Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Válka
datum / id23.04.2001 / 23367Vytisknout |
autorDeltex
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno5503x
počet tipů14
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi, Lidé od počítačů,
Prolog
Hih, touto povídkou jsem zabrousil trochu do žánru science-fiction a to už hodně dávno. Je asi 10x přepracovaná a vlastně se na ní cvičím. Rozsah je trochu... ale zkuste si to přečíst, uvidíte.

Teleportace = zatím pouze experimentální metoda přenosu hmoty na dálku, obvykle způsobem rozložením hmoty na částice, které se účastní přenosu a jejich následné složení do půodní podoby v místě určení.
Válka

 Stojím na střeše našeho paneláku, hledím prázdným pohledem kamsi k obzoru. Nebe blankytně modré takřka bez mráčku. Hlavou víří spousty myšlenek. V ruce dopitá sklenka vína. Do zad se opírá svit slunce. Jemné, zlatavé, příjemně hřející paprsky. Jen tu tak stojím, má mírně přiopilá mysl bádá - snaží se přijít na očividný fakt, který jí stále uniká! Pátrám po nebi. Nikde nic – jen ten blankyt. Dokonce i ptáci se schovali před mým zrakem. Pusto. Ticho. Celé město je prázdné. Zvláštní pocit. Snažím se na chvilku odvést myšlenky někam jinam. Jak to vlastně začalo? Začalo to před necelým dnem…

***

 …Sedím v kuchyni na nepohodlné židli, koukám na dřevěný jídelní stůl. Leží na něm předmět – takový maličký, stříbřitě lesklý náramek osázený několika tlačítky. Nejužitečnější vynález své doby, který se velmi krátký čas po jeho uvedení na veřejnost stal nezbytnou potřebou každého jedince. Teleportační náramek. Ten můj teď místo na mém hubeném zápěstí, kde minulých pět let bez přestání spočíval, leží na chladné desce stolu. Nefunguje. Asi před hodinou jsem se snažil zavést do mého náramku jistý ne příliš legální software – takové malé speciální vylepšení, sice trochu dražší, ale hodně užitečné a poměrně snadno k dostání. Myslel jsem si, že takovou věc zvládnu sám po přečtení těch několika málo manuálů o struktuře fungování přístroje. No a jak to dopadlo si domyslete!

***

 Vybavila se mi tvář vousatého maníka v zapatlaných montérkách flekatých od olejových skvrn od něhož jsem software a elektronické potřeby pro jeho zavedení kupoval. „Hele mladej, za necelej litr ti tam ten soft kopnu. Budeš to mít na počkání a nic se nepokazí, protože jestli něco zblbneš, mohl bys z toho bejt pěknej průser!“ Hořce jsem se usmál nad svou odpovědí, která ochotného chlapíka poslala vcelku nezdvořile …někam, načež jsem nasupeně odešel z jeho sklepní dílny …a prásknul dveřmi. „Tohle snad zvládne každej blbec, ne?“, utrousil jsem cestou k teleportačnímu boxu.

***

 Patlal jsem se s tím necelých, krátkých 20 minut. Připojil jsem náramek speciálním miniaturním kabelem k domácímu terminálu, spustil speciální program, nastavil parametry o nichž jsem si myslel(!), že by mohly být postačující a aktivoval zavádění softwaru.

***

 Přeci jenom jsem to měl nechat na toho chlapa.

***

 Kontrolka o bezchybném chodu na lesklém kroužku jen vyděšeně zablikala a odporoučela se do hlubin zapomnění. Veškeré dle Úřadu pro Teleportaci nepotřebné spojení mého bytu se světem, které se dělo za pomoci neduplikovatelného identifikačního kódu v mém náramku, bylo odpojeno. Síť, telefon, bankovní účty …prostě všechno. Display teleportačního boxu v rohu předsíně svítil výhružnými červenými slovy: MIMO PROVOZ – návštěva servisního týmu se uskuteční v pondělí 28.06.2067 v 8:05. Ušklíbl jsem se – no, kdo by si taky dělal starosti v pátek v podvečer? Větší starosti mi dělalo vysvětlení – jak jen zdůvodním úředníkům chybu svého teleportačního zařízení? To, že jsem ho odpravil neautorizovanou změnou v softwaru jim rozhodně říct nemůžu! A rozmlátit kladivem ho taky nelze.

***

 Zůstala mi jenom ta pitomá televize.

