Ušáček Kulička

V daleké zemi, co se o ní u nás v lese povídá, rostou místo stromů mrkvičky, salát  a všechny ty křupavé dobroty, co zvířátka v lese milují. Malý Ušáček, malý ještě Ňuňáček tak malý, že Kulička ho nazvali, chodíval na kraj lesa a díval se do dáli, tam k té zemi, co si o ní prasátka šuškala. Maminka však se o Ňuňáčka bála  a říkávala: "vždyť je malý,  cestu nezná a ztratí se mi, Kulička. Jenže prasátka si z něj ráda dělala legraci a vyprávěla o mrkvičce a salátku (bodejť by ne, když jim stačí jen pár kaštánků)

Kulička měl smutná očička a neměl stání,říkával :"Mamííí... mamíí  já ti přinesu moc mrkví, protože tě mám rád!" Marně ho maminka mohla hladit a povídat mu, že papání od lidí v krmítku jí postačí. Kulička měl však jasno, ráno jak sluníčko pohladilo jeho ouška, naposled ožužlal maminčin čumáček, jak jí to pokaždé s novým dnem dělával a vyrazil tiše z jejich skrýše, aby jí nevzbudil...

Hopsa hop a les byl dál než dlouhý skok. "Kam se teď  mám dát!?!" zvolal, když už měl kolem sebe jen pár kamenů a skály, ale ne, nebál se, neplakal a protože se nebál, z jeskyně se na něj vlídně smál medvěd: "Kampak ušáčku, kam pak tak sám si tu hopsáš??? Proč se mě nebojíš?? Proč si zoufáš?? zabručel si pod vousy.... "Hledám zem, kde rostou mrkvičky a salátek, kam se podíváš, medvěde,  chci je pro svou maminku..." Aha, tam to znám,  šel jsem tudy kdysi, ale mrkvičku já nejím, byl jsem tam jen chvíli, podívej ušáčku, hopsej za svým čumáčkem, dovede tě k řece, zeptej se Rysa, on tam s Vydrou loví ryby, tobě neublíží a poradí ti, kam dál... A tak Kulička hopsa hop za nosem a jeden skok - u vody se objevil...

Koukal udiveně, viděl zatím jen tu tůňku, kam s prasátky chodil pít vodu, avšak tolik vody, kde vlnka se mezi oblázky třpytí, to byla v jeho očích nádhera. Tu zaslechl: "Vydra, ta potvora, zas mi rybka upláchla, "Neboj, Ryse, plavu rychle, hodím ti ji na břeh v tu ránu..."Žbluňk a cák, šupiny za letu zahrály duhovou paletu a rybka málem spadla rovnou Kuličkovi do kožíšku. "Co tu chceš, prcku?" Rys zaprskal, když bral rybku do tlamičky: "Já... já.... Kulička byl trochu vylekaný... "Já hledám zemi,  kde rostou mrkvičky a salát, chci je pro svou maminku,  protože ji mám rád.  Medvěd, váš kamarád,  mě za vámi vyslal, není tu nikdo kromě vás, kdo by mi ukázal cestu ..."Tu se vydra celá mokrá zasmála: "A ušáčku, víš, jak bys řeku přeplaval? Vždyť za ní je to místo, kam sis přál jít! Kulička se rozplakal, vždyť se nikdy plavat neučil a šel už tak daleko pro tu mrkvičku...
Vydra mrkla na Rysa a Rys na Vydru: "Ty ušáčku, my také chceme mrkvičku, my ji rádi, když jíme rybičku. Já ti pro ní doplavu, tak už neplakej, ty malinkej".
Žbluňk...a Vydra se ztratila řece...

 Kulička už neplakal, za vše poděkoval a pak hopsa hop a skok,  na zádech spoustu mrkví, moc spěchal za svou maminkou. Šťastně se pak shledali a když ráno snídali mrkev, celý les si šeptal, že Kulička je hrdina, že už není Ňuňáček, že teď je to dospělý králíček...