Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohádka o andílkovi

Výběr: Wopi, Monty_Python
23. 04. 2001
28
2
12974
Autor
Kandelabr

Vzadu u staré kamenné zdi, až v nejzazším koutu zahrady ležel ve vysoké trávě malý andílek. Nikdo nevěděl kdy že se tu objevil. Nevěděla to stará vrba, která skláněla nad jeho tělíčkem své větve, nevěděla to ani divizna, opřená o zeď, ani ptáci z okolí. Jenže tam byl. Ležel na bříšku, hlavičku položenou na drobné ručce, zlaté vlásky trochu špinavé od hlíny, bílou košilku taky trochu zamazanou a drobná bílá křídla úhledně složená na zádičkách. Tiše odpočíval a nikdo z okolí jej nechtěl vyrušovat a tak ho všichni jen tiše, snad trochu bázlivě, ale s velikou radostí pozorovali a netrpělivě čekali, až procitne. Vrba sklonila své větve níž, aby andílka nedráždily sluneční paprsky a divizna se trochu odklonila, aby andílka nerušil bzukot včel, které z ní sbíraly pyl. A tak čekali a čekali, jenže pořád se nic nedělo. Proto se jeden vrabčák rozhodl, že andílka vzbudí. Sletěl až k němu a zazpíval mu přímo do ouška. Jenže se nic nestalo, andílek spinkal dál svým tichým věčným spánkem smrti. Smutno, přesmutno bylo v zahradě. Vrba sklonila své větve až na zem. Tráva se obemkla kolem malého tělíčka a žalostně štkala. Divizna odháněla včely a ptáčci ani nezacvrlikali. Tak minulo mnoho dní. Jednou však přiletěl vrabčák a už z dálky křičel: „Hej vy všichni, jde sem nějaký malý chlapec! Ukážeme mu našeho andílka a on ho jistě vzbudí! Vzbudí, vzbudí vzbudí!“ Všichni se zaradovali. Vrba zvedla své staré větve do výše a dovolila tak slunečním paprskům, aby vstoupily do zahrady. Tráva se rozestoupila a divizna opět dovolila včelám, aby si z jejích květů nabraly pylu. Ptáčci švitořili a všichni netrpělivě vyzhlíželi chlapce. A vskutku. Po chvíli se skutečně objevil. Malý asi pětiletý capart držel v ručce síťku na motýly a uháněl za jedním krásně vybarveným. Tmavé vlásky byly uličnicky rozcuchané, velké zelenomodré oči doširoka otevřené a maximálně soustředěné. Pádil za motýlem a musel si připadat jako lovec pronásledující v džungli smrtelně nebezpečnou šelmu. Tričko měl roztržené od prolézání křoví, obličej umazaný a levé koleno rozbité. Hrdina přichází. Okolí andělíčka se šťastně rozzářilo. Ano,vrabec měl pravdu, tohle dítě jistě vzbudí našeho andílka. Neposedný motýl chvíli honil chlapce okolo, ale pak frnk a přistál přímo na bílé košilce spícího andílka. Chlapec se v tom okamžiku zastavil, protože se lekl té podivné věci, vyčuhující z trávy. Opatrně se plížil blíž a blíž, jen pomaloučku, ještě kousek..... A pak uviděl malé tělíčko v bílé košilce, žluté vlásky umyté rosou a pečlivě učesané stébly trávy, a uviděl drobná křídla. Naklonil hlavu na stranu , zamrkal a nechápavě zakroutil hlavičkou.. Byl zmaten. Slyšel leccos o andělích, ale tatínek mu vysvětlil, že jsou jen vymyšlení a že ve skutečnosti nejsou. Tak jak je možné, že tu teď před ním jeden leží? Strčil si palec do úst a horečně přemýšlel. V tom okamžiku z vrby slétl vrabčák. Posadil se na andílka a vyrušil tak motýla, ktreý se tam vyhříval. Pak si poskočil a začal švitořit. „Ahoj chlapče!“ řekl , „ tady jak leží na zemi, to je náš kamarád andílek. Víš, on usnul a my stále ne a ne ho probudit. Je nám to moc líto a tak hledáme někoho, kdo by to dokázal. Myslíš, že to zvládneš?“ Chlapec pozoroval vrabčáka a oči se mu rozzářily. Tak přece jen je to pravda, je to anděl! Usmál se a odhalil tak, že mu chybí dva přední zuby. „Ujčitě! Já to škuším jo?“ dodal horlivě a zaklekl k andílkovi. Zatřásl s ním a houkl mu do ucha. Andílek se ani nepohnul. Obrátil ho na záda a uviděl jeho krásný obličejík, tak smutný a bledý. Znovu s ním zatřásl, tentokrát trochu silněji a vlepil mu políček. Smutná tvářička se jen sklonila na stranu. Nic. Vrba posmutněla, tráva šuměla , divizna se zachvěla. „Po-pojčkejte, já zaběhnu pjo tatínka, tatínek bude mít jadost. On, on vám ujčitě pomůže!“ A aniž čekal na odpověd, vyskočil na nohy a pelášil domů. A vše v okolí tělíčka jen tiše a s nadějí čekalo. „TATÍ,TATÍ!“ křičel už z dálky chlapec, „pojť šem, honem něco ti muším ukážat!“ „Co je?“ ptal se otec se starostí v hlase, „stalo se něco?“ „Pojť ža mnou, ňěčo ti muším ukážat. Pojť!“ „No dobře, tak co to bude?“ přstoupil na chlapcovu hru. „Andílek!Je tam...“ „Andílek, jo? Víš přece, že žádní nejsou!“ „A šou, abyš věděl!“ „No to jsem teda zvědav. A co dělá ten tvůj andílek?“ „Špinká.“ „Tak špinká?“ v otcově hlase bylo patrné pobavení, ale i částečná zvědavost.“ No dobře tak mě k němu zaveď.“ A tak šli. Otec chytil synka za ručku a ten ho vedl, doslova táhl skrz houští a trní a celou dobu šišlal o andílkovi a tatínek se jen usmíval. Konečně už byli na místě. „Tak, tady je tati, šlíbil šem , že ho pomůžu vžbudit.“ Řekl chlapec a ukázal na tělíčko. Otec se na tělíčko zadíval a z očí mu vyšlehly zlé plamínky: „Pane bože, no to snad ne!“ zakřičel, „dyť je to ňáká hnusná chcípilna, kočka nebo pes! To je hnusný! Sahal jsi na to?!?“ zařval na syna. „Já , já..“ zamumlal chlapec a do velkých modrozelených očí mu vstoupily slzy jako dva hrachy. „ Tak sahal?“ zeptal se výhružně otec. „Já... jenom...tjošičku...“ popotáhl chlapec a sklonil hlavičku. Dvě slzy spadly do trávy, která je zachytila, nechala je sklouznout po jednom stéble a vsát se do země. Jednou tu porostou dva velké stromy. „ Jak trošičku! Kolikrát sem ti sakra říkal, že na takový věci nemáš vůbec,vůbec sahat! No kolikrát?“ „Ale vždyť to je ...“ špitl chlapec. „A ještě říkáš, že je to anděl. Za chvilku budeš tahat do bytu chcíplý kočky a budeš říkat, že jsou to jeskyňky! Ale kdybych ti to neříkal, tak prosím!“ „ Já...šem jenom chtěl...“ „ A mazej sakra domů než dostaneš jednu, abys měl proč řvát. A z domu se týden nehneš, rozumíš! Nebul sakra, to si chlap?!? Vidět tohle maminka tak tě roztrhne vejpůl! .... a já za ním eště lezu křovím. Tak padej nebo fakt dostaneš. A nepřej si mě, jestli dostaneš ňákou nemoc!“ * * * Pozdě večer, když už chlapec usnul, znaven pláčem, trucováním a bezbřehou nespravedlností, která zaplavila jeho malou dušičku, vzal jeho otec kanystr benzínu a sirky a vydal se znovu do zahrady. Tělíčko polil, škrtnul sirkou a z bezpečné vzdálenosti pozoroval planoucí jazyky ohně. Co na tom, že chytlo pár větví jedné staré suché vrby. Co na to, že okolo vyhořela tráva a oheň upekl jednu starou diviznu. Co na tom, že plameny ztrávily i mrtvolku starého vrabčáka. Zuhelnatělé části košilky bral vítr a zvolna je roznášel do celé země.

2 názory

ASUN
25. 09. 2012
Dát tip
Smutné a mohlo se to klidně stát..někteří chlapi pořád bojují..eliminují nebezpečí..tip

Šmarjá, to jsem dojatej. Honem si musím najít něco veselýho.

evalota47
01. 05. 2005
Dát tip
tak to je vážně na tip.Umíš to pěkně rozehrát.Život je vážně tvrdý,ale krááááááááááááásnýýýýýýýý -- vyřiď to tomu svýmu chlapečkovi ---- a andílka je mi líto,ale Andělé jsou věční a třeba to měl být Anděl stážný a svůj úkol zrovna splnil a určitě jak dostane nový úkol dá si větší pozor aby se nedostal do podobné situace....

Zvěruška
07. 05. 2004
Dát tip
Ty blďo, to bylo ujčitě jedno z nejlepšejších děl, ktelé jšem pošlední dobou četla :-) Něco to ve mě nechalo a já pořád nemůžu přijít na to co... že by malý andělíček?O tom,že to má můj 100% TIP, se myslím ani nemusím zmiňovat...

Dero
14. 12. 2003
Dát tip
Mistr emoce ... ****

Heulwen
16. 11. 2003
Dát tip
Tak jsem čekala, kdy se to zvrtne a „... andílek spinkal dál svým tichým věčným spánkem smrti.“ –dočkala jsem se :-) Ale ta chcíplina mě taky dostala... no co se dá dělat *t

alina
27. 10. 2003
Dát tip
spešl avííí pro Šmííííí ;)) ......

pozorovatel
29. 07. 2003
Dát tip
Tohle se ti moc povedlo. Myslím, že ti to i hodně sedlo.

Mě se to moc líbilo, mám ráda smutný věci, bude skvělý, když budeš chvílema psát další takovýhle povídky. Určitě budu čekat na další...:o) TIP

Jediná výhrada: pětileté děti už obvykle nešišlají. Pokud nemají vadu řeči. :o) Jinak je to úžasné čtení, umíš dobře pracovat se slovem, malovat - atmosféra je vynikající, máš nápady i styl. Jenom mne ruší takové směšné chyby jako mezera před čárkou, vůbec s tou interpunkcí se nemazlíš, ale!!! Čteme i očima, kurva fix. :o) *

Yfča
30. 05. 2003
Dát tip
Monty, pětileté dítě šišlá, anébrž plive mléčné zuby a druháky třebas zatím nemá... ;o)) Fakt dobře napsané!*

Já jsem teda v pěti letech nešišlala, přestože jsem "plivala" (eufemismus - držely jak helvítská víra, svině jedny) mléčné zuby!!! :o)

Yfča
30. 05. 2003
Dát tip
Monty, tys už tenkrát byla GENIÁLNÍ!!!!!!!!!

To jsem teda nebyla, já byla odjakživa úchyl a psychouš. Ale fakt, v pěti jsem chodila rok do školky - naštěstí jedinej - a nepamatuju se, že by tam někdo takhle šišlal... :o)

Yfča
30. 05. 2003
Dát tip
To mne do školky vůbec nepřijali. Nezmákla jsem totiž přijímačky... :o(

evina
19. 05. 2003
Dát tip
to je hrozne smutny a pritom desne krasny.......... ******

S_ccorpio
13. 04. 2003
Dát tip
Nechtěl by jsi pošovat, bjoučínku?

Potrhlice
24. 03. 2003
Dát tip
Tak jsem se sem zatoulala až po dlouhém čase, i když jsem slíbila, že brzy přečtu celé Tvé publikované dílo. Tentokrát mne zajímalo, co se dostává do Výběrů, protože jsem se tu trochu zamíchala do debaty kolem vedení Písmaka jako literárního serveru. Wopimu děkuji, že tohle dílko dal do Výběru, myslím že si to zasloužilo. Ostatně nikdy jsem nepochybovala o tom, že jsi kvalitní a nadaný autor, natolik Tě už znám z pozdějších Tvých prací. Nemám moc jako Wopi a tak přidávám jeden tip k těm ostatním. Kromě jiného si tohle dílko stěhuji na svůj dísk. Děkuje Kodynie zastoupená Potrhlicí

Wopi
24. 03. 2003
Dát tip
Kodynie: tohle dílko jsem si totiž pamatoval, protože myšlenka na mě hluboce zapůsobila (i když ve zpracování bych pár chlupů našel). Tak jsem se k němu tedy vrátil, i když redaktorem jsem se stal dlouho po jeho vydání.

Potrhlice
24. 03. 2003
Dát tip
Člověk by si měl pomatovat kvalitní dílka, aby pak mohl na ně upozornit, když má k tomu příležitost. Taky bych tam našla pár místeček, kde by se dalo něco vytknout, ale jen z gramatického hlediska, je tam pár drobných překlepů a jedna trochu větší hrubka. Kodynie nadále v zastoupení Potrhlicí

Potrhlice
24. 03. 2003
Dát tip
Avízo Wopimu. Kodynie je tak roztržitá, když je Potrhlicí, ale vlastně je roztržitost její druhá přirozenost.

ikarka
12. 01. 2003
Dát tip
pane jo!!

suva
12. 01. 2003
Dát tip
anděl, iluze a benzin, a takovej je život...

Cirilla
16. 12. 2002
Dát tip
ouuuuuu... ten konec mě zabolel, je v tom dost pravdy, něhy, bolesti, procitnutí, troška břitkého realismu... věci, které z tebe člověk ně dálku cítí. Začátek trošinku rozvláčnej, ale jinak určitě * Chtěla bych umět psát jako ty, todlenc je dost povedený.

Vole
13. 12. 2001
Dát tip
Prilis brutalne

alina
12. 11. 2001
Dát tip
avííí.....

Kandelabr
14. 10. 2001
Dát tip
alina:a jak???

alina
14. 10. 2001
Dát tip
;o) já nevíííím......napiš pokračování.....:o)

alina
13. 10. 2001
Dát tip
Je to strašně krásný a strašně smutný :o((( Nemoh bys andílkovi nějak pomoct? Prosííím,prosííím. *o*

gingha
11. 06. 2001
Dát tip
A já si myslela, že to bude pohádka na dobrou noc........ ale nelituju ničeho! t!

JohnieBass
03. 06. 2001
Dát tip
Plakám, smrt anděla u Kanda, smrt boha u Nietzscheho! TIP J.B.

Danny
09. 05. 2001
Dát tip
týýýjo, to je výborná povídka tip

Baron
08. 05. 2001
Dát tip
Fakt dobrý, tip.

jahudka
29. 04. 2001
Dát tip
Nádherná pohádka, taková smutná jako od Andersena. TIP!

Mámalibor
23. 04. 2001
Dát tip
dík ,ale to mi nepomůže...moc hezky rostomilé... ************************************************

Mámalibor
23. 04. 2001
Dát tip
pořád jsem na tu pohádku myslela už jsem málem spala,najednou jsem začla brečet nahlas,zase to čtu znova. Pro mně je to moc smutné,protože je to v mém životě první - ------- - překvapení.

Smutek
23. 04. 2001
Dát tip
Výborně. Tohle se ti, Kandouši, fakt povedlo. To je život jako vystřižený. tip

Deltex
23. 04. 2001
Dát tip
Nádhera! Dneska jsem nějakej na měkko - brečim když si přečtu povídku - je to krásný! (*)

Miroslawek
23. 04. 2001
Dát tip
jojo, deziluze ... a správná příprava na život ;-J

Helča
23. 04. 2001
Dát tip
Je to nádhera. Ale smutné, holt každý vidíme svět jinak. někdy se divím, že se vůbec na něčem shodneme. TIP jak Brno.

myrinda
23. 04. 2001
Dát tip
ano...ano ano ano...bohuzel, i to se deje ...a s chlapecku pak vyrostou dalsi takovi tatinkove... ke zpracovani - nejsem povidkar, tak jen - dobre se to cte, nikde jsem se nezadrhla TIP

Rony
23. 04. 2001
Dát tip
To je smutné, já jsem si do posledka myslel, že ho probudí a on ho spálil. Ale tak se ten andílek jako obláček kouře vlastně vrátil zpět do nebe. tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru