Oko bere do rukou trám

Kladu si na srdce zápory

pozitiva, negativa opory

podpěry

podešve

podkroví potemnělo se to vystěhovat dříve

říká soused v trenýrkách

„No mělo se to vystěhovat dřív, když neberou!“

zavírá dveře s mřížemi, odhazuje cigaretu

 vystěhovaného bledé oblečení, obličej

je mramorový ještě o systému první republiky

háky

ví

platit se musí, ohýbat,

cloumat

ve větru poptávky a konzumu

uvadá jako první poezie

z rozumu intelekt se zaprodá nejméně viditelněji

na bleším trhu

trhej!

listy z kalendáře

ve stáří připojištění mezi očima

dávné možnosti, mužnosti,

nepřeberná množnost lichých východisek

do kmene berně

ber, když si mlád

slýchám ozvěnou z propocených dek

generační výměny

a almar

v akváriu de Janeiro, ryba na suchu a pláži

váži hypotéky, faktury

ty to neděláš?

„stárnutí je práce na celý úvazek“
píše Ingmar Bergman

tedy na celý, dá-li Bůh do sedmdesáti

z prsu kapitalismu

na široce rozevřený talent obchodní

na nájem z jímek a popelnic

naplat

jinak se žít nedá,

holá podstata je podsadou u koštěte

pod dětskou postýlkou

rovnost šancí se vytrácí po večerech

po dnech osamění

se na úzkou škvíru mezi

pohlavním  pohlazením

savců

výměnou za

u napajedel vrtkavý pocit dočasného uspokojení

bazálních hodnot neduchovních

nenajíš se oplatek a vínem neopiješ katedrálu

ve vilové čtvrti smích, jen na předměstí to nic dobrého

nic dobrého