Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 441 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Smysl života aneb s hermelínem na věčné časy
datum / id22.02.2007 / 235406Vytisknout |
autorkramny
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2294x
počet tipů2
v oblíbených0x
zařazeno do klubůKlub písmáků PARDUBICKÉHO kraje a okolí,
Smysl života aneb s hermelínem na věčné časy
Je to již pár dní co se navěky změnil můj život. Stala se věc, která se ukázala jako rozhodující pro mé bytí a nebytí na tomto světě. Věc, která ovlivní generaci mých pravnuků, vnuků, budoucích manželek, manželů, jejich dětí i smetí. Ani nevím, jak mě to vlastně napadlo. Ještě když jsem vstupoval do supermarketu na našem sídlišti, netušil jsem zradu.
Regály v obchodě jsou nyní již plné a vždy se na mě smějí svým typickým úsměvem. „Kup si zboží co nabízíme, utrať své peníze právě teď, určitě budeš moc spokojen a vrátíš se nám o tom vyprávět.“
Pomalu jsem putoval mezi tichými prosiči a po krátkém nákupu vzhlížel pokladnu, která mě nikdy nepotěší. Ještě dříve však můj pohled spočinul ve vitríně, která tiše brumlala svou 220 wattovou symfonii. Sledovaly mě pochoutky dovezené z doby sýrové a mléčné. Jogurty, tatarské omáčky, pribináčky, sýry tavené, plátkové a v neposlední řadě... V tom jsem je spatřil. Modrobílé obaly s hlavou panáčka uprostřed mi vnukly geniální, epochální, fenomenální myšlenku. Naložím si je! Do oleje, koření, cibule a pepře, bude to příjemné a budu chtít ještě. Právě se roztočila spirála, která ukončila svůj odpíchnutý rittberger po 14 dnech letu.
A už jsem ho nesl domů, ve vatě, v alobalu, prozpěvoval si oblíbenou melodii a brkal o obrubníky s noblesou. I když proti Pepům nic nemám, již jsem věděl, že zanedlouho ukončím jejich život jako kanibal.
Toto není recept na nakládaný hermelín, ale pokud se propracujete až ke konci textu, můžete se těšit na výlet do sfér, které navštívíte až při posledním tanečku na svém náhrobku.
Přišel jsem domů a ačkoliv obvykle všechny zakoupené potraviny vždy umístím na správné místo, tentokrát jsem běžel s nákupní taškou přímo ke kuchyňské lince.
Připravil jsem si prkénko a rozbalil první hermelín, který se pokoušel schovat ve stříbřitém obalu. Ten jsem vyhodil, neboť se nedomnívám, že by při zrání nějak podstatně pomohl. Bílá nádhera se nalézala přímo přede mnou a já začal dostávat své pověsti vynikajícího chirurga. Skalpelem jsem hermelín podélně rozřízl a uviděl vnitřnosti tohoto génia. Svěží vůně se linula z jeho útrob a tak jsem začal svoji nakládačku. Jelikož to mám rád ostré, má chilli omáčka se již zvolna roztírala na vnitřní stranu půlky hermelínu. Vzápětí přišel ke slovu pan česnek. Tiše se představil, svlékl a za chvíli byl lisován. Vylisoval se přímo na zmiňovanou půlku a rozetřel, aby ho zůstala jen tenká vrstva. Pak mě navštívila babička kořenářka. Trochu mi ušpinila prsty mletou paprikou, ale pepř a hrstka majoránky již odešly ve vší slušnosti. Nebudu popisovat krájení cibule. Kromě pár lítostivých slz nad ztrátou Pepy sice ukáplo, ale když jsem jí posypával onu půlku hermelínu, smutek byl zahnán. Pak už to šlo ráz naráz. To samé jsem udělal i s druhou půlkou a začal jsem napouštět vanu ke koupeli. Nebyla ani horká ani ledová, zkrátka tak akorát. To bylo slávy. Hermelínům zjevně stoupala do hlavy. Nořil jsem je do čiré kapaliny, ve které se topily neplavci. Nové koření zkoušelo plavat kraul, aby svůj marný boj s těžkými vodami tohoto oceánu vzdalo na dně naznak. Kuličky pepře se ani nesnažily splývat, rovnou se potopily ke dnu a obdivovaly tam krásu korálových útesů, které zkrášlovaly dekorace bobkového listu. Nejvíc mě pobavil kmín. Ten ze začátku machroval na hladině a opaloval se ve svitu mé zářivky. Jak se oceán zvířil, nerezignoval a snažil se dostat zpět na hladinu. Stejně jako v případě nového koření to byl boj marný. Pár snaživců se sice dostalo na chvíli na hladinu, ale jak přišel další vír, dostaly se na hladinu jiní, bohužel již mrtví kmínové. Inu byla to báječná podívaná. Cibule to měla podobné. Jen jak se nasákla a ztloustla, nepomohla jí ani redukční dieta.