***

 Seděl jsem v kuchyni, zamýšlel se nad tím, jak jsem vlastně na teleportaci závislý. Nejen, že se teď nedovolám svým známým, nedostanu se do oblíbené hospůdky, ale nikdo se také nedostane ke mně - to ani prostřednictvím sítě, která velmi úzce kooperuje s teleportačními přenosy částic, kterými se člověk v průběhu přenosu stane. S jídlem nějak přežiji – toho mám naštěstí (naštěstí!) dost, ale horší bude ta nuda.
Knihovnu jsem zrušil už před rokem a nahradil jí pěkným, širokoúhlým, do stěny vestavěným screenem. Číst knihy na papíře jsem přestal už hodně dávno – knihovnu jsem měl spíš z nostalgie a vzpomínek na rané mládí.

***

 Čeká mne tedy víkend plný, ubíjející nudy.

***

 Do hospody bych mohl dojít pěšky, jenom vlastně ani netuším, kde se nachází – jedna z nevýhod teleportování – ani nevím, jestli je v našem městě, ale podle její elektronické adresy, na kterou si matně vzpomínám, asi ano. Stejně nemám přístup ke svému kontu, takže bych byl na sucho, a to se mi v hospodě moc nechce. Venku jsem nebyl skoro tři roky.

***

 Hodil jsem ještě jeden nevraživý pohled na zrádný náramek, otevřel raději ledničku – z toho přemýšlení jsem dostal hlad. Nakonec jsem vytáhl láhev levného vína a spousty studeného trvanlivého jídla, které jsem donesl do obýváku ke screenu. V menu moc funkčních položek (zeleně označených) nebylo (konkrétně kromě jedné žádná – televize), tak jsem s nechutí zapnul filmový kanál. Zrovna tam probíhala nějaká střílečka – hm, výborná k večeři – potoky krve, spousty orgánů – prostě bašta.

***

 Apaticky jsem zíral celý večer před sebe na screen a upíjel víno. S láskou jsem si vzpomněl na spolustolovníky v hospůdce, kterým ani není líto, že tam nejsem. Ale mě to sakra líto je! Sedím před blbinami na filmovém kanálu a šíleně se nudím. Kdybych alespoň mohl zavolat Markétě, prožili bychom nádherný intimní večer – teda možná, pokud by měla má milá náladu a chuť. Už ale slyším těch řečí o tom, že jsem se neozval, o tom jak jsou mé výmluvy o rozbitém náramku trapné …bla, bla, bla! Už se těším. Raději jsem tohle téma zavrhl a koukal dál. Když se svět začal docela dost houpat, asi jsem usnul.

***

 Probudil jsem se celý rozlámaný něco kolem půlnoci. V ústech děsné sucho, dopotácel jsem se do kuchyně, snědl tři prášky proti zvracení – nějak se mi začal zvedat žaludek (nějak hodně), pořádně je zapil chlorovanou vodou. Lehnul jsem si na gauč a zase usnul. Na screenu někdo někoho vraždil - neměl jsem však čas si všimnout o co jde.

***

 Ráno. Ještě horší než obvykle – bylo něco kolem desátý a já musel na záchod. Ty prášky nepomohly a pak, že jsou nejlepší! Když jsem se dostatečně nad mísou vzpamatoval, dovlekl se pod sprchu, kde zůstal tam půl hodiny. Mezitím jsem musel k míse ještě dvakrát. Teplá voda nepůsobí dobře – neměl jsem večer tolik jíst! …nebo možná pít, ale to je jedno. Pořádně jsem se usušil, převlékl se a staré věci hodil do pračky. Prošel jsem obývákem do kuchyně. V bedně běžel nějakej text.

***

 Udělal jsem si pořádné kafe a pojedl pytlíkovou polívku. Byli v ní těstoviny, sice trochu rozvařené, ale na záchod jsem už nemusel.

***

 Přemýšlel jsem co dělat v budoucích hodinách, protože k filmovému kanálu se mi zoufale nechtělo. „Celý den filmové podívané bez reklam!“, tak zní reklama na vysílaná na ostatních kanálech. Celej se třesu štěstím! Na kanály zpráv nemam moc náladu, protože poslední rok tam není nic jiného, nežli nezáživné zprávy o zostřujících se vztazích se sousedním státem. Samé politické bahno. Ještě jednou jsem nahlédl do ledničky. Jak jsem se nahnul, musel jsem okamžitě do původní polohy a zhluboka dýchat.

***

 Lednice nebyla nejlepší nápad! Co zbejvá…

***

 Šel jsem do obýváku a napřed trochu uklidil. Hlavou mi blesklo, jak jsem vlastně po brouzdání v síti zmlsanej. Kdysi dávno nebylo nic jinýho než televize a hódně špatný a pomalý předchůdce sítě. To je ale fakt dávno. Vrátil jsem se a s neochotou usedl do velkého ušáku
v rohu místnosti a přinutil pohled, aby se nasměroval na screen. Běžel v něm zrovna nějakej text…

***

 …nějakej text? NĚJAKEJ TEXT!? Tak to s těma reklama tak horký zase nebude. Vztek ale přehlušil někdo rozumnější ve mně, jelikož mě přinutil trochu zastavit. Reklama s textem přestala běhat už dávno, leda, že by šlo o podprahovou sugesci a ta moc vidět není. Vstal jsem z ušáku a zvědavě šel blíž, abych viděl lépe na písmena. Přinutil jsem mozek vzpomenout na to jak se vlastně čte… a sakra!

***

 SAKRA!

***

 Seděl jsem jen tak na gauči a znovu pročítal text a přesvědčoval nevěřící já, že to asi bude pravda. Projel jsem ostatní programy. Všude to samé. Špatný! Pak mě napadlo zapnout zvuk…

***

 „…Vzhledem ke kritické situaci jsme byli nuceni uskutečnit protiopatření a v rámci obrany občanů transportovat všechny do posledního jedince do bezpečnosti protiatomových krytů. O ostatních tazích naší armády proti nepřátelským složkám, jež napadly naše území budete v krytech informováni. Stane-li se náhodou, že jste nebyli teleportováni, navolte prosím bezpodmínečně adresu Ttp://0X548.DS54.mil.cz a transportujte se v zájmu zachování vašeho života. Do dopadu nepřátelských raket zbývá: 1 hodina 02 minut 30 sekund!“ …
… „Prosím vyslechněte pozorně toto naléhavé hlášení. Naše země byla před krátkým časem vojensky napadena nepřítelem. Vzhledem ke kritické situaci jsme…“

***

 Aneb ručně stručně! Hlas byl podle očekávání melodicky modulovaný a nejspíš mohutně podkládaný podprahovým rozkazem - to podle toho jak mi ruka okamžitě bez vědomého rozkazu vylétla k náramku…

***

 SAKRA!!! SAKRA!!! SAKRA!!!

***

 …k náramku.

***

 Podprahové sdělení bylo podle všeho nejsilnější možné, které je opravdu jen pro použití v nejnutnějších případech, jako je třeba …obrana občanů (pche!). Pro tuto možnost byla v náramcích speciální jednorázová baterie, která vám zajistí přenos z jakéhokoliv místa ať už se nalézáte v boxu, nebo ne! Většinou se použije jen jednou za život a to například při transportu do nemocnice v kritickém případě a je jištěna lépe než můj osobní trezor (Můj trezor není jištěný zrovna nejhůř!). A jelikož armáda použila tuto funkci, jejíž zneužití se trestá (exemplárně trestá), je to v ……! Odvrátil jsem oči od screenu, poněvadž mi ruka neustále mířila k zápěstí. Po jednorázovém vybití baterie je náramek zcela nefunkční – momentálně patrně u každého ve státě, stejně jako u mě. Nevěděl jsem co dělat a navíc se mi udělalo opět (pro změnu) špatně!

***

 Navolil jsem na televizi hlasitý odpočet času a vypnul obraz.

***

 …Zbývá 58 minut 45 sekund…

***

 Nejdřív jsem jen tak bezmyšlenkovitě seděl a zvažoval situaci. Box v předsíni přestal svítit. Někdo odstavil síť, nejspíš se počítá s tím, že po dopadu raket nebude potřeba a kdo zůstal ve světě má smůlu, takže mi zbývá necelá hodina života.

***

…57 minut 13 sekund…

***

 Zkrátka veselý konec. Musím ale přiznat, že budu mít nejmonumentálnější a neopakovatelnou kremaci – jako jedinej! Budu první. Jen já! Tak takhle nějak se začíná probouzet beznaděj a šílenství! Co dělat?! Co dělat? Co dělat!

***

 „Umřít“ napověděl kdosi, nebo cosi…

***

 Souhlasil jsem, ale když už tak s výhledem a v pohodě. Začal jsem se připravovat.

***

 …52 minut 56 sekund…

***

 Tak, nejdřív oblečení – „Mělo by bejt hezký …jo a taky černý, jdeme přeci na pohřeb!“ podotknulo šílenství. Vzal jsem si pohodlný černý kalhoty a tričko. Co dál? „No nějaká muzika by nebyla špatná, ale ne moc veselou!“. Přeběhl jsem k věži a navolil svou oblíbenou hudbu, do kapsy strčil miniaturní ovladač a otevřel okno. „Správně, přeci neumřeme doma! Jen ať to je slyšet ven. A vem taky něco na zub, třeba to žaludek vydrží!“ pokračovalo šílenství. Došel jsem k lednici a vyndal nejlepší věci – moc jich nebylo. Pak jsem si připnul náramek a staré digitální hodinky, které jsem měl schované jako raritu.  „No, proč ne? A nezapomeň tam tu lahev vína!“. Vyndal jsem zelenou lahvinku 24 let starého, bílého vína, které vlastním od 18. narozenin. Je staré stejně jako já. „No přeci to nechceš pít z lahve, čuně!“ Zjistil jsem že mé šílenství ukryté kdesi v koutě mysli je momentálně nejrozumnější člověk v republice. Vyndal jsem sklenici, též od narozenin – whiskovka. Nemám standardní sklenky na víno rád. „Jsme hotoví? Tak jdem! Někam kde je výhled. Jo, a je tam hezky, tak si vem čepici ať nedostaneš úpal!“

