde byl ten vzácný artefakt esence života chráněn.Vyslali mocnou skupinu,aby vedla falešný útok a mezitím druhá,mnohem menší,zato vedená samotným Ulutranem (jeden ze čtyř nejmocnějších Kalari).Přes všechny možné obtíže, prorazili do chrámu, zabili stráže a uzmuli trochu prachu Života.Při cestě zpět padli všichni průvodci Ulutranovi a jen jemu samotnému se podařilo uprchnout pronásledovatelům.Falešný útok byl odražen a strážci síně zatlačili zpět jak vojska Kalari,tak i Vashie a Eryny (druhá rasa božích dětí)... Přesto teď měli Kalari k dispozici energii a sílu k vytvoření nové rasy...A tou se stali Atua,vládci kamene,tupí a nelítostní válečnící, slepě plnící rozkazy a nehledící na nic okolo sebe.Měli sílu Kalari,ale byli jimi ovládáni.A navíc,podařilo se při jejich tvorbě,dát jim schopnost mezirovinového cestování, tedy defacto umění, libovolně sepohybovat v rovináchm skokem přes síň Všehomíra.To mělo být užito k útoku na domovskou rovinu Vashiů a jejímu zničení.Avšak tyto plány Vashiové objevili a pomocí svých agentů mezi Kalari, vnutili Atua před velkým útokem vlastní nezávislou vůli.Následek byl katastrofální.Atua si uvědomili svou sílu a roulezli se do všech směrů...Plenili,zabíjeli,ničili...a nikdo je sám nebyl schopen zastavit.Dokud se znesvářené strany nespojili a nevyhladili Atua téměř do posledního.Jen pár uniklo.Bohové je přejmenovali na An - Atua a vyřkli nad nimi ortel smrti.Jsou psanci, neustále lovení a pronásledovaní. Atua se skrývali v pustinách a na odlehlých místech.Někteří (teď jde i o Hantha) přišli na způsob, jak nezaniknout v neuprosném toku času.Ovládli primitivní kmeny a stali se jejich modlami.Hanth si vybral podobu kameného sloupu, menhiru a jeho vyznavači okolo něj,respektive místa kde se konali náboženské obřady a obětiny,navršili ostatní kameny. K netradičnímu způsobu cestování...jedná se o vrozenou schopnost Hantha cestovat mezi rovinami a překonávat tak veliké vzdálenosti.Princip je velmi jednoduchý.Výchozím bodem je střed Aserdu,mého reálného světa,přesněji síň Všehomíra a jako cílový bod si Atua vybaví místo,kam by se chtěl dostat,avšak toto místo musí buď dobře znát,anebo musí mít od někoho či někdě napsaný dokonalý popis onoho místa...skok je rychlý a nenáročný,avšak snadno napadnutelný zvenčí,ví-li o něm někdo a je-li na to náležitě připraven... pokud odpovědi nestačili...rád se ještě více rozepíšu :)

malá chybka...Nassilith není drak zelený,anobrž rudý :)

