Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsem byl poražen Markétou

03. 04. 2007
5
14
2604
Autor
poletik


    Omlouvám se Vám za zpoždění, vzniklo z osobních důvodů. Díky němu jsem se nicméně dostal do výjimečného postavení, kdy mám možnost přečíst si nejprve texty ostatních zoomujících, a pak teprve přistoupit k sepsání vlastního textu. Je to sice proti našemu nepsanému kodexu, ale proč si to jednou nevyzkoušet?, řekl jsem si. A snad za to může povaha aprílu, že mne tento postup víc zmátl, než nasměroval.

    Výběr Markétiných textů jsem si připravil do Wordového dokumentu ještě nějaký čas před prvním dubnem, a také jsem asi čtvrtinu těchto textů před tímto datem přečetl. Pln nadšení z objevu elegantní funkce pro přidávání komentářů jsem tuto čtvrtinu i okomentoval. Místy jsem psal komentáře k jednotlivým veršům, jindy k celým básním a pěkně jsem si užíval, kolik že mi to už vyvstává zajímavých charakteristik Markétiny tvorby - povětšinou kritických. Abych byl konkrétnější, jedná se o díla ze začátku autorčina jednoznačně nejplodnějšího roku 2005 a to konkrétně od básně Hlas po báseň Jaké je mi nebe. Uvedu pár mých dojmů, které jsem v tu dobu z Markétiny tvorby měl.

 

    Autorka užívá výrazně dekorativní slova, která však jsou zasazena do obrazů docela neplasticky, jakoby krása těchto slov sama o sobě dovolovala jejich použití bez ohledu na jejich představitelnost v rámci obrazu. „Bílý ústřep tepající něhy“ Zní to hezky. Ale zkuste si doopravdy představit ústřep něhy, která tepá. Tepající něha, to je docela jasná představa. Ale její bílý ústřep? Bílý ústřep světla, to by byla docela jasná představa. Ale ústřep něhy? Když básník volí přirovnání, je to proto, že toto přirovnání vyjadřuje cosi lépe, než by to vyjádřila obyčejné slova. Co ale vyjadřuje bílý ústřep tepající něhy tak elegantně, že to autorka prostě musela takto napsat? Je tím vyjádřena ona píseň, o kterou má jít? Dám vám celé čtyřverší:

 

Slyšel jsem píseň

- bílý ústřep tepající něhy...

za mrazivých nocí

vanoucích pouští Gobi

 

    Při čtení se zdá být toto čtyřverší docela plastické, ústřep se pěkně podporuje s „ostrostí“ mrazivých nocí i s písní, která může být rovněž podobná ústřepu - ale co ta něha? Ano, tepající něha může být vedle písně i mrazivých nocí v poušti Gobi, ale aby byla bílým ústřepem? Možná to ale přece jen překousnout jde.

 

    Z dalších poznámek vybírám ještě jednu, která by snad mohla na něco málo poukazovat. Ale i proti této poznámce se nakonec sám ohradím.

 

    Využívání symboličnosti a vícevýznamovosti je slepé k okolním obrazům a veršům. Autorka dělá symbolické narážky při každé příležitosti, ale bez paměti. Jednou jde o pointu zvukově jazykovou, jindy hluboce osudovou či duchovní, jindy milostnou… prakticky v náhodném sledu a bez závislosti na sobě.

 

    Po těchto pár básních jsem si nechal čas na své osobní zdržení. Mezi tím vyšlo několik zoomových prací a já si je posléze přečetl. Zaujala mne především akreditova/Lyrykova verze, ve které byla Markéta podrobena na oko zdrcující kritice, aby pak byla aprýlově oslavena. Vzhledem k tomu, co jsem z ní měl načteno, chtěl jsem s Lyrykem napůl polemizovat. Část jeho na oko trhačských postupů jsem chtěl rehabilitovat a část těch adoračních otupit, aby tak vznikl krásný šedý průměr.

    Než jsem ale svůj záměr mohl uskutečnit, zbývalo mi přečíst zbývající tři čtvrtiny Markétiných básní. Jenže co se nestalo. U básně Alchiba mne poprvé napadlo, že by tu možná mohla být spojitost s Holanem, báseň se mi líbila, ale ještě jsem byl klidný. Napadlo mne u ní, že je pěkným případem toho, jak nepřesnost, podaná suverénním tónem, může dohnat čtenáře až k přemostění sebe vlastní fantazií a hlavně vlastním rozumem. Přerod v mém vnímání Markéty však nastal až při čtení následující, dlouhé básně, s příznačným názvem Přerod. Po ní už jsem jen četl a nezmohl se ani na jeden komentář, ačkoli jsem byl prve tak nadšen, že již vím, jak se dá ve Wordu elegantně udělat.