Hermelíni se v tom oceánu nejdřív cítily celí nesví. Klesaly ke dnu, pak se zas rovnaly na bok, nemohly si zvyknout na novou pozici. Za chvíli ale zjistily, že jen tak ležet na dně a číst si literaturu ze zadní strany etikety zavařovací sklenice není vůbec nuda. Obzvláště když jim bývalá sklenice od medu nabízela možnost zvítězit v sms soutěži. Tak se položily do nálevu a vychutnávaly si znovu nabytou svobodu. Pak sice trochu zazmatkovaly, to když jsem je uzavíral ve skleněné nádobě, „ale co“ - podotkly. Vzduch k životu nepotřebujeme, a i když se staneme zralými poněkud dříve než jsme předpokládaly, nic to nemění na faktu, že nám teď 14 dní prý bude fajn. Vložil jsem je tedy do lednice, kde jim dělali společnost párky, hořčice a starý kmotr mléko.
Pak přišlo období lásky. Nebudu lhát, když prozradím, že jsem je téměř každou hodinu chodil sledovat do lednice, jak se mí noví kamarádi mají. Složení a barevné odstíny ve sklenici mě uchvacovali. Vždycky jsem je promíchal, abych tak viděl vánoční vločky zimní Paříže ve skleněné kouli s bílým pápěřím. Sledoval onu hru barev, která provokovala můj apetit.
S ubývajícími dny jsem konečně pochopil proč se v bibli často mluví o pokušení. To jsem skutečně dlouho nezažil. Několikrát jsem držel sklenici v ruce a snažil se jí otevřít. Vždy ale zvítězila morálka, která pravila: Vyčkej času jako husa vichřice. 14 dní jsem se trýznil, 14 dní jsem trpěl, 14 dní se můj život potácel v marnosti a vyčerpání, ale svůj kříž jsem donesl úspěšně až do cíle.
Nastala hodina pravdy, hodina „H“. Hodina prvního a posledního setkání. Sklenici s hermelíny jsem obřadně vyndal z lednice, položil na stůl a poklonil se všem mlékařům a sýrařům v galaxii, co alespoň jednou přispěli ke konání dobra ve jménu sýra. S víčkem jsem pak naoko zápasil, abych si vychutnal krásu okamžiku. V tom něco klaplo a já civěl na znovu nalezenou Atlantídu se všemi svými zázraky a poklady. Vyjmul jsem první hermelín s trochou cibule, která se potácela kolem a zvolna položil na připravený talíř. Mobilní telefon vypnutý, na dveřích cedulka nerušit a na schránce na dopisy nápis s prosbou o nevhazování zbytečných oznámení. Oblečen do svátečního kostýmu s kapesníčkem v klopě jsem zasedl ke stolu, vyndal vánoční příbory a načepoval si plechovku piva do šampusové skleničky. Vyčištěné polstrování židle uvítalo moji zadnici a po chvilce rozjímání jsem pozvedl nástroje ke krájení.
Změnil se mi život. Je tomu již pár dní. Dopis na rozloučenou jsem vyndal z mrazáku, kudlu ze zad jsem si vyndal a vydesinfikoval, uzavřel přívod plynu. Děkuji Vám mí drazí hermelínové. Můj život zase nalezl svůj smysl.
 
V záplavě žhavé, tekoucí lávy
kdykoliv kdy máte splín,
neberte prášky, nevěšte své hlavy
je tu přece nakládaný hermelín!
 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

29.12.2008 17:29:29dát kritice tipčučenka
Je to skvělé, úplně jsem dostala chuť na tento gurmánský zázrak, možná si ho taky naložím :-). Máš tam spoustu záměn tvrdého a měkkého i, ale přesto - tip.
07.06.2007 21:11:44dát kritice tipmalar
Moc pěkné, rozhodně jsem se pobavil, zvláště pak nad kmotrem mlékem. Jde vidět, žes pravý gurmán.*
22.02.2007 11:54:35dát kritice tipGunhead
pár chybiček, jinak super...
mám ale raděj maso, tak to na tip ještě nebude... :)
22.02.2007 11:54:15dát kritice tipGunhead
pár chybiček, jinak super...
mám ale raděj maso, tak to na tip ještě nebude... :)


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.