Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta na severozápad VI

07. 02. 2007
1
0
1448
Autor
Luk_Malér_8

Luk s Malérem a Tedem se prokličkovali fotrovskou ješitností, smutkem Sudet, novým životem Drážďan až do Berlína.

Střeďuše

 

Vstávačka na devítku. Snídaně, švédskej stůl, poloteplý brötcheny – nejlepší německej vynález hned po Einstürzende Neubauten, džusík, kávička, no ňam ňam ňam. S narvanými teřichy se kutálíme na tramvaj.

„Kde se tu kupujou lístky?“ Ted.

Naproti je trafika.

„Grüssgott,“ Luk

„Jútn Tách,“ trafikantka.

„Blbe si v Berlíně ne v Rakousku,“ Malér, „Icke bina Báliná.“

„Haben Sie Tageskarten für die Bahn?“

„Hamma nicht, in de Baan,“ usměje se.

„Co řikala? A ty lístky?“ Ted

„Tys jí nerozuměl? In der Bahn“ Tedův nechápavý pohled. „Máš ňéminu, ne? V tramvaji.“

„Jo in dér štrásnbán.“

„Tuhle úděsnou českou vejslovnost už prosim tě přede mnou nepoužívej,“ Malér, teď bez lopaty.

V tramvaji automat a blbovzdorný (německy Idiotensicher) návod. Dva celodenní pro celej Berlín. Eště furt si de koupit, východ i západ zvlášť.

„To pojedem až do toho baráku?“ Ted

Tramvaj fakt míří do bývalého obchodního domu Centrum na Alexu. Těsně před nim uhejbá a zastavuje. Vystupujem a před náma Weltuhr*. Nejdou. Pod nima partička pankáčů, jointy, lahváče, víno s petflašek a psy.

„Á der Sonderzug aus Pankow, der Sonderzug aus Pankow*,“ začne si notovat Malér.

Fensehturm – TV Věž -  renovovaná, fronta a děsný vstupný

Co máte furt na těch historickejch centrech, ptá se Berlín otráveně turistů, když zabloudí do Nikolaiviertel. Náměstíčko, kostel, dvě ulice. To vám stačí, dodal a spustil přeháňku.

Pod vysunutou roletou krámku s fotkama koukáme na leteckou fotku centra Berlína z třicátejch let. Poznávam jen zbytečky. „Tudy sme šli, radnice, kostel, teď sme tady.“ Ted je mimo. „No jo prohráli,“ říkam mu, „s Rusama, takžéé … ani kámen na kameni.“

Za Sprévou bouraj Palast der Republik. Před nim plakát, že před tejdnem v tý ocelový beznaději hráli Einstürzende Neubauten. Fyzická bolest z propasení.

Pergamon je obrovskej. Výborný plakáty.

„Líbit se vám nechci, ale všichni se ze mě poserete úžasem a závistí, že já sem největší,“ nafukuje se třída Unter den Linden. Vžil jsem se do Braniborských císařů nich, co si mysleli, když ji stavěli. Bylo to vo zdraví.

Když na záchod, tak do autosalonu na rohu Friedrichstrasse*.

Podvacátý vidim Braniborskou bránu. Osmnáckrát z východu, dvakrát ze západu. Průchod jak turniketem.

Výhybka: z velkýho tlustýho Meďoura tam vystupuje endérák jak malovanej – v zákazu vjezdu na zákazu zastavení a zdraví se s policajtama: kdybych šel s mym spolubydlícím Andreasem do holportu – vozil pro něj skleničky se zlatym rantlem a do Čech dětský oblečení v trochu větším množství – byl bych …

Reichstag a další obrovské vládní budovy tiše vrní – Německo je opět císařství a největší země Evropy. Kromě fronty do Reichstagu prázdno.

V parku za nima štyry metry dlouhá kopačka – k mistrovství světa. Špička na zemi, pata zvedlá. Minulou noc pod ní spali bezdomáči. Ke špičce chodili chcát.

Jednou se ožral hypermarket a nádraží. Nezůstalo to bez následků. Zplodily Berlin Lehrter Stadtbahnhof. Trochu jak letiště. Ze dvou směrú nad zemí i pod zemí furt přijížděj a odjížděj S-Bahny a ICéčka, lidi prouděj z krámů do vlaků a naopak. Perpetuum mobile.*

„Do muzea????“ Ted.