***

 …35 minut 02 sekund…

***

 Vypnul jsem na screenu hlasitý odpočet, zmáčkl tlačítko na ovladači a vyšel na chodbu. Vydal jsem se vlevo, pryč od boxu, směrem k požárnímu schodišti. Otevřel jsem dveře na střechu - dají se otevřít hodně rychle a síťové zajištění navíc nefungovalo. Neměl jsem to daleko – výhoda bytu v 15.patře. Vyšel jsem těch pár schodů.

***

 …33 minut 34 sekund…

***

 Bylo hezky, šílenství mělo zase pravdu…

***

 Stojím na střeše našeho paneláku a hledím prázdným pohledem kamsi k obzoru. Nebe blankytně modré takřka bez mráčku.

***

 První co jsem mimo ticho uslyšel byl cinkot rozbitého skla – to začala hrát hudba. Má věž má věru výkonný zesilovač. „No, proč ne a nechceš už otevřít to víno?!“. Sluncem do zlata zbarvená tekutina zaklokotala a naplnila mou broušenou sklenici. Vychutnal jsem si první doušek…

***

 Lahoda!

***

 Nechávám se unášet tóny oblíbené, temné muziky, poslouchám připomínky šílenství, které neustále roste, …upíjím víno.

***

 …21 minut 27 sekund…

***

 Nakonec mě upoutává šílenství, něco pořád mele a nenechá se odradit. „Hele a kde jako jsou ty rakety – už by tu pomalu měly bejt!“ Drž hubu!

***

 Drž hubu! Drž hubu! Drž hubu! <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />



***


 Najednou se mi chce řvát a taky řvu!

***

 …20 minut 52 sekund…

***

 No, asi i brečím. Proč?! PROČ? Proč já?

***

 …18 minut 43 sekund…

***

 Nevnímám to, co našeptává ta beztvará věc v koutku mozku. Jen se lituju. Poslední z posledních – jako vždy. Nikdy jsem neměl moc štěstí – až s Markétou jsem na to trochu zapomněl – trochu. Bylo mi s ní krásně. Vybavuji si její veselou a nádhernou tvář. Po tváři mi stekla horká slza. Bolí, moc to bolí. Chci tě ještě jednou vidět, ale asi to nestihneš, co? PROČ? Zažil už jsem pár depresí – takovejch těch kdy vám život vrazí další z mnoha facek a vám je dvěmi slovy na nic. Takový jsem už zažil, ale tu co mne teď objímá jsem nikdy nepotkal. Zahalila mou mysl temnotou, bolestí. Srdce roztříštila na milión ostrých kousků sebelítosti, které drásají duši.

***

 …Najednou se mi moc chtělo skočit dolů…

***

 Přes vzlykání a slzy jsem si pořádně loknul vína. Šílenství se domáhalo slova: „Kde jsou – nikde ani mrak, natož pak raketa!“ Apaticky jsem odsekávám – Neboj ony přiletí a jal se zamýšlet nad tím neštěstím, které jako jediného potkalo mě!

***

 …15 minut 18 sekund…

***

 „Sakra kde jsou?!“ Vim já, co je mi po tom – nech mě! „Počkej, rakety jsou stále poháněny reaktivními pohony – nedělej blbýho – tenhle pohon lze na nebi spatřit ať je jakkoliv! No a výbuchy? - už jsi viděl neviditelný atomový výbuch? – TAK KDE JSOU?! Bývá necelá čtvrt hodina a alespoň plameny trysek by měly být vidět!“
Možná měl ten kdosi pravdu, ale mě zajímá v tuhle chvíli jen bolest, nechci přemýšlet o nějakých výmyslech. Kouknul jsem přesto na oblohu – nádhera – pěkný den na umření.


***


 …11 minut 59 sekund…

***

 No jo, ale co když je to pravda?! Začínám se dívat trochu pozorněji. To je blbost, proč by měly bejt vidět. Ale měly by bejt vidět. Zmatek. Co by tím kdo získal?

***

 Hlavou mi víří spousty myšlenek. V ruce dopitá sklenka vína. Do zad se opírá svit slunce. Jemné, zlatavé, příjemně hřející paprsky. Jen tu tak stojím, má mírně přiopilá mysl bádá a snaží se přijít na očividný fakt, který mi stále uniká! Pátrám po nebi. Nikde nic – jen ten blankyt. Dokonce i ptáci se schovali před mým zrakem. Pusto. Ticho. Celé město je prázdné. Je to zvláštní pocit. Velmi rušivý!

***

 „Zhluboka dýchat!“

***

 …07 minut 26 sekund…

***

 Proč vlastně na nás nepřítel zaútočil. Větší zásoby nerostných surovin? Těžko! Území – absurdní. Tak proč!? Nevím a je mi to jedno!

***

 Nalévám poslední sklenku …víno došlo.

***

 …04 minut 06 sekund…

***

 Otevírám šuplíček sebelítosti a žalu. Nechávám slzy téct po tvářích a kapat na zem. Je mi smutno. Jsem sám – a to doslova! Sesouvám se na zem. „No tak, nemáš slušné vychování – postav se, už to bude – jenom mi vrtá hlavou… no zapomeň na to!“

***

 Poslední lok… NE! NECHCI UMŘÍT! Je mi málo, tak proč?! Sváteční narozeninová sklenka se tříští na spoustu střípků, které se na slunci třpytí jako diamanty. Cink. Cink. Malé zvonečky ze skla. Ticho. Pusto. Nikde nic.



***


 …00 minut 59 sekund…

***

 Proč jen zaútočili? Nic jim tu nebude k potřebě – všechno zamořeno – zemědělská půda žádná, stroje nebudou pracovat v takovém množství radioaktivity a suroviny? Kam se vlastně všichni poděli. Kde jsou ty kryty? Pokud by je vláda měla určitě by o nic něco prosáklo, tak proč si nevzpomínám ani na jednu maličkou zprávičku. Jak je možné bez souhlasu teleportovat všechny najednou… A KDE SAKRA JSOU?!

***

 …00 minut 35 sekund…

***

 A najednou mi to něco napovědělo – TO NENÍ MOŽNÝ! Ne, to je blbost! Blbost! To… to… ale ne! Očividný fakt – střípky zapadly. BOHOVÉ!

***

 …00 minut 15 sekund…

***

 Sesul jsem se na zem. Už vím proč jsme byli napadeni – z důvodů, které jsem před chvílí popřel. A rakety? Nejsou. Proč si zamořit svůj nadcházející majetek, když je zde mnohem modernější cesta, jak ovládnout území bez jeho poškození…

***

…co s lidma?… problémy …no a co s kupou částic?!

***

…00 minut 00 sekund…

***

 Tichou krajinou se nese zvuk oznamující konec nastaveného odpočtu – je nastaven hodně nahlas. Přesně tak aby jej slyšel mladý člověk rýsující se proti blankytné obloze. Člověk kterému až do teď trvalo, než pochopil, že tolik obávaná válka nezačala,…

***

 ...ale právě skončila!





Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.10.2002 00:00:00dát kritice tipDirty
NO davam TIP! je to uzasny..myslim, ze zatim nejlepsi co jsem cetla z pismaka...faktem je, ze pises moc dobre!! vybornej napad, skvely zpracovani, libi se mi psychologie ty postavy!! myslim, ze jsi to vystih presne!! SUPER!
22.10.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Dirty, děkuji:o) Měj se krásně!
21.07.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Schlange: Děkuji za nápad... zkusím to a dam vědět co on na to:o)))
20.07.2002 00:00:00dát kritice tipSchlange
není zač. a co se týče Neffa tak mu to pošli třeba jako příspěvek do Neviditelnýho Psa
19.07.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Zipe dík. Nevim co by na to říkal Ondra Neff, ale Softwarové noviny to přijaly jako ucházející:o) Díkes a měj se.

Schlange: Děkuji:o)
18.07.2002 00:00:00dát kritice tipSchlange
ujde
17.07.2002 00:00:00dát kritice tipzip
jó jó, jde to poznat, že si s tim hraješ :)
zralé scifátko.
třeba by ti za to ondřej neff ani neutrhl uši :)
tip jak višňa!
29.06.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Lucy, děkuji:o)
29.06.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Pokud někdo pročítá i kritiky, tak mu některé nebudou možná dávat smysl a některé postřehy které vycházely z textu jsou přepracované. Zkrátka... na povídce se neustále pracuje a dolaďuji detaily (už 3 roky:o)), tak se nezlobte:o)
27.06.2002 00:00:00dát kritice tipLucy
SUUUUUUUUUPEEEEEEEEEEEEEEEEER
*
26.04.2002 00:00:00dát kritice tipgd
fajnová...
26.04.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Co? Kdo? Jak?
26.04.2002 00:00:00dát kritice tipgd
povídka, vole... :)
26.04.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Hm... chtěl jsem říct děkuju, ale ne... vole:o))) No, ba jo.
24.04.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
Ne, tvůj názor byl přínosem... a s těmi otázkami máš pravdu... taky mi sedí:) Měj se
23.04.2002 00:00:00dát kritice tiprire
Aha, byl-li to záměr, pak svou kritiku stahuji :)

