Stojím ve větru

vír vlasů mi olizuje slzy

Nechápu, proč mi to děláš

Proč mi říkáš že ti motám hlavu

Hladíš mě tak opatrně po tváři

A já se choulím

Asi jsi ještě smutnější než já

A já tě mám tak ráda, že bych ti snad

Nakonec nejradši pomohla

Ale proč

Zas propadám pocitu že jen ty mi rozumíš

Už jsem byla tolikrát tvoje tolika způsoby nemůžu ti dát víc a nic nechtít

Pochop

Nemůžu ti říct buď jen se mnou

Tohle tě bolí ale proč, proč?

Řekla bych tak už vypadni a netrap mě

A přitom se choulím u tebe na gauči a čekáme na taxíka

Jedu do Modřan a je mi jako kdybych procházela gatem k letadlu někam do Brazílie. Dobrou noc.

A jak budeš spát ty? Nejsem opilá ani zoufalá troufám si na sebe a všichni ostatní jsou směšní

Prosím, už mě nech si to všechno cynicky zdůvodnit

Já to nechápu prostě mi to nedochází

Ty

Já

Ona

Co je to vlastně za člověka, nic netuší?

Viděla jsem ji jen jednou na fotce v mobilu, ten večer co jsem jela domů autobusem a tolik brečela

Ani by ji nenapadlo, že se u tebe na gauči choulí někdo jako já.

Dost možná bych si tě chtěla jednou vzít a jen tak si s tebou rozumět až do smrti.

Hodně jsi mi pomohl. Někdy. Ne vždy když bylo třeba. Ale já tě nikdy o nic nepoprosila. Protože jsem věděla, že je tu ona. Někde tu je i teď a možná ti psala právě když…

Mám hlavu prázdnou a proto nemůže být zamotaná

Blbost

Dost možná mám jen tebe

Proč ses mi zas dostal pod kůži těma tajnejma chodbama, který jsem dávno zavalila v sebeobraně a

Zas poslouchám Edith Piaf a to už je vážný

Kroutíš mi celým tělem proti směru hodinových ručiček a veškeré logiky

Je mi zima ale všechny odháním

Jak by se mě mohl dotknout někdo jiný než ty? 

Proč zrovna ty.

Jsem ponořená do sebe a děsím se

Nech mě na tebe zapomenout 

Nesmím ti to říct, protože tohle nesmí přestat

A přitom musí

Bereš mi všechny ostatní ale přece mě nemůžeš mít celou a nedat nic

Rozumíš

Tak už si mě neber