Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tohle tedy opravdu nevymyslíš

10. 02. 2007
2
9
1730
Autor
evalota47

takový je život....



Kromě toho,že jsem ošetřovatelka,máma a babča na plný úvazek,začala jsem ještě na částečný úvazek pracovat.
Včera jsem měla zrovna službu.
Vypravila jsem se i s tou nejmladší,že ji zavezu k mojí mámě a pofičím do práce.
Jako obvykle naknap.
Náhle jsem ucítila jak mi vrní v kapse kalhot mobil.
Sakra,kdo to může být.A zrovna teď,když řídím.Nu,ale něco mi říká,"zvedni to,zvedni to."
Snad nějaký šestý smysl nebo co to je?A tak jsem toho pokušitele zvedla,i když se to nemá,když řídíte.Vážně to normálně nedělám,ale tentokrát jsem to udělala.
"Haloo,"ozvalo se na druhém konci,"ahoj babčo."
No tohle."Ahoj Tetelko,kde máš mamku?"divila jsem se,že telefon nemá v rukou dcera,ale vnučka.
"Babčo,mamka je zaseklá v koupelně a nemůže ven,přijedeš?"
Cooo??No tohle teda snad není možné,pomyslela jsem si a vybuchla smíchem.Teda pardon,já vím,že to není až taková legrace,ale ten první moment to zapůsobilo jako bomba a já se začala smát úplně nekontrolovaně.Ovšem v příštím okamžiku začaly moje mozkové závity zpracovávat tuhle informaci a zároveň se pokoušely o rychlé řešení problému.
Jde o to,že jsem měla za deset minut být v práci a já tady sedím v autě i s nejmladší dcerou a přemýšlím jak tu nejstarší dceru vypáčit z koupelny bez oken.
Ještě,že není klaustrofobik
Jako naschvál nebyl nikdo k dosažení a tak jsem zavolala do práce jestli nebude vadit když se tak o půl hodiny opozdím.
Naštěstí to bylo možné a tak místo do práce,otočila jsem auto na sídliště kde dcera bydlela.
Po cestě jsem instruovala pětiletou vnučku,mobilem samozřejmě,co má dělat až zazvoním u dveří.
"Neboj babčo,já tě čekám."
Děvčátko bylo absolutně klidné a později jsem zjistila,že si velice dobře dokázalo poradit a to jen s minimální matčinou pomocí,protože ta toho opravdu moc dělat nemohla sedíc uvězněna v koupelně.
Dorazila jsem na místo.Vnučka mě pustila dovnitř a hned mi začala vysvětlovat co se stalo a já na ni koukala jak mi s absolutním klidem říká co musím udělat.
Koutky mi cukaly,ale taky jsem přemýšlela co asi udělám jestli se mi do deseti minut nepodaří dceru z té koupelny vypáčit.
Děvčátko si přede dveře koupelny přineslo malou stoličku. vedle ní na zemi rozložilo tašku s všelijakými šroubováky ,klíči a podobně.
"Babčo to musíš vzít ten šroubovák a odšrubovat ty šroubky,mě to nejde..",vysvětluje Tetelka.
Musím se přemáhat abych se nesmála nahlas.V duchu jsem byla velice pyšná na to mrně,které se nedalo touhle situací rozhodit
"Prosím tě co tě napadlo zamykat se v koupelně když si sama doma s malým děckem".Vyprskla jsem.
Dcera se za dveřmi chichotala.Ulevilo se jí když jsem přijela.Přece jen už jsme na to byly dvě.
"No, když brácha mi včera říkal,že jdou ty dveře nějak špatně zamykat,tak jsem to chtěla vyzkoušet.",vysvětlovala.
"Tak to sis teda vybrala prima čas,představ si,že bych už byla v práci a měla vyplý mobil.Jak dlouho už se odtud dobýváš?"mudrovala jsem,ale fakt jsem se musela pořád chechtat.
Vůbec jsem si nehodlala připouštět co všechno se mohlo stát."
Asi tak třičtvrtě hodiny,"přiznala se.
"To snad není možné,proč jste nezavolali hned.No nic pustím se do toho,s váma si teda fakt užiju.Tohle budu dávat k dobru ještě když budu slavit pětaosmdesátiny,teda jestli se jich dožiju,chi chi.."
Vzala jsem šroubovák a odšroubovala destičku u kliky.
"A jen tak mimochodem,tos musela zkoušet zrovna v koupelně,z venku by to šlo taky ,nebo ne?"
Dcera mi šoupla pod dveřmi klíč a já jsem se pokoušela v uvolněném zámku klíčkem vrtět sem a tam abych jej uvolnila.
Už to vypadalo docela beznadějně.Hlavou se mi honilo,že jestli se mi nepodaří zaseklý zámek uvolnit tak budu snad muset zavolat hasiče.
Najednou cvaklo v zámku,uf,a já otevřela dveře.
V dceřině tváři se objevila úleva.
"Ty brďo,ta tvoje Tetelka je vlastně hrdinka.Dokázala sama zatelefonovat o pomoc."zasmála jsem se.
"Tetelko,máš u mně velkou čokoládu.Jsi fakt chytrá holka.No a já musím do práce.Tak se tu mějte a ne aby ses zase zamykala v koupelně."
Dcera držela klíček v ruce."Tak to se neboj.Ten poletí.Už jsem je vytáhla všechny, i od záchodu...pro jistotu."
Ale to už jsem si hodila báglík na záda a utíkala do auta abych přijela do práce včas.

Jen mi hlavou vrtalo jak ta Tetelka našla v telefonu zrovna moje číslo.Vždyť ještě neumí číst......

9 názorů

evalota47
11. 02. 2007
Dát tip
Nemyslím,že je to s tebou tak zlé,očas si tě ráda přečtu,teda když se tu dostanu na trochu dýl než půl hodiny.a díky.

Alojs
11. 02. 2007
Dát tip
no vidíš, já si dávám záležet na formě a vnitřek většinou odbydu :)

Vaud
11. 02. 2007
Dát tip
šikovná Tetelka ;-) *

evalota47
11. 02. 2007
Dát tip
avi

evalota47
11. 02. 2007
Dát tip
Dero-poopravím,avíznu.. Alojs-stalo se to,tak nějak jsem to musela honem ze sebe dostat a na formu jsem jaksi pozapmněla,ale budu se snažit to napravit. vesuvanka-díky,je to pravda... sue-není na tom nic zvláštního-jen se to stalo... všem moc děkuji za hodnocení a budu se snažit to rozumně přičísnout.

sue
11. 02. 2007
Dát tip
nevidím na tom nic moc zvláštního

Dero
11. 02. 2007
Dát tip
Přiznám se, že to, co zmiňuje Alojs, mne od čtení tohoto dílka odradilo. Vzhledem k pokročilejší hodině nejsem ani příliš schopen držet řádek, natož dokázat přečít takový jednolitý text tučnou kurzívou. Pokud by ses snad rozhodla formu poupravit, prosím o avízo, rád si přečtu zábavný příběh.

Alojs
10. 02. 2007
Dát tip
tož úsměvně napsáno, to ano. stejně tak volba slov z hlediska čtivosti výborná, avšak ta forma. docela jsem se u tohoto textíku zapotil, protože je zde všechno naházeno do jednoho odstavce a za větami nejsou dělané "uklidňující" mezery. Jinak ale v pohodě :)

vesuvanka
10. 02. 2007
Dát tip
:-))) pěkně napsaný úsměvný příběh, i název je trefný.. TIP

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru