nad hrnkem kondenzovaných stínů...
/už pro tu barvu to tak být musí/

... slz, co na ubohosti nepřidaly
protože křídla víl podlehla
pro svou hmyzí křehkost tak snadno
drolení
... žádné kuckání větších kusů
jen popílek v setrvačném dechu bez vůle

fňukám, že livrej zbožných ctností ti nesluší
a chci tě mít sporou v zácloně
za níž slunce zapadá do hladiny spařeného bdění
/co doušek to větší tma, jakoby ráno ani nebylo v plánu/

a rozbřesk do jámy ve svahu hodím
pokud tě v jeho šeré předzvěsti neuvidím
na stole stát
zablácenou
v tóze z garnýže servané...

/i umění postrádá vzrušení,
kdy tvorba se propadá v pózách
kde poetika je tak tichá
že tóny jsou téměř přehlušeny šelestem bříšek o struny/

... z ní louže se vpije do ubrusu a probudí nudné vzory
protože to není bahno čím zažloutla
aby jen v zdání skryla pánovitou nevinnost

v pachuti vín dál srkám a doufám
/že na dně bude líp/