pořád dokola

budu už jen mlčet

protože dýcháme si navzájem

a můžu se jen stydět do knih

že toužila bych a touhou

vedle sebe radši ani nežila

tou rosou ve vlasech

když jsem dvojí

topím tě v mraky co jsou všude

a nezájmem se přesvědčuju

že jdu rovně do správného směru v úrovni

co je to? že to ve mně tak sprostě taje

v tvou hmotu a jinotaje

co je to?? že to stále cítím v kolenou pouličních lamp

proč zářím tmou a město nestačí to polykat

a ty s tou hlavně láskou ztrácíš se už v jejím smyslu

má věčná odvaha žít víc než se sluší děsím se zas příště

co zbude ze mě, když nebudu to já a víc než já

druhá až po sobě

jen jsem se dnes ráno probudila

a našla tě na kousíčky v koberci

a kdo to jsi??? že ani tajně nepřiznám si tě v pórech…