Mám otázky rád, zvlášť ty, které si můžu odpovědět sám a vědět při tom, že i jiní si mohou utvořit vlastní správný názor :)

Nejlíp s otevřeným koncem, a vlastně celou takovou... laděnou do stimulace čtenářovy fantazie :)

No nic, to jen malá exprese :)
22.04.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
No, ono to máš těžký... mě se zase zdá, že neškodí trochu to prodloužit, protože původně to bylo na A5 a postupně z toho vzniklo toto - je to dleší proto, aby se lidi mohli s danou postavou trochu zžít a pochopit daný svět... když by to bylo moc krátké, tak by dílo dávalo moc prostoru pro otázky... měj se:o)
09.04.2002 00:00:00dát kritice tiprire
Kvalitka :)
Narazil jsem dvě pravopisné obludky :)

Zpracování mi osobně připadlo delší, než by se hodilo k nápadu - resp. zkrácení by napomohlo spádu a výraznosti. Myslím, že se to vleze bez problémů na A4 a míň a náboj zůstane zachovaný. Navíc pointa líp vynikne.

Každopádně TIP :)
07.06.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Hih, vynikající kritika Melkore!
06.06.2001 00:00:00dát kritice tipMelkor
Ujde.
09.05.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Jo, originál? Hm, tak ten kdybys viděla... Originál měl něco kolem 1,5 stran A5 a nepochopil jsem to ani já, natož někdo jiný... :-) Kdyby tvůj postřeh nebyl zaznamenáníhodný - vůbec bych ho nebral v potaz... Měj se!
07.05.2001 00:00:00dát kritice tipKacapitoma
Já nechci, aby jsi to přepracovával, myslím, že nejcennější je originál :o)) Jen se snažím s Tebou vyměňovat postřehy :o)))
04.05.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Kacenka: Hm, ono je to tak - byla zde sice možnost porouchání t.přístroje, ale jeden člověk sem, jeden tam... co naplat a za druhé - zpráva o návštěvě servisního týmu byla zobrazena automaticky - v pátek podvečer nikdo na úřadě už nebyl. A proč nenechat jednoho člověka, když miliony jich jsou...
Ne četlas dobře, musím podotknou, že mne tento fakt také trápil, ale nějak to dopadlo - zkusím o tom popřemýšlet! Díky!