Chlastáč
31. 05. 2001
Dát tip
Když jsem se tak trochu zamyslel nad tím, co zde píšeš, Agerane, tak jsem dospěl k tomuto ohodnocení a rozdělení literatury (a vlastně i veškerého umění): Do první kategorie bych zařadil díla, která jsou vyloženě nezajímavá a nudná. Postrádají jakékoliv myšlenky a člověk si je čte snad jen proto, aby se naučil, jak se psát nemá. Kategorii druhou tvoří literatura zábavná (nejsem si jist, jestli je to to správné slovo, ale nic lepšího mě nenapadá). Tato literatura bývá docela dobře napsána a dobře se i čte. Člověka knížky tohoto druhu snadno chytnou a nepustí. Člověk se pořád ptá, co bude dál a jak to nakonec všechno dopadne. Řekl bych, že podobný pocit jsem měl, když jsem si četl tuto povídku. Knížky tohoto typu se zpravidla čtou jen jednou (aspoň myslím). Pak je tu kategorie třetí. Tato literatura vychází jaksi zevnitř. Je v ní schován životní postoj autora, všechny jeho zkušenosti a zážitky. Číst tyto knížky jedním dechem se mi zdá vyloženě na škodu, protože člověku pak to nejpodstatnější unikne; vlastně se tím tyto knihy přeřadí do kategorie druhé. Musím zde zdůraznit, že do této kategorie nepatří jen mistrovská díla, jako je např. Silmarillion, ale opravdu každé dílo, které je psáno zevnitř. Nerad rozděluji umění do jakýchkoliv kategorií, ale tentokrát jsem to učinil, snad to pomůže k lepšímu pochopení mých myšlenek. V předchozí kritice jsi psal, že SimontheScimitar píše dobře. A s tím souhlasím. Jeho tvorbu bych ovšem zařadil do druhé kategorie. V jeho povídkám jsem totiž nenašel nic z jeho nitra. Zdá se mi (jak už jsem psal výše), že to, co píše, vychází pouze z toho, co kdysi četl. Rovněž jsi psal, že Simon má svůj svět skvěle promyšlený. Určitě jej do značné míry promyšlený má. Dokázal by ovšem odpovědět na některé otázky týkající se jeho světa? Např. jak se může drak proměnit v ženu a sloup v Hantha? Na závěr této povídky se trojice Jarwe, Anna a Hanth vydali na cestu „netradičním způsobem“, pravděpodobně se jedná o teleportaci. Dovedl by Simon odpovědět, na jakém principu teleportace pracuje? Říct jenom, že je to kouzlo vysoké magie a nic více, jak by asi odpověděla většina autorů píšící fantastiku, mi připadá nedostačující (Samozřejmě nevím, jak by odpověděl Simon, třeba má zrovna toto promyšleno docela dobře.). Co se týká Nedokončených příběhů a babských povídaček, tak zde došlo k malému nedorozumění. Oněmi babskými povídačkami jsem neměl na mysli Nedokončené příběhy, ale zkušenosti s mou vlastní tvorbou. A místo Nedokončených příběhů jsem měl zřejmě uvést Knihu Ztracených pověstí (je to už devět let, co jsem četl Tolkiena, odtud ta mýlka). Musím říci, že než jsem nahlédl do této knihy, považoval jsem Tolkiena za poloboha, který své knihy napsal naráz z jediného závanu inspirace, a přitom ve skutečnosti na nich pracoval celý život. To mi tehdy dodalo novou odvahu. Řekl jsem si, že když na tom budu pracovat rovněž celý život, tak vznikne něco, co bude mít nějakou hodnotu. Na závěr musím opět něco říct k oněm subjektivním žebříčkům, když jsem zde literaturu rozdělil do tří kategorií. Toto rozdělení jsem provedl pouze proto, abychom se snáz domluvili, ovšem nemyslím si, že by odráželi nějakou vnitřní pravdu. Je to čistě jen pomůcka. Když jsem si četl Pána Prstenů, tak jsem přemýšlel o Frodovi, Gimlim, Gandalfovi a o Prstenu. Byl jsem tím uchvácen. Tehdy jsem se zabýval něčím skutečným. Poté, co jsem tuto knihu dočetl, mě rovněž začali napadat myšlenky, že Tolkien je prostě nejlepší. Jenže – tím jsem se přestal zabývat Frodem, Gandalfem a Prstenem a začal jsem se zabývat něčím jiným a tím se mi onen příběh o Prstenu začal ztrácet. Z tohoto důvodu se mi zdá, že jsou ony žebříčky škodlivé. Žebříčky se mi ovšem navíc zdají i neskutečné, jak jsem psal v kritice výše. Tato otázka existence obecných jmen souvisí se sporem realistů a nominalistů ve středověku. Já stojím jednoznačně na straně nominalistů.

Ageran
28. 05. 2001
Dát tip
Milý Chlastáči, mluvil jsem se Simonem o tom co jsi zde ty napsal a co jsem k tomu já dodal. On má svůj svět skvěle promyšlený, ale problém je v tom, že mu skoro nikdo (mě nevyjímaje) pořádně nerozumí... Je to strašně složité a propletené, a hlavně to nikde není napsané... Simon má svůj styl a píše dobře. Jde jen o to, jak píšeš, že je to občas trochu drsné, nepředstavitelné a fantastické... Ale je to jeho styl... Vytváření světů... Máš opět pravdu, je to neustálý proces... Simonův svět je daleko propracovanější než ten můj... Co se týče Nedokončených příběhů, tak s tebou ale nemůžu souhlasit... Chápu, jak to myslíš, ale nemyslím, že máš pravdu... Nedokončené příběhy jsou něco, z čeho vznikl Silmarillion, to je pravda, ale hloubka Silmarillionu je v jeho ucelenosti, která by nikdy nevznikla bez Nedokončených příběhů... Rozhodně bych to nenazval "babské povídačky" Jen pro příklad, příběh o Pádu Gondolinu je v Silmarillionu na 2 stránky a v Nedokončených příbězích na 40, takže nevím nevím... Prostě kdyby se to spojilo, bylo by to dokonalé... Opět je to pouze můj názor... Žebříčky jsou opravdu subjektivní... Nemůžeme srovnávat nesrovnatelné... Ale přesto člověku nakonec na mysli vytane věta typu "Tohle se mi líbí víc než tamto", a srovnání je na světě... Když já řeknu, že Tolkien je nepřekonatelný, nemám pravdu, já to vím, ale je to můj názor, moje mysl mi to řekla...