    Srovnání s Holanem nabývá v Markétiných delších básních docela zřetelné podoby. Je to srovnání s pozdním Holanem. Nemám na mysli jeho úderné broušené miniatury, vidím spíš Příběhy, Toskánu, Noc s Ofélií, méně už s Hamletem – ten je ještě příliš homogenní. Metoda klíčování básní v celém jejich průběhu, bez důrazu na celek jednotlivých básní, ale s důrazem na celek celků. Markéta využívá každé příležitosti ke kladení svých otázek, k problematizaci světa vždy v jedné, základní perspektivě, perspektivě boha. Těžko bych určil jeho totožnost, zda je to Buddha či Jahve, jeho totožností jsou možná spíš právě Markétiny texty, a to je na něm právě i literárně zajímavé. Markétin On je literární postava, kolem které se točí každý obraz, každá slovní hra i každý malý, třeba jen dvouřádkový paradox. Svou druhou výtku, že Markéta „využívá symboličnosti a vícevýznamovosti slepě k okolním obrazům a veršům“ tedy beru zpět. Jestli je Markéta u kratších děl, vytržených z kontextu snadno napadnutelná, je v delších básních, nebo chcete-li při čtení více děl, téměř nedotknutelná. Jak říkám, kritické pero mi nějak vypadává z rukou, takže vás ničím konkrétnějším neoblažím. Snad jen ještě řeknu, že Markéta je dle mého soudu zatím to nejlepší, co ZoOm poznal. A je velká škoda, že nemá ucelenou sbírku.


14 názorů

Markéta
20. 10. 2007
Dát tip
čtu po dlouhé době po druhé. jsi velmi obratný kritik, máš vhled a disponuješ potřebnými jazykovými prostředky. je to velmi dobrá kritika, zvláště se mi líbí její oscilace mezi kritikou směřující ven a kritikou vlastního kritického přístupu - je zde možné nahlídnou do její geneze. škoda že zoom padnul, dosti jsem se od vás všech učila odbornému literárnímu vstupu do onoho nezměrného moře slov, kde intuice - přestože nejvýznamnější nositelka informací, někdy selže, nebo není právě k dohledání :-) dík

Zuzulinka
25. 04. 2007
Dát tip
mám ráda její texty, snad proto, že oslovují z hloubi* dobrá kritika

poletik
12. 04. 2007
Dát tip
Básníka nelze vést... ani k tomu, aby začínal psát od říkaček přes sonety směrem k chaosu. Vývoj básníka může vypadat klidně i obráceně. Navíc bych nesrozumitelnost Holanovu, až na ten jeden vyzdvižený aspekt, rozhodně nechtěl srovnávat s nesrozumitelností Markétinou. V mnoha věcech je totiž Markéta naopak spíše velmi srozumitelná. Její nesrozumitelnost spočívá, jak pěkně ukázal Lyryk, především v těžké srozumutelnosti při aplikaci strukturální analýzy. Že markéta opakuje myslím proto, že to prostě dělá. Ne že by měla ustálené symboly, které by terminologicky stále stejně dosazovala, ale má svá témata, své náhledy a ty opakuje různými způsoby. Jakási jednoduchost zprostředkovaná pestrostí. Také nevěřím, že to markéta dělá cíleně. Je to žena. Ona to prostě jen dělá. A nechce tím něco říct. Ona tím prostě jen něco říká. A jestli je Markéta uvnitř tak trochu chlap a také tak trochu "cílí" a "chce", je to v básních přítomno jen jako nádech, zválcovaný ženstvím, které má přecijen vrozené.

pozorovatel
08. 04. 2007
Dát tip
já tim narážim na ten fakt, že holan si to jaksi mohl dovolit a v té jeho nesrozumitelnosti bylo vidět, že psát vážně umí, což ostatně dokázal dřív ale když tim markéta začíná..? nevim, třeba několik let psala srozumitelně a dobře.. já to ale neviděl a ani tomu nevěřim. podle mě přeskočila část, která se přeskakovat nemůže a tohle z toho jen vyjde - nesrozumitelný paskvil, který se tváří, že nese cosi hezkého.. jen nikdo neví, co to vlastně nese nehledě na to, že neznám čitelnou nesrozumitelnost ze zbožnosti proč si myslíš, že markéta opakuje? je mi jasný, že každý něco opakuje ale nevěřim, že to markéta dělá cíleně a že tim chce něco říct

poletik
08. 04. 2007
Dát tip
Jojo. Ovšem za tou nesrozumitelnosti u nich stojí rozdílné motory bych řekl. U holana za tím bylo šílenství a u markéty zbožnost, takže je řekl bych čitelnější. Ale podobně uvolněně pracuje s motivy. Střed básně neumisťuje do básně samotné, ale do opakujícího se a neustále se rozrůstajícího i zpřesňujícího celkového náhledu.

pozorovatel
06. 04. 2007
Dát tip
pochopil jsem správně, žes tvorbu Markéty přirovnal k pozdnímu období Holana, kdy už tak srozumitelnej nebyl?

poletik
06. 04. 2007
Dát tip
Pozo: Měla by snad začít Homérem? To by bylo lehčí? A z veliké části začíná Markéta sebou, Holan je jen v některých věcech podobný. Celkově bych Markétu s Holanem rozhodně nechtěl srovnávat. Šlo mi jen o jeden princip v technice psaní. Jestli ti Holan přijde srozumitelný, tak jsi vnímavý člověk a buď rád, že si jej můžeš pěkně užít. Na Hlana musí být člověk spíš nátura, než bedna. Ale bedna trochu taky. Taky jak na kterýho Holana žejo.

vrah
06. 04. 2007
Dát tip
jestli se nepletu, tak máš na mysli holanovu tvorbu v posledních letech kdežto markéta tim začíná, což je buď velkým talentem nebo.. nebo naopak nehledě na to, že mi holan nikdy nepřišel nesrozumitelnej

tahle forma zprostředkování - řekněme - čtenářského zážitku, se mi strašně líbí*

Fouckault
04. 04. 2007
Dát tip
dobře napsáno***

Muamarek
04. 04. 2007
Dát tip
Mně se páčí :-)) Muamarek

poletik
04. 04. 2007
Dát tip
Pacer: Aprýl je samozřejmě apríl, skryš, nenapálil jsem tě ;-) Pozorovatel: Ano, skutečně jde o probouzení víry. To dělá každý básník a jen těch dobrým se to podaří. V básníka musíš mít důvěru, respektive v to, co píše, i kdyby to byl jen dadaismus - i tam stála za texty víra v program, který když byl naplněn, přestal potřebovat poezii. Konkrétní paralela s Holanem není metafyzická, ani jinak obsahová, i když je možné, že jsou i takto tito dva autoři nakonec spříznění. To jsem ale zatím nenašel. Paralelu vidím v odvaze pracovat s obrazy často bez přímé linky, ale v globální jednotě. Toho oba autoři skutečně dosahují jakýmsi opakováním, nebo spíše parafrázováním sebe sama v několika ustálených rovinách - jak sis správně povšiml. Jestliže Holan klade větší důraz na možnost rozumového klíčování těchto neustále se vracejících pohledů, Markéta vnáší ženský prvek a více využívá intuici. Kombinuje tak ďábelským způsobem mužskou globální komplexnost s ženskou rozmlžeností hran. Kdo by chtěl klíčovat Markétu Holanovským rozumem s příměsí šílenství, ztrskotal by. Kdo ale použije intuici s příměsí pokorného rozumu, ten najde víru. Pokorný rozum by ovšem Holan nikdy nepřipustil.

vrah
04. 04. 2007
Dát tip
děláš jí advokáta kdyby jestli možná téměř ... přiznám se, že jsem se v každé kritice obával, že se objeví Holan je už skoro duchem, který se objeví vždy, když je něco těžko vysvětlitelné, jakoby složité či atd., ale žádných konkrétních shod se nikdy nedočkám nevim nic o tom, že by měla Markéta nějaký ucelený celek nebo se snažila navazovat ale když si někoho budu číst dokola, najdu tam vždycky opodstatnění, protože se opakuje jde o neustálé opakování až do uvěření čtenáře chce to ale věřit tomu, co dělá a ona tomu určitě věří hodně, v čem vidim asi největší sílu z hlediska čtenáře

Pacer
04. 04. 2007
Dát tip
Kromě "aprýlu" , což se dá snadno napravit - se plně ztotožňuji :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru