Vlkodlak

Vlkodlak volá

démanty noci

svítí na cestu

a v jeho moci

se neschováš nikde

kde by si ráda

jindy a jinde

to bude paráda

až špičáky projedou

tvou bílou šíjí

vzpomínky vyblednou

a klubko zmijí

tě omotá, otráví

vysaje duši

co bude dál

sotva jen tuší

tvé modré oči,

co rády se smály

kamsi do ztracena

nevinnost hrály

Karkulko červená,

děvče jedno zvědavý,

v chtíči svém zmítaná,

klíče ti rezaví …

od srdce komnaty,

kde byli jsme – já a ty

Po čem si toužila

z plných číší pila jsi

kolem chlapů kroužila

a ráda hrála sis

Ty chceš býti lapena

do jeho chřtánu

navždy pak ztracena

a v břišním stanu

s babičkou na pokru

sejdeš se znova

v kávovém logru

hledat budeš slova

co uslyší myslivec

přispěchá na pomoc

Nebo snad mládenec,

co vezme na další noc ?