Jak přežít cestování letadlem

           Dříve poněkud monotónní cestování letadlem je dnes zpestřeno sérií striptýzových vystoupení během letištních kontrol. A nesvlékají se pouze slečny, které živí, že se nešatí. Neděravé ponožky a značkové trenýrky nosím hlavně kvůli celníkům. Ani lékař mě tak pečlivě neprohlíží. Jednou večer před odletem  jsem se ptal manželky, jak se jí líbí můj nový sestřih. Řekla mi, že se mi za celý den na hlavu ještě nedívala. To celníkovi by se něco podobného stát nemohlo. Zkouší, jak vám ušil krejčí kalhoty. Prohlíží si váš pásek a boty. Diví se, kolik si do letadla berete kolínské a proč máte po kapsách tolik mincí. Anglicky se tomu říká body check. Ostatně stejný výraz známe už z hokeje (bodýček). Pokud ho hrají i celníci, tak by mohli trochu přitvrdit, ale na letištní ligu to zřejmě stačí.

         Cestujete-li do zámoří, pak se vám jistě bude hodit několik rad. Předně, dysgrafici by neměli  do kolonky povolání vyplňovat profese jako  je „terarista“. Pokud se netěšíte na body check od velkého černocha, tak zkuste raději napsat „majitel obchodu s plazy“. Stejně tak při vyplňování víz nezaškrtávejte ani v žertu „ano“ při otázce „Hodláte páchat na území USA teroristické činy?“. Myslím, že tento dotaz byl již před lety zařazen do Cimrmanovy učebnice „Zbytečné otázky v kriminalistice“. Pro plynulost dopravy se doporučuje nekomentovat včasný přílet vašeho letadla radostným výkřikem: „To je bomba!“.  Může se pak poněkud zpozdit odlet. Můj poslední spolucestující zapomněl v letadle Satanské verše od Rushdieho. V podobném případě doporučuji nehledat a neprovokovat letištní personál. Tedy pokud nejste skalní příznivci body checku.

         Většinou nic nepašuju. Byly však doby, kdy pašování mohlo být povýšeno na  národní sport. Pašoval jsem na Kubu polské voňavky, které jsem tam vyměňoval za kubánské doutníky (doutníky smrdí o dost míň). Pak jsme taky pašovali do jedné muslimské země alkohol. Na způsob přišel jeden známý, který si koupil dlouhou zahradní hadici, napustil jí vodkou, zašpuntoval z obou stran a přivázal na kufr. Arabům se myšlenka zavlažování jejich vlasti velmi líbila. Jedna spolupracovnice se rozhodla, že propašuje dceři do Itálie plato vajec. Musím říct, že to byla velmi špatná investice. Pokutou předražená a teplem zkažená vejce byl bezpochyby nejdražší dárek. A nedávno mi jeden profesor vyprávěl, jak za totality pašovali devizy. Jezdil na kongresy se skupinkou dalších 3 lékařů a valuty dávali do ruličky a tu do kondomu a ten... do konečníku. Vždycky losovali metodou kámen-nůžky-papír, kdo z nich bude kurýr. Až při posledním totalitním zájezdu si všimnuli, že pan profesor jakožto člověk, kterého živí hbité ruce, nikdy neprohrál. Tak dojel až na systém panna-orel. 

         V prosinci jsem letěl do Milána. Pozvali mě tam na jakési jednání, kde polovina přítomných byli odboráři. Na zpáteční cestě celou Itálii ochromila stávka. Samozřejmě v dopravě. Nasraní francouzští odboráři kopali do kufrů a nadávali na debilní italské odboráře. Na letišti vládl  chaos. Můj let byl zrušen a o náhradním letu přes Budapešť nikdo neslyšel. Tak jsem v zoufalství pobíhal na letišti a telefonoval na všechny strany. Konečně jsem sehnal další let přes Vídeň. Problém byl v tom, že letadlo odlétalo už za chvilku.  Letištní běh už mám natrénovaný. Moji nervozitu trochu zvýšila paní v uniformě, která mi zastoupila cestu. Prý jestli bych nevyplnil asi 15 minutový dotazník o spokojenosti s italskými aeroliniemi a letištním personálem. Asi jsem řekl sprosté slovo. A pak se to stalo...

         Detektor kovů. Už potřetí mě vrací zpátky  a pořád na mně krucipísek něco pípá. Letadlo letí už za několik minut. Už jsem skoro ve spodním prádle a pípání nepřestává. Slyšel jsem, že to mohou dělat kovové výztuhy v podprsenkách, ale tu často nenosím. Je mi jasné, že mi letadlo uletí a já zůstanu spát na kufru v Miláně na letišti. Z hloučku celníků se jeden líně zvedá. Pomalu ke mně  kráčí.  Do dlaně si plácá příručním detektorem kovů. Zřejmě specialista na podrobný body check.

„Jak si holíte vousy?“, dostávám od celníka knock out hned zkraje.

„Cože?!?“ , nechápu. Myslel jsem, že jsem se přeslech. Tahle otázka mě úplně odzbrojila. Pár metrů odsud mi startuje letadlo, zkouškou na detektoru kovů jsem neprošel zrovna na jedničku a on se ptá na vousy!

„Žiletkou nebo holícím strojkem?“, pokračuje naprosto klidně.  „Já jen, že máme stejnej střih vousů a mě se to takle pěkně nikdy nepodaří vytvarovat.“  

„Žiletkou.... totiž chci říct strojkem... vlastně to střídám... a pak mám takový zastřihovátko,“ blekotám něco,

„Zastřihovátko, aha! Tak běžte, ať vám to neuletí!“ 

Nejdřív jsem si myslel, že to je nějaká skrytá kamera. Pak mi došlo, jaký mají v Itálii celníci skvělý výcvik. Zřejmě si teroristi vousy neholí a o existenci zastřihovátka nemají potuchy! Příště je v tom dotazníku pochválím.  Tedy jen pokud mě nebudou chtít dodatečně pokutovat za urážku celnice z oddělení spokojenosti zákazníků.