Drui: Velmi děkuji a omluva je tedy dvojnásob přijata!
04.05.2001 00:00:00dát kritice tipKacapitoma
Ale i když ta zpráva byla poslána automaticky, tak přece o ní musí být někde záznam... A co když se teleport. přístroj porouchal více lidem?... Ale máš pravdu, co je jedna kapka proti moři..:o)
04.05.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Co když, co když... stalo se to tak a nevím jak to přepracovat.. Měj se nádherně!
03.05.2001 00:00:00dát kritice tipDrui
Jo a Ps: Jestli sis náhodou nevšim skrytýho komplimentu, psal jsem, že máš svůj styl, kterej je i v porovnání s Kulhánkem víc než dost dobrej... :)
A na usmířenou - Kulhánej více nebo méně ovlivnil styl všech, co ho četli...
Drui
PPs: Dal bych ti ještě jeden typ, ale nebylo by to fér :)))
03.05.2001 00:00:00dát kritice tipKacapitoma
Tak jsem si znova a v klidu a pořádně přečetla Tvoji povídku. Názor, co už jsem psala, neměním:o) Ale vyděsila mě tam jedna maličkost: hlavní hrdina měl porouchaný ten teleportační přístroj a na dislpleji byl napsán přesný čas návštěvy servisního týmu. To znamená, že se vědělo o jeho poruše a o neschopnosti přemístění (zlikvidování) hlavního hrdiny. Tohle musel vědět i ten nepřítel a musel počítat s tím, že se to může stát více lidem... O něčem takovém ve Tvé povídce ale není ani zmínka... A nebo jsem něco blbě pochopila?:o))
Měj se príma a piš dál :o)
03.05.2001 00:00:00dát kritice tipKacapitoma
PS: děkuju za povolení zkopírování Tvé povídky a plně respektuji Tvé prava na ni:o)))))) ahojky
02.05.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Acha, tak to je chyba - pardon, ty hodinky mi tam vlezly nejak omylem. A to řitom sám hodinky nenosím. Helčo díky!
02.05.2001 00:00:00dát kritice tipDrui
Sorry, asi sem to myslel jinak než napsal. Nemyslel jsem přímo KOPÍROVAT!!! To jsem asi fakt blbě napsal a tas to blbbě pochopil. Jenom si porovnej styl svejch ostatních povídek a tenhle. Den svatýho valentýna je taky skvělej a přitom je to úplně něco jinýho. Takže ještě jednou sorry!!!
Drui
02.05.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Omluva přijata, ale posuď sám, že u Valentýna potřebuji trochu jiný styl, nežli u Války - vždyť Valentýn je v podstatě zamilovaná povídka, načež tady potřebuji docílit spádu. Takhle je to asi nejlepší. Měj se fajn!
27.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
HIh, tak si jí zkus přečíst v klidu a pak mi prosím řekni - IMHO to je podle mě takové lepší, protože vynikne zoufalství a je čas na charakteristiku osobnosti! Díky za tipík ...měj se fajn!
27.04.2001 00:00:00dát kritice tipDrui
Takže na úvod TIP...
A pokračuju menší kritikou: Skus jenom nekopírovat styl Kulhánka... Máš svůj vlastní a docela dobrej. Ale uznávam, že tohle bylo asi tak jediný, co mohlo tuhle povídku dost vylepšit... Drui
27.04.2001 00:00:00dát kritice tipHelča
Dneska jsem si našla čas.
S tím odpočítávání to odvolávám, snad až na tu pasáž s neletícíma stíhačkama. Moc to tam vysvětluješ. Líbí se mi kontrast krásneho dne a odpočítávání smrti.
K pointě by možná prospělo, kdyby si vypustil ten otazník z názvu.
Ještě něco k detailům: představila jsem si náramek jako komplexní komunikační a teleportační přístroj, který taky udává čas, zarazilo mě, že hrdina má ještě hodinky.
Je divné, když se nepříteli říká jen nepřítel. Lidé i oficiální zprávy v takových případech jsou konkrétní. Je diplomatické nikoho neuvádět, pak je možné vymyslet si nějakou skratku, která v současnosti nic neříká.
Konkrétně v této povídce, by mohl být v té oficiální zprávě být nepřítel a hrdina by mohl tuto divné formulaci komentovat.

To jsou jen drobnosti na TIPu to nic nemění
měj se
27.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Tak, ke kritice Druiho:

Je sice hezké, jak jsi rádoby učeně podotknul, že kopíruji styl Kulhánka, ale co si to vůbec dovoluješ?! Kdybys nechtěl jen chytračit a četl bys pořádně, zjistil bys, že můj styl je kulhánkovou literaturou poznamenaný, ale ne KOPIE - hodně mě to uráží a ostatně, neovlivňují nás knihy, události a vše s čím se setkáváme, to bys potom musel říci, že kopíruji život, kopíruji nálady! Nikdy jsem nikoho nekopíroval a nehodlám to dělat ani nadále! Toliko k tvé kritice - od toho je kritika, ale já nehodlám slepě souhlasit, když se mě někdo snaží namíchnout a pokud jen hloupě chytračí. Taky to nezmění nic na tom, že děkuji - jak za kritiku, tak za tip!

Helča: Ať o tom přemýšlím jak chci, nikde jsem nepsal, že hrdina má hodinky. Odpočet byl nastaven na screenu a jako ukončení bylo stanoveno hlasité znamení, které je slyšet ven! Nemá hodinky - on neví, kolik času zbývá, ale raději si to pročtu. Odpočet je jakoby pozadí, není udržován volním úsilím hlavní postavy!
K nepříteli - jak jsem říkal, cvičím se na tom a ještě nemám natolik promyšlený děj, abych do něj mohl míchat politikaření - namám navíc politiku rád a věru mě nezajímá, stejně jako hlavní postavu. Uvidím, promyslím!
Děkuji za kritiku!

All: Pokud někdo máte nějakou připomínku, směle ji napiště - já budu jedině rád!!!

Mějte se krásně! DeX
27.04.2001 00:00:00dát kritice tipHelča
Nejdřív pustil hlasitý odpočet na televizi...
pak je po
…35 minut 02 sekund…
Seřídil jsem si na hodinkách odpočet, zmáčkl tlačítko na ovladači a vyšel na chodbu.

26.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Máte asi pravdu, to jsem tam dal jen na zkoušku!
26.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Tak a šílenství je pryč!

Simi, Clovrdik: Díky!

26.04.2001 00:00:00dát kritice tipHelča
Přidávám se s TIPem.
Jen se mi ty pasáže opočítávání zdály dlouhé, ale možná je to tí, že nečtu v klidu.
25.04.2001 00:00:00dát kritice tipDanny
každá technologie s sebou nese jednak potenciál k tomu,
aby pomohla lidem, ale zákonitě taky, jako rub té samé
mince, stejnou sílu ničit.

Dostatečně mocný a flexibilní systém se dá použít k Dobru
stejně jako ke Zlu - záleží na Člověku.

Taky se mi líbil nástin člověka takřka závislého na
informaticko - teleportačních vymoženostech jeho doby
:-) . Trošku to byla projekce skoro-závislosti nás informagiků
na compech.

Ta pointa byla vážně dobrá, já jako ostřílený čtenář
SF jsem ji uhodl sice již dříve, ale to vůbec nic
neznamená.

Je to dobře napsaný a zvláště hezky popisuješ hrdinův
závěrečný vhled do situace.

Máš u mě velkého

TIPA


psaného tagem H1.
25.04.2001 00:00:00dát kritice tipSpvrivs
Bomba! Bomba! Bomba! Tipanec jak prase!
25.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Danny: Diky, moc moc diky! Jak rikam, je to hodne stary a napadlo mne to uz velmi davno, ale porad to nebylo ono. Muj styl je hodne poznamenanej cetbou. A jestli jsi necetl knihy J.Kulhanka, tak si je urcite sezen. Ano, konec je vice mene odhadnutelny. Jo, ne konec jsem pridal jeste malou cynickou vlozku od druheho fragmentu jeho osobnosti - od silenstvi ...posud jestli se to tam hodi, nebo ji mam vynechat.

ALL: Prosim poradte, zdali se tam posledni poznamka od Silenstvi hodi, nebo, zda ji mam vypustit?!

Spvrivs: Diky! Diky! Diky! :o))))
25.04.2001 00:00:00dát kritice tipSimontheScimitar
Dexi brum brum :))))

Jsem onoho večera měl takouvou vysmátou a Tvá povídka mě tak potěšila,že jsem ji ani neměl co vytknout :))

A vlastně nemám ani teď...
Skvělě zpracovaná psychika a charakteristika hlavní postavy,vybroušený děj,dobrý a věcný spád,překapivě Tvůj výborný styl psaní...prostě ingredience na velmi dobrou a chutnou polévku...nebo hlavní chod ??? :))))

Kdybych mohl...Típnu si etě jednou :)))

P.S. : To šílenství vyhoď.Vůbec se tam nehodí...akorát kazí impresivní hodnotu celku...
25.04.2001 00:00:00dát kritice tipclovrdik
jo, tu poslední větu zahoď, je tam jak pěst na oko, bez ní to bylo daleko lepčííí ... hepčíí
24.04.2001 00:00:00dát kritice tipDeltex
Všem vám děkuji! O tom jak píšu teď nechci slyšet, poněvadž mám za sebou 4 hodinovou písemku - maturitní (sloh) a tak někam mi hráblo. A známka... to bude jiná kapitola:o)) Ale fakt děkuji! Třeba mi daj kantoři k pětce tipa?! :o)))))

Kacapitoma: Kacenko:o) zkopírovat si jí samozřejmě můžeš, ale ALL RIGHTS RESERVED (C) by Deltex 2001 :o)))))))) Přečti si ji v klidu doma a dej mi vědět, ju?!

Simi: Brum brum? What is it? Jo, ale díky za tipíka, jen jsem čekal trochu obsáhlejší kritiku:o))).

Clovrdik: Ani já nelituji, že jsi jí dočetl až dokonce! Díky!

Wopi: Díky!
23.04.2001 00:00:00dát kritice tip
Píšeš dobře, má to spád a šmrnc, vůbec nelituju toho, že jsem to dočetl až do konce, i když je to dlouhý. A dávám TIP.
23.04.2001 00:00:00dát kritice tipWopi
Skvěle napsané. Tip.
23.04.2001 00:00:00dát kritice tipKacapitoma
Nemám slov...skvělá myšlenka...hezky píšeš a děsí mne to, že nemám pořádně čas si Tvoji povídku přečíst, chtělo by to pomalu, slovo po slově...smím si ji zkopírovat?
Taky se někdy bojím, že přesně k tomu, co jsi vysthl ve svojí povídce, jednou dojde...Lidé přestávají mít nadhled, žijí život ve stále větší rychlosti a asi budou snadno ovládnutelní...
Opravdu se mi Tvá povídka líbila :o)TIP
23.04.2001 00:00:00dát kritice tipSimontheScimitar
brum brum :))))))))))

TIP


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor