Zmatená

na mě to působí dobře a vtipně a tečka. *

na mě to působí dobře a vtipně a tečka. *

2Dero: takovejch kritik, kdyby tu bylo víc :-) jinak mně dostal ten rytmus, takovej mám v básních ráda

Děkuju za kritiku - velmi obsažná i trefná, víc nenapíšu páč dneska mám opravdu blbo:)

V náznacích se v Tém díle objevují známky vypsanosti, jazyka zkušeného. Ale pokaždé jsi je udusal. K tomu se vrátím. Forma Teď přeskočím na chvilku k formě. Pro názornost to rozepíšu s přízvuky, jak to zní mně:

(11) Xxx / XxXx / Xx / Xx
(8)  Xxx / XxXx / X
(11) Xxx / Xx / Xx / XxXx
(8)  Xxx / Xx / Xxx

(11) Xxx / Xxxx / Xx / Xx
(8)  Xxx / Xx / Xxx
(11) Xxx / Xx / XxXx / Xx
(9)  Xxx / Xxx (???) / Xxx

(9)  Xxx / Xx / Xx / Xx
(8)  Xxx / Xx / Xxx
(9)  Xxx / Xx / XxXx
(8)  Xxx / Xx / Xxx

Jasně je vidět, že první a třetí strofa jsou co do přízvuků konzistentní. Ale ve druhé strofě se objevuje těžko pochopitelná hrubice, totiž slabika navíc v posledním verši - daktyl proti trocheji - která rytmus celé strofy nelítostně ničí. Expresivní, nespisovný jazyk používáš s citem a přirozeně. Jednotlivé obraty a obrazy už ale vykazují větší rozdíly v kvalitě, alespoň já je tak subjektivně vnímám. Po boku kvalitních obratů, které do díla zapadají a doslova rezonují jeho atmosférou (ten věčnej pocit rozbitýho těla , prostě mě dneska holka neřeš) se vyskytují i verše, které vnímám jako samoúčelné (prázdnoty v duševní dutině). Překvapila mě také taková drobnost: V celém díle pracuješ s ženským rýmem, pouze ve druhém verši první strofy mi přízvuk dopadá na jeho poslední slabiku. Čekal bych tedy, vzhledem ke střídavému rýmu, že čtvrtý verš zakončíš také tak, aby vznikl rým mužský. To se však nestalo. Rytmus tvořený střídáním sudého a lichého počtu slabik ve verši je klasický a k vyznění díla se hodí svou větší plasticitou oproti uniformně dlouhým veršům či veršům lišícím se vzájemně o sudý počet slabik. Poslední formální poznatek, který bych rád zmínil, že rým mezi prvním a třetím veršem poslední strofy. S přimhouřením oka sice definici rýmu splňuje, nicméně potom jde o rým tzv. postačující, a to navíc ještě nepříliš kvalitní. Souhláska v prvním verši navíc oproti verši třetímu až takový problém není (často bývá výhodou a vznikají tímto způsobem překrásné a nové rýmy). Problémem se stává až v kombinaci s rozdílem v opěrných souhláskách (r/ř). Obsah Obsahem je zkráceně vykročení z postele tou špatnou nohou, aspoň jak to vnímám. :o) Každý z nás ho zná, ale je velice zajímavým pokusem ho tímto způsobem zveršovat. To byl taky prvnotní podnět, proč jsem se do této kritiky pustil. Líbí se mi myšlenka, že s blbostí nejsou žádný starosti. V tom posesivním smyslu, tedy když jsem tím otupělým právě já, je to naprostá pravda. K tomu taky odkazuješ. Jen si povzdechnu, že v tom druhém smyslu, tedy pokud mám nechtěné rande s někým, kdo už je blbostí stižen, je to naopak starost z největších. :o) Ten pocit vymytosti a toho zoufale pomalého myšlení, které si navíc člověk velmi dobře uvědomuje, ten pocit, kdy ví, že je schopen být vtipnější, chytřejší, rychlejší a rozumější, jsi hezky vystihl ve druhé strofě dušeným mozkem. To je přesný. Mimochodem, Baron z Bědovic působí sice jako samoúčel, ale čím víc o něm přemýšlím, je to docela hezký obrat. Resumé Jednoduchá myšlenka založená na okamžitém pocitu vyjádřená formou, která není prosta chyb. Dobrá práce s jazykem, pokud jde o ležérnost, v oblasti poetických vyjádření už jazyková invence zaskřípe. Rád jsem četl. Držím palce, ať se zítra vstává líp. :o)