Obludná

Obludná

"Hej, ty... no na tebe volám! Co je za tím lesem?"

"Tam? A to myslíte vážně?"

"A proč bych se jinak ptal?"

"Tam je Obludná."

"Cože?!"

"No Obludná. To je takové místo... vy nejste zdejší, že?"

"Ne, nejsem."

"Á proto.  Tomu místu se vyhněte, pane!"

"A to jako proč? Co to je za místo?"

"No přece Obludná."

"A co má být!"

"A co má být? Vy jste mě neslyšel? Říkám Obludná!"

"Tak Obludná, pravíš. No dobře, tak Obludná. Díky ti chlapče, musím už vyrazit."

"Ale já nejsem chlapec."

"Nu dobrá, děvče, stejně děkuju."

"Ale já nejsem děvče."

"A kdo teda jsi?"

"Vy mě nepoznáváte?"

"Jakživ jsem tě neviděl."

"Jak myslíte."

"Počkej, jsi mi nějak povědomý. Ale odkud?"

"Pořád nevíte?"

"Obludná říkáš, tak to mě zajímá."

"Když myslíte."

"Stejně jsem tě někde viděl."

"Viděl?"

"Ano, ano, nebo slyšel?"

"Slyšel?"

"Tak už tu skoro jste. Podívejte."

"Kam se mám podívat."

"No přeci na mne..."

"Nic nevidím, kde jsi."

"Stále mě nevidíte?"

"Ne... kde jsi... kde to jsem."

"Já jsem vaše Obludná. Chcete-li minulost, budu vaše minulost, nebo raději budoucnost?"