Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMuž s dýmkou a ukulelí
06. 02. 2007
1
2
3319
Autor
Zordon
Vzpomínky své pálím v dýmce,
akordy mollové po pražcích odjíždí.
Smutek vpíjí se do límce,
že dvě kolejnice už nikdo nesblíží.
Muž s dýmkou a ukulelí
svět mi patří skoro celý
však tvé srdce postrádám.
Jsem stará lichá bota,
němý výkřik kamelota,
špatně zajizvený šrám.
Místo tebe dýmku líbám,
pro mne teď ukulele ladné boky má.
Letícím jsem věřil hvězdám
teď místo tvých očí se na mě dívá tma
Muž s dýmkou a ukulelí
mě už nikdo nezastřelí,
v srdci čistý průstřel mám.
Jsem stará lichá bota,
němý výkřik kamelota
z obrazu už jenom rám.
A tak zpívám kapkám deště
ony pak na střeše mi za to tleskají.
Snad abych jim zahrál jěště,
nebo už radši tiše zmizel potají.
2 názory
Jé, díky, že ses zastavila u této fosilie...dlužno dodat, že ukulele už mi vzaly děti a dýmku opráším jen občas :)
Aniž bych si to uvědomila, zadráplo se to proklatě hluboko, a já chodím pro světě mírně pod věcí a broukám si, že jsem muž s dýmkou a ukulelí... což je hned ze tří důvodů poněkud nevhodné.
Ale co už. *