Před muzeem Berlínské zdi u Check Point Charlie* pózujou frajeři v americkejch, endéráckejch a sovětskejch uniformách.

Průblik: v roce 86 sem byl v muzeu zdi zadara – na čs. pas. Napětí okolo Check Point Charlie se dalo sekat majzlikem.

„Jo, todle máš povinně. Aby tě nenapadlo, třeba jen z trucu, ze srandy nebo z frajeřiny volit komunisty.“

Nejdřív fotky z budování a pak každej příběh překonání zdi vysává z Teda otrávenost.

„Co tam píšou?“ Ted

„Máš anglinu i ňéminu přelož si to sám.“ Je jak malá zoologická zahrada: chytrej jak vopice, línej jak veš.

Procházka po Ku´Dammu – Václaváku západního Berlína. Ta hranice tu je. Uvolněnej ale tepající rytmus.

Výhybka: Dyby naši v roce 69 zdrhli… třeba bych chodil s Blixou* do školy…

Vlastně příšernej prostor kolem toho jejich kostela, vinohradský baráky z jedný strany, z další panelák jak z Petřin, ale úžasně zabydlenej a živej.

Busem na Potsdamer Platz. Kloubovym. Ted si stoupá jednou nohou na točnu a druhou na pevnou. V první zatáčce tančí.

Rána mezi voči. Závist jako hrad. To nejsou ty pražský úřednický králíkárny nebo vkus zbohatlého zelináře. Ne všechny baráky na Potsdamer Platzu sou mega, ale každej je svuj. Mluvěj svou řečí. Trochu furiantskou. Jenom to nejlepší je pro mě akorát. Cejtit tah města a HDP. Lidí jako sraček všude.

Jüdisches Museum jen zvenku a z povinnosti.

Těšíme se k Číňanům na rohu na smažený nudle.

„Ty si debil,“ řek mi po návratu Janek, „dybys řek, že si v Berlíně, moh sem ti dát pár adres v Kreuzbergu, klubíky, výstavky.“ Napil sem se: „Kreuzberg, jóó, to sem kurva měl…“

Nožičky ušoupaný u samý prdele. Nudle sou tu ňáký lepší než v Praze. Nevím, jesi máme věčí hlad, nebo je Číňan nucen německým rozmazleným jazýčkem.

Pivka limoška. Tentokrát dává Eurosport ňákej fotbal – ozvěny mistrovství světa.

Spát.

Zas Malér: „Cheš bejt šťastnej? Vemeš svůj problém, posadíš ho na endorfína a pošleš ho milované bytosti, do kerý zároveň pereš očekávání, že ti to vyřeší. Věříš tomu a říká se tomu láska.“

„Ty lidi sou ale kurvy, že tě eště nezabili.“ Obousměrný smích.

Jaxem přišel k Malérovi? Poprvé vykouk, dyš se spolužačky nadchýňaly čerstvym miminem (červenym svraskalym) před gymplem, řikaly jak je nádherný a dělaly na něj ťu ťu ťu ťu ťu ťu ťu ťu. Čerstvě zrozený Malér: „Co blbnete, dyť ten kočárek je heščí.“

 

Vysvětlivky:

*Weltuhr – pýcha NDR – hodiny ukazovaly, kolik je na světe kde hodin.

*Sonderzug nach Pankow – kultovní věc polozakázané Berlínské scény z osmdesátých let, něco jako Běžím s hovnem proti plátnu, Mámo neper, Jede traktor je to Zetor, apod.

*Pankow – Berlínská čtvrť, útočiště punkových kapel

* roh Unter den Linden a Friedrichstrasse – adresa jak roh Václaváku a Jindřišské

* Check Point Charlie – nejznámější silniční přechod z východního do západního Berlína

*Perpetuum mobile – poslední deska Einstürzende Neubauten – titulní věc je o novodobém kočování mezi letišti a hotely - nelze než doporučit

*Blixa Bargeld (česky hotovost) – vedoucí Einstürzende Neubauten (hroutící se nebo útočící paneláky)

 

Za blbý dva dny si zvykli na německý standard, návrat do Čech trochu šok, uvidí co dokáže lidská plíseň na kůži Země a potkají celebritu.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru