Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Štěňátko jaro

18. 04. 2001

1820

Autor

maty

Jaro je štěňátko zmazané od bláta, toužím s ním od dětství běhat bosa. Vzpomínám na trávu, koberec zelený, leží v něm zchumlaná první rosa.

Armand

15. 05. 2002

Dát tip

roztomilá jako štěně :) *

Prokletí

26. 04. 2001

Dát tip

tož já Tě neznám, abych to věděl ;o) m.

Prokletí

25. 04. 2001

Dát tip

sentimentálnost nerovná se kýč, ne? m.

maty

25. 04. 2001

Dát tip

Ty jsi mé prokletí,mermomocí chceš,abych přiznala kýč.No,sladké je to! Jako já! A nejsem kýč.

Prokletí

24. 04. 2001

Dát tip

fuuuuuuj, to je slaďárna, trochu kýč, nemyslíš? ;o) m.

maty

24. 04. 2001

Dát tip

Kýč. Čím jsem starší,tím jsem sentimentálnější.

Naso

23. 04. 2001

Dát tip

ona volá psa podľa mňa?

Naso

23. 04. 2001

Dát tip

Maty aj toto dielko ovplýva senzualitou, priam nevinnosťou, prítomný nenápadný ale vkusný rým a jar ako šteniatko umazané blatom fajt nemá chybu. No, nedá sa ináč... T

Jůůů, víš co....? Nedávno... no, bylo to ještě v zimě, jela jsem vlakem a na peróně si mě našel jeden pes... celej radostnej a vrtivej, vlastně jsem šla já za ním, on byl na vodítku... ale smál se a skoro tancoval.... Tak jsem přisedla a začala si s ním povídat... nejdřív mě olízal a očenišil, potom prohrábl packou... a pak jsme si hráli... paní se jenom smála... a potom jel vlak a oni nastoupili... a ona na toho psa volala nejhezčím jménem, jaké kdo kdy pejskovi dal... volala: "Jaro...!"