Ticho

Seděla na posteli.Kolem prstu si natáčela pramínek černých,dlouhých, rovných vlasů.Bělmo očí svítilo šerem padajícím volně všude do pokoje..Ticho se plížilo podél stěn a splétalo všemožné intriky pro zatemněnou mysl a vystrašené vědomí,ostatně jako vždy,když je člověk sám a není tak úplně v pořádku..

                  Vlasy jí padaly přes kulatou stříšku ramen po hrdle dolů a jejich roztančení konečky končily u žeber.

I odňal Bůh Adamovi  žebro a stvořil ženu..Oči,ty vystrašení oči,hledaly ve tmě stmívání aspoň jediné světýlko jistoty,které by se mohly bledé dlouhé paže zachytit,jistoty,kterou by mohly sevřít ty křehké dlaně ,jistoty,kterou by pak dlouhé prsty s krásnými nehty donesly až k tiše bijícímu srdci.To vlezlé  hloupé ticho straší lidi..Pustila pramínek vlasů a zakryla si oči.Sevřela se v ní duše a tak moc se jí chtělo zakřičet..Tiché ozvěny kroků opisovaly tvar dopadajících prstů a pat..Bezmocně natáhla ruku na noční stolek,aby do dlaně sevřela malou plastovou nádobku s léky..nemoc ji uzamkla do náruče pevné, jako objetí hroznýšovce..Nikdy se neptala proč..Neznala hranice reality a nemoci..Jen očima hledala to světýlko naděje..A  paží tápala po prášcích,chlebu a vodě..A duší volala po životě.A mysl chtěla zpátky v prach..Rozsvítila malou lampičku a zpod polštáře vylovila malý , ošoupaný sešítek a prupisku.Pootevřela jej a očima přelétla pár posledních zápisků..

                      10.listopadu

                Venku padá listí..Taky bych padala.Padala nikam.Padala a nepadala.Maminka dneska říkala,že divně mluvím.Copak mi nerozumí?Dneska jsem byla konečně venku.Po tak dlouhé době.Celou cestu jsem si povídala s bráchou.Máma říkala,že žádného nemám..Copak ho nevidí?Zrovna dneska mi říkal,že se nedá vůbec nikomu věřit.Má pravdu..Nevěřím nikomu..Je jediný kdo mi rozumí.Říká mi Domíku,ne Dominiko jako ostatní..A pan doktor,ten je taky prima,ale říká mi jenom Niko..Ptal se mě na bráchu,ale myslím,že mi nevěří,že ho mám.A dal mi zase nějaké prášky…

                     12.listopadu

                 Bráško,kde jsi???Zoufalé ticho mě tlačí všude okolo.Mám až pocit,že se zadusím..Brácha je pryč,dlouho se neukázal.Zato dneska jsem si naprosto jistá,že v tom bytě nejsem sama.Nikoho nevidím,ale slyším kroky a volání..Někdo mě volá a já mám strach..Doktor mi dal prášky a já po nich rychle usnu..Snad je to tak lepší.Nemám sny…

                     13.listopadu

                  Dneska jsem to viděla..To mi nikdo neuvěří.Viděla jsem anděla..Byl nádherný.Říkal,že mě celou dobu  jenom hlídá a že ho posílají pro mě..Tak krásně mluvil,říkal,že bráška je taky v nebi a čeká na mě.Tak proto jsem brášku tak dlouho neviděla..On už je v nebi.Ten anděl říkal ,že za mnou bude chodit tak dlouho,dokud spolu neodejdeme do nebe…

                  29.listopadu

                Musím jít..Dneska mi máma řekla,že jsem nemocná ,že jsem blázen..Pak odešla a já jsem hledala všude lékařské zprávy a etikety od těch léků..Mamka je měla pod pyžamy..Pokud umím číst,tak jsem schizofrenik.Tak tohle mi nikdo nechtěl říct.Celou dobu žiju velkou milosrdnou lež.A máma se za mě musí stydět,že jsem psychopat a blázen.Nikdo si mě neváží..Tak kde jsem?V sedumnácti nesvéprávná loutka v rukách vyhublé a zavšivené potulné cikánky nemoci??To mám být já?Hmotná schránka s rezavými klenoty?Troska,která nikdy nebude moct žít,protože nerozliší ,co se jí zdá,co si sama vytvořila a co vidí i ostatní??Ne,nevěřím už nikomu.Proč mi to neřekli a dál se mnou hráli tuhle frašku?Intriky v neurozené rodině Říma?Kleopatřin hádek..Prométheovy slzy a pouště cizích šejků.Svět a dějiny v kostce,Hitlerův knírek,umírající voják a smrt sama jako režisér tragédie..A Shakespeare,jak by on nechal pokračovat tuhle šílenou roli šílence?Hamlet si polemizuje,zda být,či nebýt..Ztráta času.Já říkám nebýt..Jasně nebýt!!!!Anděl čeká..Sbohem máti,sbohem světe,sbohem mé třináctileté lásky,sbohem knihy,sbohem sny a básně,i nade mnou bdí ruka Páně s hodinami.Můj čas vypršel..Nebudu žít život jen z desetiny..Nebudu..Znova a naposled říkám..NEBÝT!!!!Dokud mám odvahu a jsem rozhodnutá,skončím to,co mělo skončit už na začátku…Sbohem,vždyť i Kristus řekl,,nezemřel,jen spí..“A já koneckonců mám právo,nechci nikomu ublížit,lidi,vždyť cokoli se mnou bude po smrti bude lepší než takový život,pochopte mne,nechci být zátěží vám ,ani sama sobě..Ostatně,vždyť ten anděl  mě hlídá a půjde se mnou.Bude mi líp.Neplačte,jsem ohněm mezi ohni,větrem ve větru,jsem a nejsem,žiju a nežiju.Pryč s nejistotou života,volím jistotu ve smrti..Už se nic nedá dělat.

              Dopsala.Na tváři se jí zračil klid,jako by se nic nedělo.Klid a jistota,věděla,co chce udělat..Zhasla.Po tmě vzala z police svíčku a rozsvítila ji černým zapalovačem..Napustila si v koupelně vanu a chvíli stála před zrcadlem..Pozorovala se.Nebyla krásná.Dost možná ani hezká.Snad jen zvláštní.Černé křídla obočí stínily tmavě hnědé oči,přikryté závojem hustých řas,zapálené matným světlem,které dávalo na vědomí,že právě našla svou jistotu..Úzký nos ukazoval cestu k malým rtům,semknutých v tenkou linii.Postavila svíci na umyvadlo.V regálu našla žiletku,s drobnými polibky rzi.Přehoupla bosou nohu přes okraj vany a ponořila ji do vlažné vody.Očima vyhledala stín ,stojící ve dveřích.Ten pokývl hlavou..Anděl?Smrt?Vstoupila do vany.Ponořila se celá do vody.Bíle triko pod vodou obepjalo křehká ramínka,hroty ňader,boky,kolena,prsty u nohou.Povytáhla se nahoru a rozevřela dlaň se žiletkou.Už se ani nerozmýšlela..Nechala si krev vytékat ze žil.Ruce položila na okraj vany..Rudá tekutina vytékala z těla stejně jako život..Zvrátila hlavu dozadu a zavřela oči..Naposled..Asi upadla do bezvědomí.Rozlomila pečeť smlouvy mezi životem a smrtí..

                 Ticho..Všude ticho..Je to víc než tři hodiny,co ruka,která se držela okraje vany, přepadla a krev volně stékala po  zápěstí na zem..Krvavá stužka odtrhla dar života.Je to už značnou dobu,co tělo se naposled nadzvihlo dechem a pak pokleslo..Někdy i  za jistoty se platí kruté daně..někdy je lepší mluvit,než mlčet,někdy je lepší nebýt sám a někdy je lepší nebýt..Prázdný je dům Římana,prázdné je bojiště,po Shakespearovi zbyly knihy a po nás?Prázdné jeviště s kulisami,jeviště,zvané svět! Ticho se plížilo podél stěn a splétalo všemožné intriky pro zatemnělou mysl a vystrašené vědomí,ostatně jako vždy když je člověk sám a není tak úplně v pořádku..Kde je člověk???TICHO!KONEČNĚ TICHO……