Chlastáč
26. 05. 2001
Dát tip
Domnívám se, že každá literatura, tedy i fantastika, by měla vycházet z reálného světa, jak jsem psal v kritice výše. Tedy i taková fantastická literatura by (alespoň tak si to myslím) měla z velké části zobrazovat takový běžný život, běžnou práci a běžné starosti. Toto by ovšem měla popisovat nějakým netradičním způsobem, aby čtenář mohl nazírat tyto věci z jiného úhlu pohledu, než v obvyklém životě (řekl bych, že mistrem v tomto je A. Sapkowski). A v kontrastu k tomuto by zde mohlo být i několik obzvláštností (jako např. dračice Anna nebo onen obživlý sloup), ale vždy musí být tyto atypické jevy hodně dobře promyšlené (až s vědeckou precizností), aby to všechno vytvářelo konzistentní svět. Řekl bych rovněž, že spisovatel musí být tak trochu konstruktér a musí uvažovat, jaké dojmy mají jednotlivé pasáže, věty i slova ve čtenáři vyvolat a dle toho má psát. Musí se především vyvarovat toho, aby psal podle svých nálad, přání a tužeb (nic ve stylu Muž z Acapulca), ale měl by vždy psát dle pravdy. Jinak si myslím, že vytváření smyšlených světů je neustálý proces, kdy autor se snaží světu, který vytváří ve své mysli, dát jakýsi tvar a obrysy. A tento proces může trvat hodně dlouho, v podstatě celý život. Kdysi jsem jen tak zletma nahlédl do Nedokončených příběhů, kterou uspořádal Christopher Tolkien ze starších prací J.R.R. Tolkiena. A byl jsem hodně překvapen. Z pozdější hloubky Silmarillionu tam bylo opravdu málo a kde se v tomto skrýval epos Pána Prstenů!? Aspoň tehdy mi to tak přišlo. Prostě člověk se neustále učí a zdokonaluje a z prvotních babských povídaček mohou vzniknout takové hlubiny a výšiny, jaké by člověk tehdy na počátku nečekal. Ptal ses, mně, Agerane, jak si udržet dobrý vztah k Simonově literatuře a zároveň zohlednit to, co jsem napsal, tak toto je má odpověď. Ještě jedná věc mi nedá, abych se o ní nezmínil, totiž to, jestli někdo někdy může překonat Tolkiena nebo ne. Osobně si myslím, že tato otázka je zcela nesmyslná. Nejde jen o to, že co se týká literatury a vůbec umění, tak všechny žebříčky jsou jen čistě subjektivní. Domnívám se, že jsou vyloženě špatné. Takové otázky typu „Je lepší Tolkien nebo Sapkowski?“ mě prostě nedávají žádný smysl. Nechápu, dle jakých kritérií by se toto dalo posoudit. Pokud něco tvořím, tak se to snažím vytvořit co nejlépe. Pokud něco čtu, tak čtu právě proto, abych se aspoň na chvíli zbavil povrchního nazírání světa a mohl vnímat svět jinak. Ale ta mysl, to je potvora, ráda před člověka staví nesmyslné otázky a nesmyslné úkoly, jako by chtěla člověka strhnout do roviny neexistence.

Grendel
26. 05. 2001
Dát tip
no jo na tom něco bude .)

Chlastáč
18. 05. 2001
Dát tip
Pravá pravověrná fantasy, dobře řemeslně zvládnutá. Bohužel, něco tomu chybí. Domnívám se, že největší chybou fantasy je, že už nevychází z reality, ale sama ze sebe. Takový autor píšící fantastickou literaturu své příběhy nevytváří podle svého nitra a podle svých snů, ale podle toho, co před ním napsali jiní. K tomu něco přidá, nějak to zkombinuje, a pak vznikne příběh, který je zatraceně podobný akčním filmům s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli - i když je to ve fantastickém kabátě. Taková dílka se pak docela dobře čtou (stejně jako je příjemné sledovat ony filmy se Schwarzenegerem), protože člověk se pak nemusí sám sebe ptát, jak tyto příběhy souvisí s jeho vlastním životem a o čem mluví. Ty příběhy totiž o ničem skutečně niterném nemluví a to je jejich velké mínus. Zkrátka: nemá to duši. Když to srovnám s Pánem prstenů: Hobit Frodo si žil ve svém domě ve stráni, bafal si faječku, dával si dva obědy denně a když k němu přišel Gandalf, aby nesl prsten, tak se mu příliš nechtělo. Takovouto situaci si dokážu reálně představit i v reálném životě, je to něco, s čím se člověk může ztotožnit. Taky v životě mám spoustu podobných chvilek. A přesně o tomto je celý Pán prstenů. Ale nikdy bych se nedokázal ztotožnit s Jarwem, který stojí proti přesile dvou rytířů (jak je v jedné předchozí části) a řekne si: budu bojovat. A už vůbec nechápu, jak onen trpaslík, který ty dva rytíře pobil, se mohl znuděně opírat o svou sekerku a říkat si: "Dobrý boj." Jakoby se právě vrátil v dobré náladě z celodenního výletu. Jakoby při tom boji neexistovala ani nejmenší možnost, že prohraje a příjde o život. Jenže takhle to v životě nechodí, ani v reálném, ani ve fantastickém. Tento nedostatek niternosti je ve fantasy (toto dílko nevyjímaje) nahrazen různými specialitami, jako jsou žijící sloupy měnící se v jiné bytosti, apod. A samozřejmě spousta násilí a prolité krve. Ale tyto speciality to nezachrání.

Ageran
18. 05. 2001
Dát tip
Milí Chlastáči, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel... Vidím, že máš rád Tolkiena, já ho úplně miluju, a myslím, že ho nikdy nikdo nemůže překonat... (Je to můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuju) Určitě je spousta autorů, kteří píší dobrou fantazy, ale je to přesně tak, jak píšeš... Když píšu já, snažím se to držet dost odlehčené, a zatím si nedělám naděje, že bych někdy napsal nějaký hrdinský epos se spoustou krve... Vlastně bych se radši nechal inspirovat právě Tolkienem a nechal takové věci trochu stranou... Simon je můj přítel, a tak jsem (zase jak jsi Ty napsal) četl jeho díla a moc nad nimi nepřemýšlel... Jenže teď jsi mě postavil před velký problém... Co mám dělat, abych si udržel dobrý vztah k jeho literatuře, a zároveň vzal v úvahu to co jsi napsal...??? Jinak jsi první člověk, kterého jsem tady četl, který celkem objektivně něco zkritizoval... :-)

Ageran
18. 05. 2001
Dát tip
Jen taková oprava, Prsten je s velkým písmenem... :-))))))

StvN
20. 04. 2001
Dát tip
Docela na pováženou je cesta Jarweho. Celkem bez problémů přijat drakem, dlouhá a nebezpečná cesta přičemž si každej domyslí, že se nic zlýho nestane, nahánění kouzelných přátel, drak jako krásná Anna....ale tak to asi ve fantasy chodí.

Grendel
19. 04. 2001
Dát tip
nemám co bych dodal... snad jen tip a ohledně té knihy, mno to by jsi podle mne musel ještě prodloužit některé popisné pasáže, ale na povídku je to excelentní.. :))

Grendel
19. 04. 2001
Dát tip
nadruhou stranu jen aby jsi pak nedopadl jako Jirásek --- popis stromu na dvě strany ;) ---

Dvoukvitek
17. 04. 2001
Dát tip
Jsem detailista, já vim ;))) a hroznej.... Obdivuju tvojí trpělivost poslouchat moje neustálý připomínky ;)) Ale od toho to tu asi je... Abych navázal na Agiho, doufám, že to máš ještě u sebe v compu alespoň ve wordu... A šetři na nakladatele - na sponzory moc nespolíhej! ;)) Jinak celkově - kvalitu to neztrácí :)) jen tak dál!!! Dál, dál a dál... ;))) Ť!!!

Skleboun
16. 04. 2001
Dát tip
no ne.....docela slibne pokracovani :)) dneska nemam moc casu, ale vratim se a podam ti k tomu podrobnejsi kritiku :)) Ale: jsem rada, ze konecne nekdo umi pouzivat prechodniky! :))

Ageran
16. 04. 2001
Dát tip
Hustý... Simi, za chvíli to bude na knihu. Teda už teď je to na knihu, jen až to dopíšeš, tak to necháme vydat... :-) Netušil jsem co všechno v tobě je. Teda tušil, ale teprve teď to je na povrchu... :-) Je to díl od dílu lepší... Tak se snaž... :-) TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru