defragmentace

Až polknu se  v tobě

nebudu hýbat tělem

padneš páteří do rozkvetlých světel

a zamrkáš jako kapky deště z prádelní šňůry

nejsem nemocná

jen se prožívám do více stran

víš, mám chuť ukrojit si kousek černa

kterým mě pořád hltíš

jenže si tě pokaždé pořežu hloub

a tak mě nepřestáváš bolet v hluku a dupotu včera

opařila jsem se tvým počasím

krátkou přeháňkou mám teď v kůži puchýře

kterým se rosíš v podvíčkách

neuhlídám jako peří

ve dveřích ze tvých perletí a skoků

uletíš vždycky koutem místnosti pryč

novým a novým do tváří

se vpíjíš do zápisů jim kreslíš nanuky na špejli

jsi stejně sladkej a víc nebezpečnej na úvod

když pak trháš panenkám pláč

a házíš ho jen tak mimochodem kolem

vlévám se vnímám se svlékám se

trhám se skládám se črtám se

pouštím se okapu a padám sama sebou

dovnitř pocitem co tlačí mě do tebe ven

tak mi zas jednou noc uschne na klíně

myslím