Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poslední západ slunce

01. 10. 1999
1
0
2454
Autor
Sarken

Poslední západ slunce Tiše vstoupím do bíle natřeného pokoje.Chtěl jsi svůj ortel slyšet ode mne a ne od nějakého doktora.Ale co ti mám říct?A hlavně,jak ti to mám říct?Jak tě mám připravit na to,že za pár hodin tu už bude ležet jen tvé chladnoucí tělo? Upíráš na mne pohled plný naděje a strachu zároveň .Tvoje oči se v té mrtvolně bledé, vyhublé tváři zdají být nepřirozeně veliké. Sednu si k tobě na kraj postele,snažíš se něco říct,ale jako bys neměl sílu otevřít ústa a vyslovit tu osudnou otázku: "Budu žít?"Tak moc doufáš,ale já musím říct těch pár posledních slov… Mlčíš ,ve tváři se ti nepohne ani sval,jen ty oči…Tohle jsem nečekala ,nepřekvapilo by mě zoufalství,slzy,ba ani výčitky,ale tohle?Proč nedáš svou bolest najevo a nedovolíš mi přib- lížit se ti?Nebo snad už necítíš nic,má ten tvůj výraz znamenat tiché odevzdání?Lhostejnost? Po nekonečně dlouhé době se ke mně obrátíš a pokusíš se o úsměv,smutný úsměv poraženého.Vezmu tě za ruku a skoro mě překvapí, že to není chladná dlaň mrtvého člověka. Ale ty přece nejsi člověk!Sice tak vypadáme,ale ani jeden z nás nepochází z téhle planety,my ne!V naší rodné galaxii,nyní od nás vzdálené milióny světelných let,by tě dokázal zachránit i ten nejneschopnější léčitel.Prostě by ti vyměnil srdce a ostatní poškozené orgány.Jakto,že to neumí tady? Tohle jsme přece nechtěli,my jsme neměli nikdy umřít a už vůbec ne tak brzy a daleko od domova.Zítra by ti bylo osmnáct lidských let.Ta zoufalá,šílená bezmoc,chce se mi něco říct ,povzbudit tě,ale pravdou je,že není o čem mluvit,teď už ne… Cítíme to oba,držíme se za ruce a tiše pozorujeme zapadající slunce.Právě ten pohled byl jedním z důvodů,proč jsme tady zůstali a neodletěli s ostatními.Měli jsme to udělat,tam bys nemusel zemřít.Ale teď už je pozdě,pozdě na lítost,výčitky,na všechno… Když se žhavý kotouč dotkne špiček vzdálených stromů na obzoru,leží na posteli jen nehybné ,mrtvé tělo,nemající nic společného s tebou,s klukem se kterým jsem spojila svůj život. Nejdřív nemohu uvěřit tomu,co se stalo,ale to trvá jen pár okamžiků a pak přijde zoufalství. A slzy vystřídá nenávist,obrovský nápor nenávisti k téhle malé,lhostejné planetce a jejím sobeckým obyvatelům.Jak se jen mohou bavit a smát přímo pod okny nemocnice? Copak nechápou,že právě teď zemřel někdo mnohem lepší a důležitější než oni všichni dohromady?Ale proč by měl umřít sám?Vždyť tihle lidé nepřímo zavinili jeho smrt. Tahle myšlenka mi projede hlavou jako blesk,ale zanechá hrůznější následky,mnohem.Znám způsob,jak zničit tenhle svět a všechno živé na něm.Zabije to sice i mě,ale co na tom záleží?Bez tebe by pro mne život stejně neměl cenu. Prohlížím si malý ,neprodyšný balíček v rukou.Je příliš nebezpečný,než abych ho mohla nechat jen tak ležet doma,když tam není nikdo z nás.Stačí jen kontakt jeho obsahu se vzduchem a celá zeměkoule vyletí do povětří.Naposledy se podívám na tu tichou, klidnou tvář. Pak prudce roztrhnu obal a pár posledních vteřin se dívám na jemný prášek unášený v podobě bílé mlhy stále výš a výš… A najednou už to nejde vrátit.
Medved
06. 10. 2000
Dát tip
Moc pěkně popsaný pocit, obalený dějem, který násobí účinek. Těch pár řádků mi dokázalo navodit popisovaný pocit a myslím že o to šlo a ten děj je až na druhém místě. Celkově přéjemné, líbí se mi to.

