Vzpomínka

Ráno jsem se probudila a cítíla se jako květina, vlhká od rosy, čerstvě natrhaná. Celé naše milování trvalo jako vysněná hodina a já doufám, že Tvoje láska už není hraná. Vím, že jsi nepočítal s tím vším, já taky ne, chtěla jsem jen cítit Tvou ruku ve svojí. Chtěl jsi ale jen další důvod, abys přišel na další rým, který nás podle Tebe na věky v jedno spojí. Tehdy jsem jen potřebovala cítit, že mě má někdo aspoň trochu rád, že nezapomene při líbání svou duší křísit a nechce si se mnou v noci a jen hrát. Mé rukoudání bylo prvními paprsky, které mě tak hluboko zasáhly. Snad Tě už nepřitahují pihovaté zrzky, které se Ti při polibcích smály. Nechápu, proč jim to připadalo k smíchu, vždyť není nic krásnějšího, než cítit Tvůj jazyk na mých rtech. Dávaly Ti tím najevo svou utajenou pýchu, ale srdce každé z nich obrostl lesní mech. Ještě pořád na to musím vzpomínat, když si čas strávil každý letní večer s jinou. Já vím, že budeš při polibních zhasínat a budu se Ti v náruči třást zimou.

---