Krok za krokem vstříc osudu štiplavé čepele...

malá lehká nenáročná náladovka

Pomalu stoupám po dřevěných schodech.Jsou nové a tak ani nevržou.Je zvláštní co všechno v takové chvíli vnímáme.Samé maličkosti, detaily, bezvýznamné, ale celkově nesoucí celou nebeskou klenbu "nesmyslu" situace.Konečně.Stanul jsem na plošině.Byla pokrytá černým suknem.Přepadalo přes okraje jako vodopád tmy, jako slzy matky, plačící pro ztracené milované dítě.Provazy, které mi svíraly zápěstí silou titánů, náhle povolily, přeťaté, coby pavučina nohou člověka.Nádherný uhlazený špalek z jabloně se skvěl v poledních paprscích jasného kotouče slunečního vozu.Jeho povrch zářil a vrhal do očí lechtivá prasátka.Dokonalý okamžik.Jak vysoká, jak pyšná, jak hrdá musela ta jabloň být, než ji uzmuli bohatství šťavnatých plodů a podťali její kmen surovým mlatem z oceli kaleným.Škoda jí.A škoda mne.Mohl jsem být lepším.Mohl jsem být laskavějším, spravedlivějším, čestnějším, moudřejším.Mohl jsem být.Ale nebyl jsem.A ani jsem to nezkusil.Malichernost.Upjatost.Nazvěte to jak chcete, mě už na tom nezáleží.Ne teď.Pokládám svou hlavu na ten řezbářský poklad.Je mi skoro líto, pošpinit ho svou hanebnou krví.Krví zrádce vlastního národa.Ale... Dav zajásal. Kat se shýbl a pozvedl hlavu za husté a dlouhé vlasy tak, aby i ti v zadních řadách dobře viděli, že poprava byla řádně vykonána. Na dubové tabulce, opřené o železný koš s uťatou hlavou, se zlatě vyveden vyjímal zvláštní nápis. " ZRÁDCE KRÁL "

---