Kovi
19. 08. 2000
Dát tip
Nepsala tohle náhodou zoufalost??? Ale klobouk dolů... ten konec je sice trošičku přehnaný, ale... opravdu nečekaný...

Prokletí
17. 08. 2000
Dát tip
*Poslední západ slunce: Báječná kompozice, proč jsi do ní vkládala tu přebytečnou sci-fi podložku, je (aspoň pro mě) zbytečná

AZALIN
05. 12. 1999
Dát tip
Rozumim, rozumim, rozumim.. moc dobre rozumim.. a na Krytyka nedej.. je to napsano podle me presne tak, jak by to melo byt. A ani na chvilku me nenapadlo, ze bys sad mohla provest neco podobneho "jako ta holka z povidky". To se tezko vysvetluje, proste to citim.. Muzu te poprosit, jestli, pokud jsi ji teda necetla, by sis mohla precist moji povidku "DEST"? Docela by me zajimal tvuj nazor.. :-)

IVANOL
14. 11. 1999
Dát tip
Hádám co jsi chtěla popsat.Určitě hodně lásky a citu. Pak ztrátu toho všeho a asi pocit se za to někomu pomstít. To je asi realita Vesmíru. Jenom se těžko věří, že kdosi s takovou mocí jen tak plivne smrt na miliardy jiných.
..fakt.., i když.., no jo,......JEŽÍŠMARJÁ


Merle
11. 10. 1999
Dát tip
Hlavně ve svý jinosti vidí svou lepšost :-))
Mrzí mě, že jsi ze Sapkowského nevzala i jeho zobrazování nečernobíle a oboustraně. To jeho próze dodává hloubku, která by mohla oživit i tvoje dílo i přes (oproti A. S [což je BOREC]) ostatní "chyby".
Omluvu si přečti pod Drakem. Nebudu ji znova opisovat. Ale znova platí.

snoopy
11. 10. 1999
Dát tip
mě se to líbí.. a moc se to podobá příběhu "obyčejných" lidí, útěku před bolestí do vzdálené fantazie.. jen ten konec by mě víc vzal, kdyby si to na poslední chvíli rozmyslela a obrátila smrt jen proti sobě.. tím spíš bych uvěřil, že se příběh stal.. (..a možná, že stal..)

Sarken
10. 10. 1999
Dát tip
No nazdar, občas se o sobě dozvídám věci, o kterých jsem neměla ani tušení.Chci jenom říct: Necítím nenávist, i když je občas tak podobná lásce. A to, co udělala holka v mojí povídce, bych nikdy neprovedla.

Merle: Asi jsi to nepochopil. Ona není lepší, ale jenom jiná.
Copak si spousta lidí nemyslí o někom, koho miluje, že je lepší než ostatní?

zkumavinka
05. 10. 1999
Dát tip
uffff...
ale libi se mi to...

Merle
04. 10. 1999
Dát tip
Taky mi to připadá slabé. Rozhodně mě tam nic nepřekvapilo. Že by tahle "lepší" bytost měla ty nejhorší lidský chyby...

Saša
04. 10. 1999
Dát tip
Bezbřehá plochá nenávist
číšící z tvého díla
brání mi tvou tvorbu znovu číst
Kde bere se ta síla
co nutí tě psát o velké zlobě
lásce a nenávisti ve větě jedinné
ty city přeci pramení v tobě ...
Věřit chci, že jednou i v tobě to pomine

Krytyk
03. 10. 1999
Dát tip
Myslím, že to není celé, není to tak propracované jako minule. Popsal bych víc tu vinu lidí na téhle "zatracené planetě" (ale to jsem celý já..:-)) A ta nenávist i v té tvé elfí povídce je překvapující, nemile překvapující, překypuješ snadno hněvem (nebo to skvěle jenom píšeš), nepodporuji tolik nenávist, byť opřenou o lásku k někomu, všichni tady trpíme, to mi můžeš věřit.. :-)

slavek
02. 10. 1999
Dát tip
velice zajímavé. Takové jiné. Jiné od všech povídek, co jsem četl. Ale moc hezké. Překvapení od začátku do konce. Velice nepředvídatelné. Líbí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru