Pero pozvolna svou náplň ztrácí

Nevím, zda ještě psát . . .
Pero mé pozvolna náplň ztrácí . . .
Má touha o láskách a milování psát
       každým dnem slábne, tiše mizí . . .
Ve schnoucím lese života
       múza nesnadně se vrací . . .

Nevím, zda ještě psát . . .
Ruka má pozvolna umdlévá . . .
Můj život tryskem chvátá . . .
Ve schnoucím lese života
       myšlenky se jako stromy kácí.

Nevím, zda ještě psát . . .
Žití mé pozvolna rozpadá se . . .
Lásky mládí mizí navždy v dáli . . .
Ve schnoucím lese života
       vzpomínka jen ztěží vyvolá je.

Nevím, zda ještě psát
       ve schnoucím lese života . . . vše mizí . . .

Zadrž ! ! !   
Ve schnoucím lese života
       nevítězí pouze šeď a čerň ! ! !

Touha psát o lásce a milování
                  věčná je . . .

Mladší ruka okouzlena múzou
       milostnými verši – láskou -
ze schnoucího lesa
       nový život na výsluní povznese.